Sdílet:
Malá encyklopedie nemocí koní - O/P
Osteochondróza Odborně nazývaná osteochondrosis dissecans (OCD) je onemocnění, které začíná neinfekční nekrózou (odumíráním) kosti pod kloubní ch...
Osteochondróza
Odborně nazývaná osteochondrosis dissecans (OCD) je onemocnění, které začíná neinfekční nekrózou (odumíráním) kosti pod kloubní chrupavkou. V průběhu nemoci se může toto ložisko zahojit nebo – opakovaným traumatizováním kloubu – se může odloučit od spodiny. V tomto případě se chrupavka nad defektem uvolní buď jen částečně nebo úplně, anebo se uvolní společně s kouskem kostního ložiska a může se stát volným kloubním tělískem („chip“). Onemocnění může končit až deformační artrózou postiženého kloubu. Může také dojít ke vzniku vadného postoje.
Příčiny
Toto onemocnění je tzv. multifaktoriální, což znamená, že se na jeho vzniku podílí více příčin. Patří k nim
– genetické predispozice (především koně vyššího vzrůstu, postiženi jsou koně v dospělosti těžší než 400 kg),
– rychlý růst, dále
– výživa (nadměrné překrmování energeticky bohatým krmivem),
– nevyrovnanost minerálních látek (špatný poměr vápník:fosfor v neprospěch vápníku),
– traumatizace,
– nesprávný pohybový režim (nedostatečný nebo nadměrný pohyb).
Výskyt
Je to onemocnění mladých zvířat, začíná mezi 3.–6. měsícem, tedy v období intenzivního růstu kostí. Postihuje především kloub hlezenní, kolenní a ramenní.
Příznaky
Postižený kůň kulhá podle rozsahu poškození kloubu. Kloub bývá bolestivý i na manipulaci a často je taky zvětšený se zmnoženou náplní.
Diagnostika se provádí především rentgenologicky.
Léčba se volí podle stupně postižení i podle klinických projevů, může být konzervativní (klid, omezení energetického krmení, zlepšení poměru Ca:P, analgetika apod.) nebo se situace řeší operativně.
Kůň se může zcela vyléčit, ale jsou stavy, které – především z důvodu absence léčby – končí artrózou kloubu a nemožností koně být jezdecky využíván.
P – 1. část
Papilomatóza
Toto možná podivně znějící slovo je pouze jiný výraz pro známé bradavice.
Příčina vzniku
Jsou virového původu (papovaviry), tento virus je specifický pro koně a přenáší se dotykem nebo nakaženými předměty.
Virus napadá kůži, která je už nějak jinak narušená: poraněním (třeba i neznatelným), slunečním zářením nebo jinou infekcí či chemickou látkou.
Jak se projevuje
Nejčastěji můžeme bradavice vidět u mladých koní, postižené jsou obvykle jejich horní pysky, prostor mezi nozdrami, vzácněji okolí genitálií a končetiny. Bradavice jsou malé uzlíky, které mohou mít rozpraskaný nebo až květákovitý vzhled. Nesvědí a nejsou bolestivé.
Jiný typ papovaviru vytváří v uších hrubé plaky.
Jak onemocnění ošetřit
Veterinář obvykle pozná papilomatózu „na první pohled“, pokud si není jistý, může odebrat z bradavice vzorek a nechat ho histologicky vyšetřit.
Papilomatóza se nijak neléčí, protože po několika týdnech se spontánně vyléčí. Pouze v případě, že bradavice očividně vadí, ji lze odstranit chirurgicky.
Parazitární onemocnění dýchacích cest
Dýchací trakt koní v našich podmínkách parazité příliš nenapadají, přesto se můžeme – především ve spojitosti s mezinárodními převozy koní – s některými z nich setkat.
1. Rhinoestrus purpureus se vyskytuje v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém Východě. Napadá nosní dutinu a hltan koní a oslů. Může poškodit okolní tkáně a ucpat dýchací cesty.
