Začínáme s chovem sklípkanů

(pokračování z Fauny č. 24/2004)

Toxicita a agresivita

Všichni sklípkani používají jed k lovu i k obraně. Každý sklípkan má jed s jinak velkou toxicitou. Některé druhy mají jako druh obrany hlavně uvolňování žahavých chloupků, některé kousnutí a vykopávání chloupků kombinují. Existují druhy a rody více či méně agresivní a jedovaté. Sklípkan jed používá k lovu tím způsobem, že oběť chelicerami zakousne a pustí do ní jed. Ten působí převážně na svalovou hmotu nebo na dýchací systém oběti. Ta zůstává částečně paralyzována a částečně jí újmu může způsobit zranění samotnými chelicerami.

Poecilotheria pederseni

Po paralyzování oběti do ní sklípkan vypustí trávící enzymy, které potravu mimotělně rozloží na tekutou kaši, kterou potom sklípkan nasává, neboť má velmi úzký jícen. Zbytek nestravitelných částí (kosti, zuby, drápky) pak v podobě kuličky odhodí.
Obecně vzato – sklípkan nedokáže svým jedem zabít zdravého dospělého člověka. Dětem, nebo nějakým způsobem nemocným lidem (např. alergikům ), však může kousnutí způsobit velké problémy. Každopádně je velmi důležité být vždy opatrný.

Chilobrachys huahini – 0,1 adult

Některá literatura uvádí, že sklípkani např. rodu Brachypelma, nejsou agresívní, lze je brát do ruky a že se brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Je to sice pravda, ale pozor – i tito sklípkani mohou bolestivě kousnout, obzvlášť, když jsou hladoví.

Svlékání nedospělého samce Pamphobeteus sp. Samec si před svlekem upřede pavučinu, do které si „naznak“ lehne. Poté začíná samotné svlékání. Po svleku může trvat několik hodin až dnů, než sklípkan opět „ztvrdne“. Při samotném svleku a také několik hodin po něm by pavouk neměl být nijak vyrušován.

Po kousnutí druhem Brachypelma albopilosa, byl průběh otravy (u nezdravého člověka), popsán jako komplikovaný a dlouhodobě bolestivý. Bolest pokousané ruky byla cítit až po rameno a trvala skoro tři týdny. Jednalo se o dospělou samici a pokousaný byl dospělý člověk. Podobné příznaky byly sledovány po pokousání druhem Brachypelma vagans.
Oproti tomu jsou velmi apatické druhy, jako např. Brachypelma emilia nebo Brachypelma smithi. Tito pavouci se v prvé řadě skoro vždy brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Celý rod Brachypelma lze i přes tyto, spíše vyjímečné, příhody považovat za velmi mírný.

• Páření samice a samce Acanthoscurria geniculata. Samec se snaží dostat pod samici a zasunout svůj embolus se spermatem do pohlavního otvoru samice. Samice tohoto druhu je většinou při páření agresivní a při páření nebo po něm, se snaží napadnout samce.

