Můj pejsek při procházkách utíká příliš daleko ode mne. A to i tehdy, když s ním jdu úplně sama. Zkoušela jsem ho zavolat a přivázat na vodítko. Nic nepomáhá.Poradí mi někdo, kdo má zkušenosti s tímto problémem? Jedná se o 2-letého Zlatého retrívra. Odpovědi a názory:
• Chodit na cvičák!
• Já bych zvolila metodu: jakmile odběhne od vás dál než se vám líbí, tak ho přivolat za odměnu – buď pamlsek nebo si pohrát a dát povel volno. Pokud znovu odběhne dál než se vám líbí, tak znovu přivolat a tak stále dokola, než si zafixuje, jaká vzdálenost je ta správná.
• Nerozumím tomu, že ho zavoláte a přivážete na vodítko? To se nedivím, že odbíhá, později už k Vám nebude chtít ani přijít. Asi bych souhlasila s předcházející odpovědí.
• Také souhlasím, takto jsem naučila naši psí holku slyšet na „jsi daleko“ – hned se vrátí. Nějak jsem ji přitom naučila slyšet i na „nevidím tě“ – a pochopila, že když není v přímém dohledu musí se přijít ukázat. Je jí necelý rok a vzdalovat se nad únosnou míru zkoušela asi v sedmi až osmi měsících.
• Zkuste tohle: až zase odběhne, schovejte se mu, neukazujte se a čekejte, až se lekne, že jste pryč. Ať si Vás najde. Můžete se mu po chvíli ukázat. Měl by Vás vítat a dávat najevo, jak je rád, že Vás vidí. Jestliže se mu párkrát na procházkách schováte a opravdu ho necháte vyděsit, mělo by to pomoci. U našeho psa to fungovalo perfektně. Sice jsme to „cvičili“ odmalička, ale dnes jdu já kudy chci, psa nevolám a on si mě sám hlídá. Na každém rozcestí zůstane stát, nebo něco očuchává a čeká, kam půjdu já.
• Já na na takové situace používám povel: „pojď sem“. Psi se tak ke mně sice přiblíží, ale ani nejdou k noze, ani nepředsedají a poslechnou vždy, protože vědí, že klidně si budou moci dál běhat. Rozhodně nepřipínejte na vodítko! Pes si tak spojí – „přijdu a připne mě“ a tak si zničíte postupně dobré přivolání a vzdalování do rozumné vzdálenosti tím stejně nenaučíte.
• Já bych doporučovala moji oblíbenou metodu (je jich samozřejmě více, ale jsou si podobné). Tou je „pamlsková“: povel – zpočátku i se jménem, a lákat jako při učení přivolání. Když pes ke mně běží, hodím mu tak metr ode mne pamlsek (celý piškot, aby ho snáze a rychle našel). To je vše. Až když má povel opravdu perfektně zafixovaný, sem tam dát pamlsek „zapomenu“. Velmi postupně „zapomínám“ častěji, až se pamlsek odbourá úplně. Ale není to otázka týdne!
• Když mi připadá, že pes je daleko, než je v dané situaci a na daném místě vhodné – to může být vždy různé, jednoduše dám povel (pořád stejný, jaký si vyberete nebo sama vymyslíte: „pojď sem“, „jsi daleko“, „pojď blíž“, „sem“…). Pokud pes přiběhne a hned zase odběhne, použiji povel ihned, když překročí pomyslnou hranici, znovu. (Někdy používám i samotné jméno psa, podle situace – moji psi na jméno i v této situaci velmi dobře reagují, protože využívám rozmanité intonace hlasu. Hned pochopí, co tím myslím). Je to vlastně jeden z mála povelů, které je třeba na místě dle potřeby zopakovat. Ovšem platí to v případě, když se pes ke mně přiblíží, ale zase se chce hned vzdálit.