2. Larvy střečků rodů Gastrophilus i Hypoderma se mohou dostat do plic a tam svojí přítomností způsobit škody.
3. Vzácně se v dýchacích cestách koní mohou nalézat boubele některých tasemnic i hlístice Micronema deltrix.
4. Mnohem větší důsledky má poškození dýchacího traktu škrkavkou koňskou (Parascaris equorum), a to především u starších sajících hříbat a odstavčat. Její larvy migrují plícemi a mohou vyvolat dýchací potíže, popřípadě až hubnutí a celkovou apatii. Pro zjištění příčiny je třeba provést vyšetření sekretu dýchacích cest postiženého koně a je třeba také vyšetřit trus ostatních koní ve stádě nebo stáji.
5. Specifický plicní parazit koňovitých je Dictyocaulus arnfieldi. Přenášejí ho osli, u nich nevyvolává příznaky onemocnění. V jejich dýchacím traktu probíhá celý vývojový cyklus a vajíčka tohoto parazita se vylučují v oslím trusu. U koní dochází k vylučování vajíček velmi vzácně, zato častěji se napadení tímto parazitem projeví onemocněním – konkrétně chronickou bronchitidou (viz odpovídající kapitola). Koně silně kašlou, trpí ztíženým dýcháním, což se podobá COPD (viz odpovídající kapitola), může se dokonce vyvinout i rozedma plic. Veterinář usoudí na přítomnost parazita podle příznaků onemocnění a podle toho, že postižení koně jsou chováni společně s osly nebo mulami, diagnózu pak potvrdí vyšetření sekretu dýchacích cest, kde lze někdy dokonce najít parazita. U přítomných oslů a mul je třeba vyšetřit trus na přítomnost vajíček.
Léčení plicních parazitóz
Plicní parazitózy lze léčit ivermectinem a jemu podobnými preparáty.
Perikarditis
Jedná se o zánět osrdečníku. Toto onemocnění patří u koní ke vzácnostem.
Příčiny perikarditidy
Příčinou může být
– zánět plic nebo poplicnice, někdy i po virových infekcích dýchacích cest (např. chřipka), může vzniknout i
– následkem úrazu s otevřením hrudní dutiny až k perikardu nebo s proniknutím cizího tělesa k srdci.
Jak se perikarditis projeví
Na osrdečník se usazují tenké nánosy a plní se tekutinou – to vše veterinář zjistí poslechem srdce, protože nánosy způsobují třecí šelesty a tekutina zase tlumí srdeční ozvy. Tekutiny může být tolik, že se srdce nemůže roztahovat a stahovat (tamponáda srdce). Výsledkem je to, že se krev městná v žilách a to se projeví tvorbou edémů na těle koně. Někdy se může stát, že osrdečník je velmi zesílený a srdce se nemůže dostatečně roztahovat.
Diagnostika a léčba
Veterinář by měl natočit EKG, aby podezření na perikarditidu potvrdil nebo vyloučil.
To, jak a zda se vůbec perikarditis vyléčí, závisí na příčině onemocnění. Obvykle se léčí antibiotiky a v případě tamponády se lze pokusit tekutinu z osrdečníku vypustit.
Peritonitis
Jedná se o zánět pobřišnice. Podle charakteru lze záněty pobřišnice rozdělit pomocí několika kritérií:
1. Ohraničená peritonitida:
a) aseptická (nezpůsobená infekčními původci) – může vzniknout po operaci nebo po úrazu bez účasti infekčních zárodků.
b) septická (infekční) peritonitidy – vzniká následkem proděravění střeva.
2. Difúzní peritonitida:
a) aseptická – vzniká následkem např. prasknutí močového měchýře nebo žlučovodu, popř. po některých onemocněních ledvin, při šoku.
b) septická – je obvykle způsobená baktériemi. Koně jsou na toto onemocnění velmi náchylní. Příčinou může být prasknutí žaludku nebo střev (kolika, nesprávné rektální vyšetření, operace), provalení abscesu, přechod zánětu ze střev (následkem zauzlení střev) na pobřišnici apod.