Moje dospělá samice Brachypelma albopilosa, která má za sebou již jeden odchov mláďat, se mi jeví jako více agresivní a na ruku bych si ji tedy určitě nevzal. Oproti tomu další, nedospělá samice stejného druhu je velmi klidná a lze si ji v klidu brát i na ruku, i když takovému způsobu manipulace se snažím co nejvíce vyhnout. Už jen kvůli žahavým chloupkům, které si ze zadečku vyčesává.
Samice Hysterocrates hercules se mi jeví jako klidnější, i když je všeobecně známá agresivita tohoto rodu. Stejná samice mého kolegy je naopak velmi agresivní.
Jiný sklípkan – samec (9. svlek) Lasiodora parahybana se mi jeví jako více agresivní nebo chcete-li nervóznější. Jinak však rod Lasiodora nepatří mezi vyloženě agresivní druhy. Mezi klidné, neagresivní, avšak velmi rychlé pavouky patří prakticky celý rod Avicularia. Moje dospělá samice se staví do obranného postoje, ale potom většinou prchá, než by zaútočila. Občas sklípkani rodu Avicularia namísto obranného postoje nastavují abdomen a střílí proti nepříteli svoje výkaly.
Mláďata rodu Avicularia spolu mohou žít v menších skupinách, ale předpokladem je dostatek potravy a u dospělců oddělení ve společném chovu samce od samic.
Mezi agresivní a toxicky významné druhy patří celý rod Pterinochilus.
Velmi rozšířený druh mezi chovateli Pterinochilus murinus, podobně jako sklípkani rodu Chilobrachys, silně zapřádají terárium a při vyrušení se ihned staví do obranného postoje a dupou předníma nohama o podklad. Při manipulaci rukou však většinou kousnou. Moji sklípkani Pterinochilus murinus žijí ve svém zapředeném teráriu velmi aktivně a to i ve dne.
Oproti tomu další agresivní a toxicky významné druhy, jako např. Stromatopelma calceatum nebo Heteroscodra maculata žijí velmi skrytě. Stromatopelma calceatum si staví hnízda a zbytek terária příliš neopřádá, oproti tomu Heteroscodra maculata zapřádá, podobně jako P. murinus, prakticky celé terárium. I tyto druhy se brání jedovatým kousnutím a navíc jsou samozřejmě pekelně rychlí, ostatně jako všichni stromoví sklípkani.
Obecně lze mezi velmi agresivní sklípkany zařadit tyto rody: Pterinochilus, Poecilotheria, Stromatopelma, Heteroscodra, Citharischius, Selenocosmia atd..
Další rody, které lze zařadit mezi agresivnější, či toxicky významné jsou např: rod Acanthoscurria, Haplopelma, Theraphosa, Hysterocrates, Megaphobema, Selenopelma, Phormictopus, atd.
Mezi mírnější nebo velmi mírné lze zařadit rody Lasiodores, Lasiodora, Psalmopoeus, Avicularia, Brachypelma, Grammostola, Aphonopelma, Cyclosternum, Pamphobeteus, Vitalius atd.. U těchto druhů je třeba se mít při jakékoliv manipulaci, i přes jejich mírnější povahu, také vždy na pozoru.
Rukou lze relativně bezpečně odchytávat pouze mírné druhy, ale snažte se takto manipulovat s pavoukem co nejméně a jen v situacích, nezbytně nutných. Při této manipulaci doporučuji koženou rukavici. Já provádím v drtivé většině odchyt sklípkana pomocí krabičky. Myslím, že je to nejbezpečnější způsob. Pokud si začátečník neví rady, měl by raději kontaktovat zkušenějšího kolegu. Hrdinství zde není na místě!

Svlékání

Svlékání kutikuly zajišťuje růst sklípkana. Kutikula je sama o sobě nepružná, mimo abdomenu. Sklípkan může růst pouze krátký čas po svleku, kdy je nová pokožka ještě měkká. Do dosažení dospělosti (adult), se sklípkan může svléknout 8×, ale třeba také 15×. Záleží to na druhu, životních podmínkách a také na individualitě jedince. Také na tom, jestli se jedná o samici, či samce. Samec má intervaly mezi svleky většinou kratší než samice, proto dospívá většinou rychleji. Tím se v přírodě zabraňuje příbuzenskému páření (příbuzenské plemenitbě, která se praktikuje občas v zajetí).
Před samotným svlékáním si pavouk upřede pavučinové lůžko, do kterého si lehne naznak. Samotné svlékání začíná prasknutím švu hlavohrudi a pokožky na zadečku. Za pomoci vnitřního tlaku hemolymfy, postupně pavouk touto prasklinou vytáhne ze staré svlečky (exuvie) celé své tělo. Poté zůstane pavouk ještě nějakou dobu ležet, než si odpočine a ztuhne mu nová kutikula. Poté trvá ještě několik dnů, než sklípkan a jeho chelicery ztvrdnou natolik, že je schopen lovit. V tomto období svlékání se nesmí sklípkan v žádném případě rušit. Může se stát, že se i při dodržení všech podmínek (vlhkost, teplota atd.), pavouk svlékne špatně. Nebo chovatel udělá chybu, kterou si ani neuvědomuje, nebo něco opomene.
Například: moje mládě po 3 svleku – Avicularia versicolor, se svléklo jen zpola, to znamená 4 nohy a polovinu těla a takto uhynulo. Mělo teplo, vlhko a klid, přesto jsem však mohl něco opomenout. Další mládě po 6. svleku – Psalmopoeus cambridgei: přední kráčivé nohy zůstaly nesvlečené a deformované. Jinak ostatní nohy i celé tělo svlékl normálně. Naštěstí pavouk normálně žije, přijímá potravu, jen je omezen ve svém pohybu. Při dalším svleku proběhlo již vše normálně.

