Obrna penisu
Penis inervuje nerv n. pudendus, jehož nefunkčnost vede k prolapsu (vyhřeznutí) penisu.
Příčinou obrny tohoto nervu může být
– anestézie nebo sedace koně některými látkami,
– infekční onemocnění,
– záněty svalů,
– otravy,
– vyhublost
– a onemocnění míchy.
Příznaky
Penis visí ochable z předkožky a při pohybu koně se kýve. Problém může nastat při ležení, kdy si ho kůň může přilehnout a poranit. Po několika dnech prolapsu penis otéká a může se v něm vyvinout flegmóna, předkožka pak vytvoří pevný prstenec, takže může být problém penis zasunout zpět. Kůň však stále může močit.
Léčba
Situaci lze léčit na začátku onemocnění masáží penisu, studenými obklady i chirurgicky. Pro podporu regenerace nervu lze podávat vitamíny B-komplexu. Pokud tato opatření nepomohou, lze přistoupit k operaci, při níž se penis natrvalo fixuje v předkožce.
Obrny hlavových nervů
Hlavových nervů (tedy nervů vycházejících z mozku) je na každé straně 12. Jejich poruchy se projevují velmi specificky. Některé nervy zajišťují činnost svalů na hlavě a v přední části krku. Jejich poškození mívají charakteristické příznaky. Zde jsou nejčastější obrny některých hlavových nervů u koní a jejich následky:
Obrna lícního nervu
Lícní nerv je 7. hlavový nerv a vystupuje z mozku na povrch lebky v její zadní dolní části. Ve svém průběhu inervuje vlastně veškeré mimické svalstvo hlavy.
Podle toho, ve kterém místě dojde k jeho poškození, tak může vzniknout obrna, projevující se pověšením ucha, poklesem horního víčka nebo ochrnutím pysků.
Příčiny obrny
tohoto nervu mohou být buď poškození nebo onemocnění patřičné části mozku, což se projeví oboustrannou obrnou nebo (častěji) otlačení nebo poranění nervu na hlavě v místě ohbí dolní čelisti – obvykle se to projeví ochrnutím jedné strany.
Příznaky:
– charakteristické jsou poruchy držení horního a dolního pysku. Pokud je postižení jednostranné, horní pysk je natočený na zdravou stranu, dolní visí ochable na straně postižené. Kůň nemůže dostatečně uzavřít hubu, což mu vadí především v pití, ale i v příjmu potravy (pasení). Kůň však obvykle může normálně žvýkat.
– Normální není ani svalovina nozder, takže dochází ke zúžení nosních otvorů.
– Pokud dojde k poškození nervu ještě před ohybem dolní čelisti, postižené je i horní víčko a ucho – to není pohyblivé a visí ochable dolů.
Léčba
i její úspěch závisí na příčině a míře poškození nervu. Pokud došlo pouze k otlačení, po vymizení příčiny se stav časem upraví pozvolna sám i bez léčby. Proces lze podpořit látkami, které prohřívají tkáně (kafrový líh apod.) nebo postižené místo nahřívat tepelným zářičem. Regeneraci nervů podporují i vitamíny komplexu B (hlavně B1 a B12).
Obrna jícnu
Tento vzácný jev bývá obvykle průvodním příznakem zánětu mozku, poruchy příslušných svalů nebo zvláštních onemocnění (botulismus, vzteklina, mor koní, grass sickness apod.), vzácněji pak následek poranění bloudivého nervu (10. hlavový nerv).
Příznaky
Kůň není schopen polykat, nemá polykací reflex, vymizí i peristaltika jícnu. Někdy může kůň polykat pouze tekutiny.
Je třeba zjistit příčinu obrny a podle toho zařídit i léčbu, ta však obvykle bývá neúspěšná.
Obrna jazyka
Pohyb jazyka má na starosti 12. hlavový nerv (n. hypoglossus). Jeho poškození vede k nepohyblivosti jazyka.
Příčinou
může být onemocnění mozku (vzteklina, hříběcí, zánět mozkových blan apod.), nebo poranění přímo tohoto nervu (úraz, zlomenina jazylky).
Příznaky
Při jednostranném poranění je jazyk natažený na zdravou stranu, při poranění oboustranném může z tlamy koně vyčnívat špička jazyka. Kůň obvykle nemůže přijímat potravu ani žvýkat, nemůže ani pít. Situace je obvykle neléčitelná.
Obrny periferních nervů končetin
Jedná se o ztrátu funkce nervů zajišťujících pohyb končetiny. Zde si uvedeme pouze nejčastěji postižené nervy.
Obrna stehenního nervu (n. femoralis)
Tento nerv vystupuje z bederního pletence. Je významný především proto, že inervuje mohutný čtyřhlavý stehenní sval, který natahuje kolenní kloub. K poškození stehenního nervu může dojít při těžkém porodu, novorozené hříbě se pak nemůže postavit, protože není schopno narovnat kolenní kloub a s ním ani kloub hlezenní. Stehenní svaly atrofují a přestože se hříbě může časem naučit stát, nebude nikdy jezdecky využitelné. Obrna tohoto nervu může být na první pohled zaměněná s luxací čéšky do strany (viz patřičná kapitola).