Jak se peritonitis projeví
Ohraničené peritonitidy obvykle nebývají příliš nápadné, vyvinou se z nich srůsty, ale mohou se spontánně vyléčit.
Pokud je však postižená větší plocha pobřišnice, projeví se to formou koliky, horečkou a změnou v krevním obraze.
Difúzní septické peritonitidy se vyvíjejí a zhoršují velmi rychle a často končí úhynem koně do několika hodin až dní. Mezitím jsou koně apatičtí, těžce dýchají, potí se, mají slabý puls, jejich sliznice jsou zbarvené do modra a později mají špinavý matný nádech. V dutině břišní se hromadí tekutina.
Diagnostika a léčba peritonitidy
Při podezření veterinář potvrdí peritonitidu tím, že odebere a nechá vyšetřit vzorek tekutiny z břišní dutiny (odebere ji jehlou vedenou skrz kůži), lze tak zjistit i charakter peritonitidy a nepřímo i příčinu, způsob léčby a prognózu.
Léčba peritonitid vyžaduje vždy veterinární účast a často je nutné koně hospitalizovat, protože mu je třeba dopřát kompletní a intenzivní péči. V těžkých případech však ani to nemusí koni zachránit život.
Píštěl je vlastně tunel, který spojuje nějaké zánětlivé ložisko ve tkáni s povrchem orgánu nebo těla (kůže).
Příčiny píštěle čelisti:
– nejčastěji jsou to hnisavé záněty zubů, jejich dřeně a kořenů,
– poranění čelisti.
Zánět se tak může rozšířit do okolních tkání, tedy i kosti, a pronikne až na povrch horní nebo (častěji) dolní čelisti. Může se stát, že v dolní čelisti se zánět rozšíří po celé kosti.
Příznaky
V místě postižení se objevuje nejdříve otok, místo hřeje a je bolestivé, poté se zde dá zjistit otevřená rána různé velikosti, ze které může vytékat hnis. Pokud je postižení kosti větší, kůň může mít horečku a je celkově skleslý. Kvůli bolesti špatně přijímá potravu.
Diagnostika a terapie
Veterinář obvykle koně seduje a sondičkou zjistí, jak je píštěl hluboká a kam vede. Zkontroluje chrup a v některých případech postižené místo zrentgenuje.
Obvykle je potřeba píštěl lokálně ošetřit, zajistit odtékání hnisu i proplach rány, nasadit antibiotika. Je třeba však řádně ošetřit i postižený zub, pokud je příčinou píštěle.
Pleuritis neboli zánět pohrudnice vzniká nejčastěji
– po poranění, kdy do hrudní dutiny pronikne předmět nebo se vytvoří otvor,
– následkem nádoru,
– následkem některých onemocnění plic (v tomto případě pak vzniká pleuropneumonie).
Podle charakteru jsou pleuritidy
– suché (p. sicca), kdy se na pohrudnici vytvářejí fibrinózní nánosy, vznikají srůsty mezi pohrudnicí a plícemi či osrdečníkem,
– s výpotkem (p. exsudativa), kdy se v hrudní dutině začne hromadit tekutina.
Příznaky pleuritidy
Postižený kůň má
– horečku,
– třese se,
– má problémy podobné kolice,
– často drží lokty od těla,
– pohybuje se neochotně a krátkými kroky,
– má problémy s dýcháním – dýchá krátce a povrchově.
– Pokud jsou postižené i plíce, silně a bolestivě kašle.
– Při pleuritidě s výpotkem se na spodině hrudníku mohou tvořit otoky.
Diagnostika a léčba
Veterinář zjistí pleuritidu poslechem hrudníku, proklepáním, potvrdí ji ultrazvukem. V případě nahromadění tekutiny je vhodné odebrat jehlou vzorek a nechat ho vyšetřit, tak lze zjistit příčinu pleuritidy.
Léčba spočívá především v podávání antibiotik, vypouštění tekutiny z hrudníku. Může koně zachránit, ale často se stává, že v hrudníku už došlo k takovým změnám, že kůň nebude nadále schopen vykonávat těžší práci.
