Úpravy koňopřepravníku - výbava

Velmi záleží na tom, do jaké míry je přepravník vybavený již z výroby. Tím se opět vracím k problematice výběru vleku před jeho zakoupením. Jistě se mnou bude každý souhlasit, že ideální variantou zůstává možnost specifického vybavení vleku již z výroby. Pokud jste zvolili výrobce, který tyto možnosti nenabízí, potom právě pro vás jsou určeny tyto řádky. Následné rady (stejně jako všechny předešlé) neberte prosím jako nějaké dogma, jen se s vámi chci podělit o své zkušenosti a pomoci těm, kteří snad v minulých či budoucích problémech tápali, stále ještě tápou nebo zřejmě tápat budou Následující řádky týkající se úprav vleků vychází z mých osobních zkušeností s běžným celolaminátovým vlekem českého výrobce. To znamená, že u jiných výrobců, popř. vleků mohou být mnou popisované problémy vyřešeny již při výrobě a novopečený majitel má tak díky serióznosti a zkušenostem výrobce ulehčenou práci.

Úprava koňovleku sloužícího k občasné přepravě

Ihned po zakoupení výrobku doporučuji zkontrolovat, popř. dotáhnout všechny šroubované spoje (kola, uchycení nástavby na podvozku apod.). Toto navrhuji provádět i průběžně, např. před jarním „znovuzprovozněním“ vleku před sezónou. Vazelínou promazávat kouli závěsného zařízení a její protikus (vnitřek „žehličky“), aby při jízdě nedocházelo k tzv. suchému tření, jehož důsledkem by za čas mohlo být zeslabení stěny žehličky a tím samovolné odpadnutí vleku od tažného vozidla.
Když už máte ruce od vazelíny, promazávejte současně všechny pohyblivé části vleku = náboje kol (možná stačí jen zkontrolovat), táhla a bowdeny brzd, nájezdovou část brzd (na oji), podpůrné přední kolečko, zámky a panty, šroubové závity zadních podpůrných nožiček atd. 
Někteří výrobci používají zcela nevyhovující princip a materiál boxových prsních, ale hlavně zadních tyčí. Umělohmotný vroubkovaný potah na tyčce koně během přepravy spálí a ten má po vyložení na zadku vypálený a odřený „efektní čárkový kód“. Toto jsem vyřešil namotáním provázku odpovídajícího průměru do mezer drážkování, čímž vlastně vznikla rovná plocha. Nevýhodou tohoto řešení je snížená omyvatelnost, právě díky přidanému provázku. Též se používá řešení, kdy se na tuto tyčku nasune potah s polstrováním (např. velmi vhodná instalatérská izolace). Zmíněná zadní boxová tyč dále nevyhovuje v případě, že si na ni vyšší kůň během přepravy sedne a tato se v zúžených místech pod vahou zvířete ohne. Neustálé ohýbání a opětné narovnávání má za následek jednak poškození a nefunkčnost závitů pro variabilitu nastavení délky tyčky a také nebezpečí, že vlivem únavy materiálu se tyto zúžené části ulomí. Řešení vidím pouze ve výrobě konstrukčně zcela jiné (masivnější) zábrany.

Vlek s „inovovanou“ rampou

Pokud vlastníte vlek s „inovovanou“ rampou orámovanou nepochopitelně ostrými lištami, vřele doporučuji na tyto opravdu nebezpečné ostré lišty nasunout gumu s kovovým pérem (tzv. Pirelku), což je vlastně takové to gumové těsnění dveří osobních automobilů. Tuto úpravu používám již více než dva roky, pirelka je stále původní a během celé této doby nedošlo k jedinému poranění koně při nakládání nebo skládání. A pokud uvážíte, že se specializuji na nakládání a přepravu někdy opravdu velmi problémových koní, myslím, že toto řešení je přinejmenším vyhovující. Stejný materiál (pirelku) jsem ještě použil jako bezpečnostní prvek na ostré hrany zadní části střechy (u vyrolované plachty nad zadní rampou). Představte si situaci, kdy kůň při nakládání stojí předníma nohama ve vleku, zadníma na rampě, při neodborné manipulaci (většinou, když se dovnitř tahá za ohlávku nebo uzdu) má tendenci hodit hlavou nahoru a o výše zmíněnou hranu střechy může dojít k poranění. Jestliže potřebujete občas převézt současně klisnu s hřebcem, dva hřebce, popř. obecně dva koně, které je nutno separovat i v oblasti hlavy (aby se navzájem neobtěžovali, neviděli na sebe, nečuchali k sobě…), máte několik možností řešení:

