Lama (1. část)

Cílem tohoto krátkého seriálu o lamách je představit tato krásná zvířata a popsat naší čtenářské veřejnosti alespoň něco, co k jejich životu patří.

Historie chovu lam

Chov lam nemá ve Střední Evropě takovou tradici, jaká je v zemi původu tohoto zvířete v Jižní Americe nebo jakou má u nás chov ovcí, koz a dalšího domácího zvířectva. Přesto jsou i v České republice některé ZOO a chovatelé, kteří se lamám s velkou péčí věnují a je určitě i řada těch, kteří by se jim věnovat chtěli.
Problém, který musí každý začínající chovatel řešit, je nedostatek informací, znalostí a zkušeností o budoucím chovu. U lam je to o to složitější, že země původu tohoto zvířete, jeho chovatelé a tím i jejich znalosti a zkušenosti jsou značně daleko.
Zdrojem konkrétních informací o lamách je zejména starší literatura z antikvariátu, přeložené odborné texty ze zahraniční literatury a zahraniční internetové stránky.
Obecné informace, poměrně značného rozsahu, lze získat ze současné odborné literatury o savcích, o domácích zvířatech – nejblíže je snad ovce a koza. Neocenitelné jsou informace, získané z korespondence nebo ještě lépe osobně od našich chovatelů, zejména ze zoologických zahrad, kteří mají navíc hlubší odborný teoretický základ.
Dřív než se budu věnovat tématům týkajících se života lam u nás, stručně popíšu jejich původ a rozdělení.
Velbloudi i lamy pocházejí ze stejného prastarého zvířete, které před třiceti miliony lety obývalo Severní Ameriku. Někteří zamířili přes Aljašku a Sibiř do Mongolska, kde se z nich postupně vyvinuli dvouhrbí velbloudi. Jiní se vydali na Arabský poloostrov a časem se z nich stali jednohrbí dromedáři. Další z těchto pravěkých stvoření migrovala před 2–3 miliony lety, v období pleistocenu, přes Panamskou úžinu do Jižní Ameriky. Z původních třech rodů (Eulamaops, Paleolama, Lama ) pouze poslední žije dodnes.
Předchůdcem domestikovaných lam – Lama krotká a Alpaka – – jsou dodnes, v horských oblastech Jižní Ameriky, volně žijící lamy Guanako a Vikuňa. Všechny tyto druhy jsou dnes v malých počtech rozšířeny po celém světě. Jsou chovány v zoologických zahradách a v malém množství u chovatelů, spíše jako exotická kategorie – PET (miláčci), než užitková zvířata.

Systematika a základní charakteristika

Zařazení lam do zoologického systému, podle platné zoologické soustavy schválené v červnu 2000 hlavním výborem České zoologické společnosti, je následující:

Třída: Savci (Mammalia)
Podtřída: Živorodí (Theria)
Nadřád: Placentálové (Placentalia)
Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: Velbloudi (Tylopoda)
Čeleď: Velblodovití (Camelidae)
Rod a druh: Lama guanicoe (Müller, 1776) – guanako (syn. guanaco, huanaco, kvanako, lama divoká) – – Guanako (syn. L.guanicoe lama)
Lama guanicoe f. pacos (Linnaeus, 1758) – alpaka (syn. lama pako) – Alpaka
Lama guanicoe f. glama – lama krotká – Llama
Vicugna vicugna (Molina, 1782) – vikuňa (syn. lama vikuňa) – Vicugna, Vicuńa (syn. Lama vicugna)

Lamy byly a jsou nejtypičtější zvířata Jižní Ameriky. Vynikajícím způsobem se přizpůsobily životu ve vysokohorských podmínkách. Zvýšil se jim krevní tlak, snížila hustota krve a změnil se i tvar červených krvinek, které jsou oblé a bez jádra.V extrémních výškách je řídká atmosféra chudá na kyslík, proto lamy mají v krvi i větší množství červených krvinek než jiní savci. Navíc jejich krevní barvivo – hemoglobin reaguje s kyslíkem mnohem rychleji. Vikuňa například dokáže i ve výšce 4500 metrů nad mořem běžet 47-mi kilometrovou rychlostí. Před obrovskými výkyvy teplot během dne, které mohou dosáhnout až 50 °C, je chrání husté rouno.
Od prvních počátků do dneška jsou lamy integrální součástí lidské historie. Člověk je choval pro maso, využíval k přepravě, vlnu pro dekoraci a teplo a z některých částí těla vyráběl i hudební nástroje. Proto byly a někde ještě jsou oslavovány ceremoniálními tanci a platí za idoly. Před více než 10000 lety se paleolama rozdělila na guanako a vikuňu. Domestikace těchto divokých druhů začíná před 4000 lety. Z guanaky na lamu a z vikuni na alpaku. Největší rozkvět chovu alpak a lam proběhl za vlády Inků ve 12. a 13. století.