Odborně nazývaná osteochondrosis dissecans (OCD) je onemocnění, které začíná neinfekční nekrózou (odumíráním) kosti pod kloubní chrupavkou. V průběhu nemoci se může toto ložisko zahojit nebo – opakovaným traumatizováním kloubu – se může odloučit od spodiny. V tomto případě se chrupavka nad defektem uvolní buď jen částečně nebo úplně, anebo se uvolní společně s kouskem kostního ložiska a může se stát volným kloubním tělískem („chip“). Onemocnění může končit až deformační artrózou postiženého kloubu. Může také dojít ke vzniku vadného postoje.
Příčiny
Toto onemocnění je tzv. multifaktoriální, což znamená, že se na jeho vzniku podílí více příčin. Patří k nim
– genetické predispozice (především koně vyššího vzrůstu, postiženi jsou koně v dospělosti těžší než 400 kg),
– rychlý růst, dále
– výživa (nadměrné překrmování energeticky bohatým krmivem),
– nevyrovnanost minerálních látek (špatný poměr vápník:fosfor v neprospěch vápníku),
– traumatizace,
– nesprávný pohybový režim (nedostatečný nebo nadměrný pohyb).
Výskyt
Je to onemocnění mladých zvířat, začíná mezi 3.–6. měsícem, tedy v období intenzivního růstu kostí. Postihuje především kloub hlezenní, kolenní a ramenní.
Příznaky
Postižený kůň kulhá podle rozsahu poškození kloubu. Kloub bývá bolestivý i na manipulaci a často je taky zvětšený se zmnoženou náplní.
Diagnostika se provádí především rentgenologicky.
Léčba se volí podle stupně postižení i podle klinických projevů, může být konzervativní (klid, omezení energetického krmení, zlepšení poměru Ca:P, analgetika apod.) nebo se situace řeší operativně.
Kůň se může zcela vyléčit, ale jsou stavy, které – především z důvodu absence léčby – končí artrózou kloubu a nemožností koně být jezdecky využíván.
P – 1. část
Papilomatóza
Toto možná podivně znějící slovo je pouze jiný výraz pro známé bradavice.
Příčina vzniku
Jsou virového původu (papovaviry), tento virus je specifický pro koně a přenáší se dotykem nebo nakaženými předměty.
Virus napadá kůži, která je už nějak jinak narušená: poraněním (třeba i neznatelným), slunečním zářením nebo jinou infekcí či chemickou látkou.
Jak se projevuje
Nejčastěji můžeme bradavice vidět u mladých koní, postižené jsou obvykle jejich horní pysky, prostor mezi nozdrami, vzácněji okolí genitálií a končetiny. Bradavice jsou malé uzlíky, které mohou mít rozpraskaný nebo až květákovitý vzhled. Nesvědí a nejsou bolestivé.
Jiný typ papovaviru vytváří v uších hrubé plaky.
Jak onemocnění ošetřit
Veterinář obvykle pozná papilomatózu „na první pohled“, pokud si není jistý, může odebrat z bradavice vzorek a nechat ho histologicky vyšetřit.
Papilomatóza se nijak neléčí, protože po několika týdnech se spontánně vyléčí. Pouze v případě, že bradavice očividně vadí, ji lze odstranit chirurgicky.
Parazitární onemocnění dýchacích cest
Dýchací trakt koní v našich podmínkách parazité příliš nenapadají, přesto se můžeme – především ve spojitosti s mezinárodními převozy koní – s některými z nich setkat.
1. Rhinoestrus purpureus se vyskytuje v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém Východě. Napadá nosní dutinu a hltan koní a oslů. Může poškodit okolní tkáně a ucpat dýchací cesty.
2. Larvy střečků rodů Gastrophilus i Hypoderma se mohou dostat do plic a tam svojí přítomností způsobit škody.
3. Vzácně se v dýchacích cestách koní mohou nalézat boubele některých tasemnic i hlístice Micronema deltrix.
4. Mnohem větší důsledky má poškození dýchacího traktu škrkavkou koňskou (Parascaris equorum), a to především u starších sajících hříbat a odstavčat. Její larvy migrují plícemi a mohou vyvolat dýchací potíže, popřípadě až hubnutí a celkovou apatii. Pro zjištění příčiny je třeba provést vyšetření sekretu dýchacích cest postiženého koně a je třeba také vyšetřit trus ostatních koní ve stádě nebo stáji.