• Dospělý samec Acanthoscurria geniculata, který přečerpává své sperma pomocí spermatické sítě. Samec si upřede pavučinu, na jejíž spodní stranu vyloučí z pohlavního otvoru sperma. Poté si pod pavučinu lehne „naznak“ (u jiných druhů popř.stojí nad pavučinou) a přečerpá sperma z pavučiny do tzv. bulbusů , které má na konci makadel. Zde je sperma uchováno až do páření se samicí. Po páření se přečerpávání může, ale také nemusí opakovat.

Jednou se mi také stalo, že jsem u sklípkana Phormictopus platus, před 5. svlekem zapoměl v teráriu moučného červa (larvu potemníka) a když jsem po pár dnech přijel domů, zůstaly v nádržce jen nohy a velký tlustý červ, který bezbranného pavouka při svleku samozřejmě sežral. Dbejte na to, aby před svlekem neměl pavouk v teráriu žádné živé krmení.
Před nějakým časem jsem měl doma na hlídání samici Brachypelma albopilosa. Byl to již starší kousek, pavoučí babička. Asi po měsíci u mě, se začala svlékat. Svlékla se jen z části (karapax a část abdomenu) a takto uhynula. Samozřejmě, je pravděpodobné, vzhledem k jejímu stáří, že se její věk na tomto svleku podepsal.
Další záležitost, která se může stát, je, když se sklípkanovi odlomí noha. Mláděti se rána snáz zacelí a noha se po dalších svlecích zregeneruje. U větších jedinců a u dospělců je to již horší. Rána po odlomení se většinou nezacelí, tělní tekutina vytéká a pavouk uhyne.

Páření

Ten, kdo úspěšně zvládl chov sklípkanů, může se pokusit o další krok – páření a odchov.
Je k tomu třeba dospělý samec a dospělá samice. Dospělého samce lze poznat podle vnějších znaků – bulby na konci makadel. Samice je schopna páření pouze nějaký čas po svleku. Samec do svých bulbusů přečerpá sperma ze spermatické sítě, kterou si po dospělostním svleku vystaví. Na tuto síť vyloučí samec zespod svých pohlavních orgánů sperma, pak si pod síť lehne naznak nebo pouze podsune makadla pod síť a přečerpá sperma do svých bulbusů. Takovýto samec je připraven k páření. Je samozřejmě nezbytné samce i samici před pářením řádně nakrmit. Samci některých rodů mají na předních kráčivých nohou, na tibiích, tzv. tibiální háky. Slouží samci k přizvednutí a fixaci nohou samice při páření. Některé rody tyto háky nemají vůbec nebo jsou velmi nevýrazné. Na páření musí být připravená také samice. Ta nesmí být před svlekem, jelikož při svlékání dochází ke svlečení také spermatéky s případným samčím spermatem. Samce stejného druhu dáváme většinou do terária samice, ale někteří chovatelé dávají samici k samci a jiní umístí oba úplně mimo terárium, například do tzv. „pářícího terária“. Stejného druhu proto, že každý druh používá své specifické signály, předehry, například tzv. bubnování, někdy také syčení atd.

• Dospělá samice Tapinauchenius latipes držící kokon. Jedná se o tzv. planý kokon, tedy kokon, ve kterém jsou neoplozená vajíčka. Planý kokon samice u některých druhů vytvoří bez předchozího páření se samcem, po dospělostním svleku. Může to být jedna ze známek, že je samice dospělá. Tento planý kokon však není u všech druhů sklípkanů v žádném případě pravidlem, spíše naopak.

