Hokkaido Ken

Má láska k psům začala již v batolecím věku, kdy jsem se vrhala ke každému pejskovi. Chovala jsem postupně spoustu plemen, většinou psy odstrčené majiteli pro nedostatek času, pro spoustu nalezenců jsem našla nový domov. U každého plemene mi „něco chybělo“, žádné pro mě nebylo dokonalé natolik, abych se mu věnovala tzv. „papírově“. Až před dvěma lety, díky panu Ing. Gerhardu Steinovi z Kravař (nikdy mu za to nepřestanu být vděčná) jsem získala fenku Elen Šumící křídla a pejska Akuri Šumící křídla plemene Hokkaido ken.

• Harry Šumící Křídla

Těm se narodilo štěňátko, pejsek Harry Šumící křídla. Takže jsem měla během chvilky doma 3 pejsky, pro mě zatím zcela neznámého plemene. Všichni jsou bílé barvy a já o nich věděla jen to, co jsem četla v knihách.

HOKKAIDO KEN patří mezi šest samostatných původních japonských plemen. Pochází z nehostinného ostrova Hokkaido, kde byl modelován extrémně drsným klimatem, proto je velmi odolný a netrpí žádnými civilizačními chorobami. Je nenáročný na stravu a ubytování, dříve byl určen k lovu medvědů, později se stal psem společenským a hlídacím.

• bílý je Harry Šumící Křídla, černá je Asumi Hokkai

V knihách toho bylo napsáno víc, ale to jací jsou, jsem poznala z vlastní zkušenosti. Přestože Elen i Akuri byli již starší, přilnuli ke mně (a já k nim) opravdovou a něžnou láskou. Od začátku se pohybovali kolem domku bez plotu na volno. Přesto ode mě neodešli víc, než pár metrů. Nikdy jsem je neměla na vodítku (kromě procházek v rušném prostředí) a oni se ode mne nevzdalují. Nejraději mají, když si někde sednu a oni se předhánějí, který bude u mně ležet blíž. Harryho jsem nikdy nic neučila, ani povely „ke mně“ apod., přesto přijde na zavolání, podá mi packu… Tohle plemeno je fascinující tím, jak potřebuje lásku a doteky, jak si se mnou povídají (já na ně mluvím a oni na mě vyjí), jak je přirozeně inteligentní a ovladatelné.

V listopadu 2003 jsem si z Polska dovezla fenku Asumi Hokkai Tajgeta černopálené barvy. Protože již také byla starší a domácí mazlík, mám ji v bytě, a tak jsem zjistila, že toto plemeno je navíc velmi čistotné, v domácnosti klidné a miluje děti. Přestože jsem na výstavách laik, Harry získává titul za titulem a já jsem na ně na všechny pyšná. Jen mě mrzí, že toto plemeno je více než málopočetné. Japonci je považují za národní poklad a nedovolují chovné jedince vyvážet a prodávat. V Evropě jich není mnoho, v ČR by se dali spočítat na prstech. Proto mě potěšilo, že se nám ze spojení Harry Šumící křídla a Ajumi Hokkai Tajgeta dne 2. 10. 2004 narodila dvě černopálená štěňátka. Nedovedu si totiž představit, že by zde „hokkaiďáčci“ prostě vymizeli. Přišla bych o tu až nepochopitelnou, nejněžnější lásku, kterou jsem kdy zažila. Každý je jiný a každému se líbí to jeho plemeno. I já proto mám pocit, že jsem našla dokonalého psa.