5. Specifický plicní parazit koňovitých je Dictyocaulus arnfieldi. Přenášejí ho osli, u nich nevyvolává příznaky onemocnění. V jejich dýchacím traktu probíhá celý vývojový cyklus a vajíčka tohoto parazita se vylučují v oslím trusu. U koní dochází k vylučování vajíček velmi vzácně, zato častěji se napadení tímto parazitem projeví onemocněním – konkrétně chronickou bronchitidou (viz odpovídající kapitola). Koně silně kašlou, trpí ztíženým dýcháním, což se podobá COPD (viz odpovídající kapitola), může se dokonce vyvinout i rozedma plic. Veterinář usoudí na přítomnost parazita podle příznaků onemocnění a podle toho, že postižení koně jsou chováni společně s osly nebo mulami, diagnózu pak potvrdí vyšetření sekretu dýchacích cest, kde lze někdy dokonce najít parazita. U přítomných oslů a mul je třeba vyšetřit trus na přítomnost vajíček.
Léčení plicních parazitóz
Plicní parazitózy lze léčit ivermectinem a jemu podobnými preparáty.
Perikarditis
Jedná se o zánět osrdečníku. Toto onemocnění patří u koní ke vzácnostem.
Příčiny perikarditidy
Příčinou může být
– zánět plic nebo poplicnice, někdy i po virových infekcích dýchacích cest (např. chřipka), může vzniknout i
– následkem úrazu s otevřením hrudní dutiny až k perikardu nebo s proniknutím cizího tělesa k srdci.
Jak se perikarditis projeví
Na osrdečník se usazují tenké nánosy a plní se tekutinou – to vše veterinář zjistí poslechem srdce, protože nánosy způsobují třecí šelesty a tekutina zase tlumí srdeční ozvy. Tekutiny může být tolik, že se srdce nemůže roztahovat a stahovat (tamponáda srdce). Výsledkem je to, že se krev městná v žilách a to se projeví tvorbou edémů na těle koně. Někdy se může stát, že osrdečník je velmi zesílený a srdce se nemůže dostatečně roztahovat.
Diagnostika a léčba
Veterinář by měl natočit EKG, aby podezření na perikarditidu potvrdil nebo vyloučil.
To, jak a zda se vůbec perikarditis vyléčí, závisí na příčině onemocnění. Obvykle se léčí antibiotiky a v případě tamponády se lze pokusit tekutinu z osrdečníku vypustit.
Peritonitis
Jedná se o zánět pobřišnice. Podle charakteru lze záněty pobřišnice rozdělit pomocí několika kritérií:
1. Ohraničená peritonitida:
a) aseptická (nezpůsobená infekčními původci) – může vzniknout po operaci nebo po úrazu bez účasti infekčních zárodků.
b) septická (infekční) peritonitidy – vzniká následkem proděravění střeva.
2. Difúzní peritonitida:
a) aseptická – vzniká následkem např. prasknutí močového měchýře nebo žlučovodu, popř. po některých onemocněních ledvin, při šoku.
b) septická – je obvykle způsobená baktériemi. Koně jsou na toto onemocnění velmi náchylní. Příčinou může být prasknutí žaludku nebo střev (kolika, nesprávné rektální vyšetření, operace), provalení abscesu, přechod zánětu ze střev (následkem zauzlení střev) na pobřišnici apod.
Jak se peritonitis projeví
Ohraničené peritonitidy obvykle nebývají příliš nápadné, vyvinou se z nich srůsty, ale mohou se spontánně vyléčit.
Pokud je však postižená větší plocha pobřišnice, projeví se to formou koliky, horečkou a změnou v krevním obraze.