Ve své neznalosti jsem i já toto pravidlo porušil, když jsem se pokusil spářit samici Brachypelma albopilosa se samcem Brachypelma vagans. Odchov se podařil, ale dnes vím, že to byl holý nerozum a křížení různých druhů odsuzuji. Stejně tak, jako příbuzenské páření při snaze o „brzdění“ růstu samce, které je z genetického hlediska ještě větší hřích.
Po předehře dochází k samotnému aktu páření, kdy samec po nadzvednutí nohou samice zasune svůj embolus do pohlavního otvoru své partnerky, kam vypustí sperma. Některé rody, jako např. Brachypelma, či Acanthoscurria, jsou při páření většinou velmi agresivní a samotný akt páření může skončit smrtí samce, někdy však také samice. Sám jsem toto mohl sledovat při páření druhů Brachypelma albopilosa, Brachypelma vagans, Brachypelma smithi, Lasiodora parahybana, Lasiodores polycuspulatus či Acanthoscurria geniculata, Psalmopoeus cambridgei, Psalmopoeus reduncus, Ch. cyanopubescens, Poec. regalis, Tap. latipes a dalších.
Na druhou stranu, některé rody, jako rody Avicularia, Tapinauchenius a většina stromových druhů, se mohou v teráriu pářit opakovaně a samice snáší i delší pobyt samce v teráriu, aniž by byla vůči němu agresivní.

Mláďata, jejich růst a vývoj

Několik týdnů po páření se většinou samice zahrabe nebo zapřede do úkrytu či do substrátu, kde začne vytvářet kokon. Doba mezi pářením a vytvořením kokonu je většinou 4–8 týdnů, ale může to být i jeden měsíc, či jeden rok. Doba je závislá na podmínkách, ve kterých sklípkana chováte, ale též na druhu a rodu.
Počet vajíček v kokonu závisí též na druhu sklípkana, ale také na stáří samice. Někdy se stane, že samice vytvoří planý kokon, s neoplodněnými vajíčky. Takový kokon je samozřejmě k ničemu. Upozorňuje ovšem na pohlavní dospělost samice. Vajíček může být v kokonu 20, ale také 1000 kusů! Obecně mívají zemní druhy více vajíček v kokonu, než druhy stromové.

• Umělý kelímek, ve kterém je umístěn kokon s mláďaty Avicularia metallica v larválním stadiu. V půllitrovém kelímku je ve dvou třetinách nalepené druhé, falešné dno. Na tomto dnu je ubrousek, na kterém je umístěný kokon. Ve spodní části kelímku je navlhčená vata, zajišťující potřebnou vlhkost. Kelímek je uzavřen horním uzávěrem.

Například, moje Brachypelma albopilosa měla v kokonu asi 400 vajíček, z toho bylo pouze 5 neoplodněných ! Samice Psalmopoeus cambridgei jich měla asi 70, z toho 20 neoplodněných, u druhu Brachypelma vagans to bylo asi 600 vajíček, z toho asi 50 neoplodněných. Druh Acanthoscurria geniculata měl v kokonu přibližně 400 vajíček, druh Poec. regalis pouze asi 20 vajíček a jen 7 oplodněných, Lasiodores polycuspulatus asi 200 vajíček a žádné oplodněné (po páření).

• Samice druhu Lasiodores polycuspulatus držící kokon v chelicerách několik dní po jeho vytvoření samicí.

Samice některých druhů nosí kokon v podobě nepravidelné koule neustále při sobě (Brachypelma), některé druhy a rody kokon zapředou do pavučiny, kterou zapřádají terárium (rod Pterinochilus).
Při tvorbě kokonu si samice vytvoří z pavučiny jakousi misku, do které vytlačí z pohlavního otvoru vajíčka, která projdou spermatékou, kde se oplodní samčím spermatem.

