„Jak mít koně“ – 30. Část

Sychravé nebo mrazivé počasí nás lidi zahání ke kamnům, krbům a k topení, ale co naši čtyřnozí kamarádi? Do obýváku se nevejdou a tak zkusme alespoň jinak zapřemýšlet nad tím, co pro ně můžeme udělat, aby i v zimě byli zdraví a spokojení.

Zima ve stáji

Začněme u stáje a boxů. Je dobré před každou zimou zkontrolovat těsnost budovy nebo samostatných boxů, prohlédnout okna – do boxů a stáje by nemělo táhnout. Všechno krmení, medikamenty a prostředky, které používáte na koně i ve stáji by měly být uskladněny na místě, kde nemrzne. Je to také dobrá příležitost ke kontrole data expirace léků a vyřazení všech, které jsou prošlé.
Podestýlka by měla být v zimním období obzvlášť bohatá, protože země se rychle ochlazuje a je třeba vytvořit dostatečnou ochrannou vrstvu. V zimě pravidelně kontrolujeme přívod vody do napáječek a to zejména ráno a večer, kdy je mráz největší.
Nikdy však nedělejme ze stáje uzavřené vzduchotěsné doupě, ve snaze nepustit dovnitř ani trošku studeného vzduchu. I když mrzne, až praští, musí mít koně možnost dýchat čerstvý vzduch, abychom neriskovali různá onemocnění dýchacího ústrojí. Ve stáji je potřeba dostatečně větrat za jakéhokoli počasí.
Vytřepejme prach ze zimních a odpocovacích dek, budeme je potřebovat. Je dobré si deky prohlédnout a zkontrolovat, přeci jen se může objevit nějaká dírka nebo rozjetý šev. Když je zašijeme včas, může nám deka vydržet třeba ještě další sezónu. Pro všechno kožené vybavení (sedlo, uzdečky, poprsáky, brašny apod.) najdeme suché místo, v zimě totiž může ve stáji docházet ke srážení vlhkosti a je tu nebezpečí plísně, která se pak z kožených věcí velice těžko dostává.

Není na škodu trošku se věnovat i přepravníku, před zimou zkontrolovat nájezdovku, pneumatiky a hlavně elektrické vedení a osvětlení Zaměřit se i na povrch uvnitř vozíku a pokud koně přepravujeme v mrazu, zajistit, aby povrch uvnitř neklouzal a aby do vozíku netáhlo. Pokud v zimě jezdíme málo, je dobré natlakovat pneumatiky na 0,2 bar, protože vlivem dlouhého stání z nich vzduch uniká. Je docela užitečné v zimě vozit lopatu a pytel s pískem, když někde s přívěsem uvízneme, můžeme si lehce pomoci sami.

Pokud je zem dobře promrzlá, nemohou jí koňská kopyta ublížit, obzvláště, je-li pokryta dostatečnou vrstvou sněhu. Není proto problém pastviny v hezkých zimních dnech pro koně otevřít. Koně, kteří chodí přes zimu ve výběhu, jsou vděční za přístřešek, který jim poskytuje ochranu proti větru, dešti, sněhu. Tento přístřešek by měl být dostatečně prostorný a s velkým vstupem, jinak budou schovaní pouze šéfové stáda a ti poslední stejně stráví nečas venku.

A co zimní krmení?

Trocha tučnější stravy neuškodí v zimě ani koním. Ukládají si tuk od horní části těla směrem dolů a zepředu dozadu. Abychom zjistili, jestli má koník správnou zimní hmotnost, musíme jej prohmatat od krku přes kohoutek a žebra až k bedrům. Také podle kořene ocasu je možné rozeznat, jak je na tom s výživou. A právě v čase, kdy koním naroste zimní srst, je potřeba tukovou vrstvu hlídat, huňatý kožíšek totiž často klame.
Zimní výživou je potřeba docílit nejen udržení koně v kondici, ale také zajistit dostatek energie k výrobě tělesného tepla. K tomu potřebujeme do koní dostat směs uhlohydrátů, tuku, bílkovin, vitamínů, minerálů a tekutin. Jako nepsané ověřené pravidlo platí, že kůň denně spotřebuje v krmení něco mezi 1,5 až 3 % své vlastní hmotnosti, přičemž 80–90 % takto získaných živin přemění koňské tělo na energii. Takže, nemá-li kůň přes zimu výrazně zhubnout, je potřeba přidat krmení, ovšem s rozumem. Příjem vody je v zimě stejně tak důležitý jako v horkém létě. Koně by měli vypít 40–50 litrů vody denně a to i za nízkých teplot. Mnoho koní ale přes zimu pije jen málo, neboť voda, kterou mají k dispozici je příliš studená. Vlivem nedostatku tekutin ale může docházet k zažívacím problémům a kolikám. Proto stojí za to zapřemýšlet nad způsobem, jak vodu přihřívat. V konečném důsledku to totiž může být levnější, než účet za veterinární péči o nemocného koně. Stav tekutin v těle koně se dá ověřit jednoduchým testem : zatlačte palcem na dáseň, pokud vzniklá bílá skvrna do dvou vteřin zmizí, je zavodnění těla tak, jak má být. Koním, kteří jsou celé léto chováni na pastvině a pak náhle přejdou na suché krmení, můžeme nabídnout krmení siláží. Zmírníme tak důsledky přechodu a zajistíme přirozený příjem hodnotných vitamínů.
V zimě zkrmujeme mrkev a cukrovou řepu, ta má vysoký obsah cukru, který je organismem snadno a rychle zpracovatelný. I rostlinný olej je dobrým doplňkem krmení v zimním období.
Často se lidé ptají, jak v zimě s koníky pracovat. Samozřejmě, že kůň potřebuje pohyb i v zimě. Nemáme-li možnost jej vypustit do výběhu, měl by alespoň hodinu krokovat v terénu, nejlépe s dalšími koňskými kamarády a nejlépe ještě za světla. Jezdíme-li hodně ven, můžeme koni nechat nasadit mezi kopyto a podkovu zvláštní gumovou podložku, která zabraňuje tvoření nášlapků.