1. Pořídíte si přepážku mezi hlavy koní od výrobce
Výhodou tohoto řešení je bezpracnost, nevýhodami vysoká cena, malá variabilita a mnohdy i nefunkčnost. Vysvětlím: od výrobce za částku od asi 5000 Kč dostanete pěknou, leč nefunkční mříž (koně k sobě mohou čuchat a vidí na sebe), anebo pevnou (překližkovou) desku, kterou je nutno do vleku napevno namontovat. Tato deska již splňuje většinu požadavků, je však velká, neskladná a proto se s ní velmi těžce manipuluje. Jak mříž, tak i desku musíte mít stále namontovánu, což je dle mého názoru většinou zbytečné. Přepážku budete mít demontovánu a budete ji vozit s sebou (v autě? = rozměrový problém), anebo ji budete mít uloženu ve stáji a namontujete až bude potřeba. Ale co když budete muset tento problém řešit např. 200 km od stáje a přepážka bude „odpočívat“ doma!? Na toto všechno myslí druhé řešení.

2. Necháte si přepážku vyrobit, případně si ji zhotovíte sami
Zopakujme si, jaké požadavky na přepážku mezi hlavy koní klademe: koně by na sebe neměli dosáhnout, neměli by k sobě čuchat, nepovažuji za podstatné jestli na sebe vidí nebo ne, ale přepážka musí být tak skladná, aby se dala bez problémů vozit s sebou a v případě potřeby snadno nainstalovat. Sám jsem tento problém vyřešil následovně.

Plachtový koňovlek

U plachtového koňovleku je využito vyšší nosnosti konstrukce plachty. Použitým materiálem pro výrobu je pryžový pás o tloušťce asi 3–5 mm, který se vyřízne do požadovaného tvaru. Ke konstrukci plachty vleku se připevní v místech označených kroužkem např. řemínky. Výhodou tohoto řešení je například to, že gumu lze v případě potřeby snadno smotat a tím nezabírá prostor. Nevýhodou naopak zůstává vyšší hmotnost pryže a z tohoto důvodu tento materiál nedoporučuji použít u vleků s laminátovou střechou bez konstrukce.

Celolaminátový vlek

U celolaminátových vleků tvoří střechu samonosná laminátová skořepinka neznámé nosnosti, proto namísto pryže používám materiál lehčí (ale dle výborných dosavadních zkušeností stejně vyhovující) a tím je autoplachta (používaná na nákladních vozidlech a kamionech). Tento materiál je dostatečně lehký, přesto pevný, neprodyšný a odolný, takže když je patřičně napnutý (za pomoci gumových „pavouků“) je nemožné jej prokousnout, protože koňské zuby po hladké plachtě sjedou. Navíc je tento materiál maximálně skladný, takže to vypadá, že se našlo ideální řešení popisovaného problému. Upevnění k vleku je na třech místech – na střeše v oku pro síť na seno, v dodělaném oku ve špici vleku za žlabem a v oku přimontovaném shora velké přepážky mezi koňmi. Z toho vyplývá, že hlavová přepážka má trojúhelníkovitý tvar s volně spuštěným zbytkem plachty mezi velkou přepážkou a žlabem. 

Toto byl jen malý výčet doporučení, jak dovybavit váš koňovlek, jestliže jej hodláte využívat jen pro transport vlastních slušně vychovaných, bezproblémových koní. Příště si povíme o úpravách určených uživatelům, kteří na svůj vozík kladou nebo budou klást zvýšené nároky. Možná, že se ještě dále budete inspirovat a speciálně si upravíte i váš, o něco méně používaný přepravník.