Difúzní septické peritonitidy se vyvíjejí a zhoršují velmi rychle a často končí úhynem koně do několika hodin až dní. Mezitím jsou koně apatičtí, těžce dýchají, potí se, mají slabý puls, jejich sliznice jsou zbarvené do modra a později mají špinavý matný nádech. V dutině břišní se hromadí tekutina.
Diagnostika a léčba peritonitidy
Při podezření veterinář potvrdí peritonitidu tím, že odebere a nechá vyšetřit vzorek tekutiny z břišní dutiny (odebere ji jehlou vedenou skrz kůži), lze tak zjistit i charakter peritonitidy a nepřímo i příčinu, způsob léčby a prognózu.
Léčba peritonitid vyžaduje vždy veterinární účast a často je nutné koně hospitalizovat, protože mu je třeba dopřát kompletní a intenzivní péči. V těžkých případech však ani to nemusí koni zachránit život.
• obr 1 – Píštěl vzniká následkem zlomení a hnisavého zánětu stoličky.
Píštěl je vlastně tunel, který spojuje nějaké zánětlivé ložisko ve tkáni s povrchem orgánu nebo těla (kůže).
Příčiny píštěle čelisti:
– nejčastěji jsou to hnisavé záněty zubů, jejich dřeně a kořenů,
– poranění čelisti.
Zánět se tak může rozšířit do okolních tkání, tedy i kosti, a pronikne až na povrch horní nebo (častěji) dolní čelisti. Může se stát, že v dolní čelisti se zánět rozšíří po celé kosti.
Příznaky
V místě postižení se objevuje nejdříve otok, místo hřeje a je bolestivé, poté se zde dá zjistit otevřená rána různé velikosti, ze které může vytékat hnis. Pokud je postižení kosti větší, kůň může mít horečku a je celkově skleslý. Kvůli bolesti špatně přijímá potravu.
Diagnostika a terapie
Veterinář obvykle koně seduje a sondičkou zjistí, jak je píštěl hluboká a kam vede. Zkontroluje chrup a v některých případech postižené místo zrentgenuje.
Obvykle je potřeba píštěl lokálně ošetřit, zajistit odtékání hnisu i proplach rány, nasadit antibiotika. Je třeba však řádně ošetřit i postižený zub, pokud je příčinou píštěle.
• obr 2 – Podkožní otok na spodině hrudníku (šipky), vzniklý následkem pleuritidy s nahromaděním tekutiny.
Pleuritis neboli zánět pohrudnice vzniká nejčastěji
– po poranění, kdy do hrudní dutiny pronikne předmět nebo se vytvoří otvor,
– následkem nádoru,
– následkem některých onemocnění plic (v tomto případě pak vzniká pleuropneumonie).
Podle charakteru jsou pleuritidy
– suché (p. sicca), kdy se na pohrudnici vytvářejí fibrinózní nánosy, vznikají srůsty mezi pohrudnicí a plícemi či osrdečníkem,
– s výpotkem (p. exsudativa), kdy se v hrudní dutině začne hromadit tekutina.
Příznaky pleuritidy
Postižený kůň má
– horečku,
– třese se,
– má problémy podobné kolice,
– často drží lokty od těla,
– pohybuje se neochotně a krátkými kroky,
– má problémy s dýcháním – dýchá krátce a povrchově.
– Pokud jsou postižené i plíce, silně a bolestivě kašle.
– Při pleuritidě s výpotkem se na spodině hrudníku mohou tvořit otoky.
Diagnostika a léčba
Veterinář zjistí pleuritidu poslechem hrudníku, proklepáním, potvrdí ji ultrazvukem. V případě nahromadění tekutiny je vhodné odebrat jehlou vzorek a nechat ho vyšetřit, tak lze zjistit příčinu pleuritidy.
Léčba spočívá především v podávání antibiotik, vypouštění tekutiny z hrudníku. Může koně zachránit, ale často se stává, že v hrudníku už došlo k takovým změnám, že kůň nebude nadále schopen vykonávat těžší práci.
Autor textu: MVDr. Dominika Švehlová
Autor fotografií zdroj: MVDr. Dominika Švehlová