Obrna lýtkového nervu (n. fibularis)
Lýtkový nerv tvoří pokračování sedacího nervu. Jeho úkolem je inervovat ohýbače hlezna a natahovače prstu na zadní končetině. Obrna lýtkového nervu se proto projeví natažením hlezenního kloubu a výrazným ohnutím kloubu spěnkového. Aby si kůň s obrnou tohoto nervu neporanil kůži a měkké tkáně na přední ploše spěnkového kloubu a spěnky, je třeba přiložit pevný fixační obvaz. Pokud se příznaky obrny nezlepší do jednoho týdne, je tento stav obvykle nevratný.
Obrna holenního nervu (n. tibialis)
Jedná se o druhou důležitou větev sedacího nervu koně. K jeho obrně může dojít při dlouhé operaci koně ležícího na zádech s nataženými pánevními končetinami. Výsledkem je nadměrné ohnutí hlezenních kloubů, takže kůň není schopen se postavit. Tento stav je velice vážný, protože kůň má neustále snahu se stavět a následkem toho mu může selhat krevní oběh.
Obrna nadlopatkového nervu (n. suprascapularis)
Tento nerv se ve svém průběhu stáčí okolo krčku lopatky a jde na její vnější stranu. V tomto místě je poměrně zranitelný. Jeho úkolem je stabilizovat a natahovat ramenní kloub. K poškození může dojít při naražení přední části ramene (například o překážku). Následkem toho kůň patologicky předvádí přední končetinu: při došlápnutí zkracuje krok a lopatku stáčí ven („odplecení“), při kmitu pak celou končetinu vymrští dopředu a často kopytem narazí do sousední spěnky. Jiné problémy kůň mít nemusí, vstávání a lehání bývá bez problémů. Za dva až tři týdny po obrně dochází k atrofii svalů na lopatce. Přestože se postižený nerv „nevyléčí“, kůň se časem naučí opět chodit normálně. Je však třeba, aby měl klid aspoň po dobu půl roku.
Obrna vřetenního nervu (n. radialis)
V dolní třetině pažní kosti je tento nerv nejvíce zranitelný, protože ho nechrání žádné svaly. Zde může dojít k jeho pohmoždění nebo přetažení. Při jeho obrně je kůň neschopný natáhnout loket, karpus ani spěnku („překlubuje“). Příčinou bývá často stlačení blízké tepny, ke kterému dochází například při operaci v poloze koně na boku. Za několik hodin dojde v tomto případě k nápravě stavu. Obrna vřetenního nervu se projeví buď v klidu nebo během pohybu, a to neschopností přední nohu natáhnout a plně zatížit. První pomoc spočívá ve fixaci spěnky pevným obvazem, aby nedošlo k jejímu poranění, oblast ramene se masíruje např. kafrovým lihem nebo jiným roztokem povzbuzujícím prokrvení. Opět lze podávat preparáty s vitamíny B-komplexu, které však nemusí být v tomto případě účinné.
Jedná se především o infekci baktérií Streptococcus equi subsp. zooepidemicus, která probíhá akutně i chronicky, a to u hříbat novorozených, častěji však v jejich prvním nebo druhém týdnu života.
Způsob nakažení
Hříbě se pravděpodobně nakazí od matky, v jejímž pohlavním traktu, ale i v nose či na jiných sliznicích se streptokoky nacházejí normálně. K nakažení dochází během porodu nebo po něm, baktérie se do organismu hříběte mohou dostat i pupkem. Poté se streptokoky dostávají do kloubů a vnitřních orgánů.
Podle rychlosti průběhu a doby, kdy k onemocnění dojde, rozeznáváme dvě formy ochromy hříbat:
1. akutní forma, kdy se hříbě už slabé narodí, je malátné a nerado vstává, málo saje. Má zvýšenou tělesnou teplotu a oteklé okolí pupku. Brzy se objeví průjem, poruchy dýchání a hříbě obvykle hyne už za 12–24 hodin po porodu.
2. subakutní až chronická forma se objevuje během 2. týdne života hříběte. Hříbě má horečku 40–41 °C, má průjem a bolestivě oteklé klouby. Nerado stojí a špatně se pohybuje, trpí nechutenstvím a jeho pupek má oteklé okolí. Uhynout může ve 2–6 týdnech věku.
Léčba
Pokud se zahájí včas, je možné uzdravení hříběte. Proto je třeba každé novorozené hříbě několik týdnů důkladně sledovat a měřit dvakrát denně jeho tělesnou teplotu. V případě nezájmu o sání, zhoršeného pohybu nebo horečky je nutné ihned volat veterináře, který po vyšetření a případném odběru vzorků nasadí antibiotika. Zároveň je nutné po porodu důkladně zdezinfikovat pupeční pahýl a kontrolovat jeho stav. Při porodu je třeba dodržovat základní hygienická pravidla a rodící klisnu i novorozené hříbě je třeba držet v čistém prostředí. Je zajímavé, že porody v otevřené přírodě (pastviny) tyto komplikace nemívají.
Existuje možnost očkování klisny i pasivního podání protilátek hříběti, obě tyto možnosti jsou však nespolehlivé a mohou s sebou přinášet komplikace.