Péče o nohy v zimě

V zimě nepodceňujme péči o nohy. Bláto a vlhkost zůstávají v dlouhých chlupech s usychají velmi pomalu. Po každé jízdě by tedy měly být nohy a kopyta dobře vyčištěny a vytřeny, abychom zabránili podlomům. Máme-li možnost ježdění v hale, neškodí čas od času prohlédnout povrch. Při velmi nízkých teplotách se může stát, že i tam budou namrzlá místa, která mohou být pro koně nebezpečná.

Pokud chceme nechat našeho závodního koně přes zimu vydechnout, měli bychom to udělat s rozvahou. Náhlý klid může být pro koně, který je zvyklý na vysoký výkon, nebezpečný. Trénink bychom měli redukovat postupně. Čím více byl kůň v sezóně zatížen, tím opatrnější bychom měli být. Kůň totiž musí dostat čas na to, aby postupně a bez rizika odboural svalstvo, vytrénované během sportovní sezóny. Odbourávání bílkovin mají na starosti játra, a vzniklý odpad je vylučován ledvinami. Játra sportovního koně mohou být velice snadno přetížena, jestliže musejí denně zpracovávat nespotřebovanou bílkovinu. Tuto fázi „odsvalení“ můžeme podpořit i změnou krmení – ubereme bílkoviny a zvýšíme dávku sena, což mimo jiné stabilizuje činnost střev a obohatí střevní flóru.
Důležité je, aby kůň neprochladl po tréninku, k tomu nám slouží odpocovací deky. Pozor ale také na to, abychom koně pod dekou nezapařili, i ty nejlepší odpocovací deky mají svou omezenou kapacitu. Nejlepší je krokovat pod lehkou savou odpocovací dekou až do uschnutí. Další nepsané pravidlo je: tak dlouho, jak kůň cválal, by měl potom i krokovat.
Důležitá je také péče o koňský chrup. V zimě, kdy není k dispozici čerstvá potrava se mohou objevit zanedbané problémy. Možná bude potřeba zuby obrousit nebo doléčit záněty dásní, které mohou později způsobit bolesti a tím i poruchy příjmu potravy.

Nemusí-li kůň denně chodit po tvrdém povrchu, zvažme, nebude-li lépe nechat jej přes zimu bez podkov. Ale pozor, přestože je v zimě růst rohoviny pomalejší, neměli bychom zanedbávat pravidelnou kovářskou péči. Je-li kůň naboso, neměla by se rohovina vystrouhávat příliš hluboko, aby nevznikaly otlaky a záněty zapříčiněné pohybem po zmrzlém křivém povrchu.

Citlivost koní na chlad

Citlivost koní na chlad souvisí nejen s věkem a s plemennými předpoklady. Starší koně a plnokrevníci jsou na chlad citlivější. Koně chovaní venku jsou všeobecně odolnější, než „boxáci“. Chceme-li mít přehled o tom, je-li našemu koníkovi zima, máme možnost se řídit teplotou uší. Jsou-li koňské uši studené, je koni s největší pravděpodobností zima.
Ale přes všechny rady a moudrosti, které byly už mnohokrát popsány, mějme na paměti, že jen my sami známe svého koně nejlépe a proto bychom na svůj vlastní zdravý úsudek neměli nikdy zapomínat.
Přeji všem pohodovou zimu.

Použitá literatura:
„Quarter Horse Journal“ a „Western Horseman“