Vikuně

Vikuně zabíjeli Inkové jen výjimečně. Byly chráněny zákonem. Jednou za čtyři roky nahnali místní obyvatelé zvířata na předem určené místo, obklíčili je, prohlédli, ostříhali a nejslabší kusy vybrali na porážku. Jejich vlna sloužila pro tkaní oděvů samotného Inky. Nikdo jiný neměl právo na sobě nosit vikuní vlnu. V kronikách prvních Španělů, kteří se vylodili na jihoamerickém subkontinentě, se píše, že v bolívijských a peruánských horách tehdy žilo třiadvacet miliónů lam krotkých, sedm miliónů alpak, tři sta tisíc vikuní a v opuštěných pampách na třicet miliónů guanak. Po příchodu Evropanů začalo nesmyslné vraždění. Do Evropy se ročně vyvážely tři tuny vikuní vlny. Situace se stala neúnosnou. Roku 1920 vyhlásila Bolívie zákaz lovu vikuní a prodeje jejich vlny. Roku 1926 se přidala Argentina a roku 1928 byl vyhlášen zákaz exportu této vlny z Jižní Ameriky. V polovině století zbývalo pouze 10000 kusů. Dnes (údaj z roku 2000) jich je na světě 170000, z toho 100000 v Peru. V Bolívii je můžeme spatřit pouze v jihozápadním cípu země, v Národním parku Eduarda Avaroy. V roce 1975 byla vikuňa zapsána, podle Dohody o mezinárodním obchodování s divokými druhy flory a fauny, na seznam ohrožených druhů. Vzrůstem se podobá malé srnečce s nejhebčí vlnou. Žije, podobně jako guanako, divoce a nemůže být domestikována. Má krátkou srst barvy žlutohnědé až plavé, na prsou a břiše barvy bílé. Tato bělavá břišní srst je nejdelší (asi 12 cm) a je velmi cenná.

Lama krotká

Lama krotká byla před 4000 lety vyšlechtěná z lamy guanako. Využívá se pro nošení nákladů a méně pro vlnu. Je silnější a nejstatnější z andských lam. Může dosáhnout výšky až 190 cm a váhy 150–225 kg. Standardem je nošení až 50-ti kilogramového břemene na vzdálenost 20–25 km za den.

Alpaka

Pro produkci vlny byla vyšlechtěna (v 19. století z lamy krotké) alpaka, která je menší a útlejší. Na rozdíl od lamy potřebuje k pastvě hodně zeleně a vody, není využívána pro nošení břemen. Tvarem těla se podobá ovci, má jen delší krk. Je menší než lama krotká, s hustým vlněným kožíškem překrývajícím dokonce oči. Barvy se mění od čistě bílé přes různé odstíny hnědé a šedé až k černé. Obvyklá výška dospělé alpaky je 150 cm a váha 45–80 kg. Celý rok se alpaky volně pasou a v době stříhání jsou zaháněny do ohrad. Nejlepší plemena dávají až 4–5 kilogramů z jedné střiže. Obvyklá je ale váha 1,7 kilogramu. Jen z Peru se dnes ročně vyveze 2500 tun vlny. Alpaka je značně vybíravá na krmení, pase se pouze na velmi šťavnatých pastvinách.
Alpaky jsou svým způsobem přešlechtěné a způsobují chovatelům starosti. Jsou často neplodné a k páření nemají vždy chuť. Pobývá-li samec se samicí dlouho v jednom stádě, ztrácí o ni zájem a je nutné ho motivovat. Alpaky, stejně jako ostatní lamy a ovce, v extrémních výškách často potratí. Ani tato nemilá skutečnost však nepřichází v niveč. Pastevci embryo vysuší a to potom slouží jako největší obět při obřadech uctívání Matky Země Pačamama a bohů hor Apu.

Guanako

Nejřidčeji je zastoupena lama guanako. Žije divoce a dá se dnes spatřit především v liduprázdných oblastech And v Chile a v jižní Argentině u Národního parku Torres del Paine.
Siluetu má podobnou lamě krotké. Srst je krátká a hustá světlé hnědočervené barvy. Na hlavě má černé tóny. Kolem tlamy, okrajů uší a mezi nohama má bílé oblasti. Pod krkem jí roste něco, jako bílý límec. Dosahuje hmotnosti 60–120 kilogramů. Délka těla je 1,9–2,3 metru, délka ocasu 24 centimetrů, výška v kohoutku 1–1,2 metru. Samice je březí 342–368 dní, poté rodí v srpnu nebo v září 1 mládě, které váží 6–16 kilogramů. Kojí ho 6–12 měsíců. V chovech se dožívá až 30 let.
Guanako se sdružuje do nepočetných stád s volnou vnitřní strukturou. Samci spolu bojují o samice kopáním, kousáním a pliváním. Své území si vyznačují hromadami trusu, které mohou být vysoké téměř 2,5 metru. Dovede běžet rychlostí 56 km/h a výborně šplhá po skále. Je sice příbuzná s velbloudy, ale nemá hrb a našlapuje jen na prsty, nikoliv na celé chodidlo. Stejně jako oni je velice vytrvalá a nenáročná.