Tato mezi teraristy oblíbená krajta je rozšířena ve dvou (třech) poddruzích v jižní a jihovýchodní Asii od Pakistánu směrem na východ až do jihovýchodní Číny, směrem na jih přes Indii na Srí Lanku a přes Zadní Indii na souostroví Velké Sundy. Žije ve světlých tropických lesích především v porostech blízko vody, může se však vyskytovat i na skalnatých lokalitách s porostem křovin a stromů, v lesostepní krajině, v ruinách starověkých staveb i v jeskyních.
Hranicí mezi rozšířením obou poddruhu je přibližně 90° východní délky (Bangladéš). Na západ se vyskytuje CITESový P.m.molurus (Od ní bývá někdy oddělován poddruh P.m. pimbura původem z Cejlonu.), na východ P.m. bivittatus (ta má na našem uzemí vyjímku z Cites).
Dorůstá délky 5 - 7 m. Základní zbarvení je šedohnědé až žlutohnědé s ozdobou hnědých kosočtvercových či čtvercových skvrn se středem v základní barvě. Poddruh P.m.molurus bývá menší a má základní zbarvení i barvy kresby celkově světlejší než běžně chovaný P.m.bivittatus (označovaný také jako krajta tmavá). Hlavním rozlišovacím znakem však zůstává podoční štítek, který je u nominátního poddruhu nerozdělený. I pak je ovšem určení odchovávaných krajt nesnadné, protože se oba poddruhy dají křížit.
Vyžadují velká terária přímoúměrná své momentální velikosti. Nejčastěji se chovají odděleně podle pohlaví s připouštěním k páření. Pak zpravidla postačuje pro každý plně dorostlý kus ubikace o obsahu 1m3 . Denní teploty udržujeme na 28 - 30 °C, noční pokles na 22 - 24 °C.
Zařízení nádrže tvoří zvýšená lavice nebo silnější větev ani ne tak ke šplhání, jako spíše k odpočinku. Doporučuje se větší vodní nádrž, ve které mohou zvířata ležet, někteří chovatelé je ovšem ubytovávají tak říkajíc na sucho jen s přiměřeně velkou napájecí nádobou.
Ke krmení předkládáme těmto hadům různé obratlovce od myší přes potkany až po králíky a kuřata. Velikost a množství závisí na délce hada.
Zhruba 3 měsíce po páření klade samička 30 - 60 vajec, kolem kterých se obtáčí, hlídá je i zahřívá. Inkubace za přirozených podmínek trvá 50 - 70 dní a novorozenci měří asi 60 - 70 cm.
V teráriu během podzimu zkrátíme den (délku osvětlení) a snížíme denní i noční teplotu o 2 - 3 stupně. Koncem kalendářního roku pak zvířata připouštíme. Při “liknavosti” samce mnohdy pomáhá přidání konkurenta. V jarních měsících, podle výživy a podmínek od března do konce dubna, samička snáší běžně kolem 30 vajec, starší samice i více než dvojnásobek.
Vzhledem k tomu, že v zajetí je málokdy možné praktikovat přirozenou inkubaci, přeneseme vejce do líhně, kde se při 30 - 31 °C stálé teploty a vysoké vlhkosti vzduchu líhnou mladí za 60 - 65 dní. U nominátního poddruhu se uvádí délka inkubace o něco delší, zhruba 70 dní. Mladí měří něco přes půl metru a potravu přijímají po prvním svlékání, tedy asi za 7 - 10 dní.
Literatura: Čihař J.: Teraristika, Práce 1989
Kocourek I., Král J.: Terárium A-Z, Ratio
Schmidt D.: Schlangen, Urania 1989
Trutnau L.: Schlangen 1, 1988