Poté samice vajíčka zabalí další pavučinovou vrstvou a tak vytvoří kokon, ve kterém mají vajíčka své mikroklima. V některých případech doporučuji kokon samici odebrat, jelikož hrozí jeho zničení samotnou samicí. Především v případě častého vyrušování, hluku v místnosti, různých vibrací apod.. Toto hrozí obzvlášť v panelácích, kde i já bydlím. Je třeba vypozorovat moment, kdy samice kokon na chvilku odloží a odebrat ho. O kokon se však musí chovatel v tomto případě zodpovědně starat sám. Ovšem pozor – samice mohou být při odebírání kokonu značně agresivní! Na kokon jsem si vytvořil kelímek ( vysoký asi 10 cm, o průměru asi 8 cm), na dno kelímku jsem umístil navlhčenou vatu, asi v polovině jsem ho prošil nití do podoby jakési husté sítě. Vrch kelímku jsem opatřil punčochou, která má hustá oka a dobře větrá. Je důležité v kelímku zajistit potřebnou vlhkost a dobré větrání. Kokon jsem umístil na síťku z nití do kelímku a 2× až 4× denně jsem kokon otáčel, aby se vajíčka neslepila a nezačala plesnivět. Samozřejmě je přirozené nechat kokon samici. O odebrání lze mluvit pouze v tom případě, že hrozí zničení kokonu ze strany samice. Někdy je však pro chovatele těžké tuto hrozbu vypozorovat, ovšem v paneláku kokon většinou odebírám po 14 dnech, až jednom měsíci.

• Kokon Avicularia metallica, který jsem otevřel měsíc po vytvoření kokonu samicí. V kokonu se nachází nymfy mláďat v 1. larválním stadiu.

V kokonu zatím probíhají postupné změny. Z vajíček se líhnou nymfy 1 (pralarvy). Poté se z pralarev vyvinou nymfy 2 (larvy). Ty již vypadají jako pavouk a většinou jsou již schopné lovu. Většinou však mladí pavouci loví až po dalším svleku. Při větším počtu mláďat doporučuji nechat pavoučky nějaký čas pohromadě. Já jsem nechával mláďata většinou pohromadě až do 4–5 svleku, především u stromových druhů. Počet mláďat si takto zredukujeme na přijatelný počet. Když chce mít chovatel, kvůli finanční otázce, co nejvíce mláďat, rozdělí je po jednom pochopitelně hned v 1. svleku, např. do filmovek.

Potrava

Potrava pro sklípkany není příliš náročná. Mláďatům podávám jednou, až dvakrát týdně nymfy cvrčků nebo smýkaný hmyz, např. rozstřihnuté červy či cvrčky. Větší jedince lze krmit šváby, larvami potemníka moučného, cvrčky nebo sarančaty. Dospělcům (hlavně zemním druhům), podávám myší a potkaní holata. Jako náhražku lze podat i kousek syrového masa, např. hovězí, nebo vepřové srdce. U mláďat, ale hlavně u větších, samostatně lovících jedinců, je třeba dbát na to, aby nabízená kořist byla menší než samotný pavouk, aby ho mohl sklípkan ulovit a nebyl při tom zraněn nebo aby se kořisti nebál.

• Larvy s kokonem druhu Avicularia metallica. Larvy jsou již ve druhém stadiu, tedy příští svlek se počítá jako 1.svlek. Po tomto svleku budou již z larev „normálně“ vyhlížející mláďata.

Dále je třeba dbát na to, aby pavoukům nezůstávaly v teráriu zbytky potravy, které jsou zdrojem plísní a infekcí nebo živý krmný hmyz před svlekem sklípkana. Jak jsem se již zmínil, může tento krmný hmyz svlékajícího sklípkana napadnout.

• Mládě druhu Brachypelma annitha po 4. svleku. Mláďata této velikosti můžeme odchovávat v přiměřeně velkých dózách z umělé hmoty. Jako podklad můžeme použít např. lignocel nebo rašelinu. Vlhkost zde zajišťujeme pravidelným rosením. V dóze může být i menší napaječka s vodou.

Někteří chovatelé si krmná zvířata odchovávají doma sami, jako např. myší holata, cvrčky, moučné červy nebo šváby. Krmivo se však také kupuje v zooprodejnách nebo přímo od chovatelů krmného hmyzu.
Přeji hodně chovatelských úspěchů.

Použitá literatura:
František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, Jihlava 1998,
František Kovařík, Chov sklípkanů, Madagaskar, Jihlava 2001,
Klátil, Veselý – Krasavci s chlupatýma nohama, Zlín, Karoubek 1995

www.arachnomania.wz.cz