Jedná se o velice zajímavý druh papouška, který může svému majiteli připravit mnoho radosti. I při umístění ve voliérách brzo zkrotne, protože to...
Jedná se o velice zajímavý druh papouška, který může svému majiteli připravit mnoho radosti. I při umístění ve voliérách brzo zkrotne, protože to je velice inteligentní tvor. Velmi rád si hraje.
První dovoz do Evropy se uskutečnil již v r. 1864 do londýnské ZOO. První odchov se rovněž podařil v Anglii i když až v r. 1971. Od té doby bylo zaznamenáno mnoho odchovů v celém světě. Snadno se odchovává, protože je vytrvalý a tvrdý.
Popis:
1,0 celkové zbarvení je zelené, na spodině trochu dožluta. Čelo, temeno, uzdička, líce a příuší je tmavě modré. Vnější letky jsou modravě hnědé. Dlouhá střední ocasní pera jsou zelená, krajní hnědavě červená, na špici žlutoolivová. Nahé okruží oka je krémově bílé. Horní čelist zobáku rohově zbarvená s tmavou špičkou, spodní čelist je šedavě černá.
Samice je poněkud menší, modré zbarvení přední strany hlavy je méně výrazné.
Mladí ptáci mají čelo a temeno jen výjimečně modré, zobák je rohový, prsa s modrým nádechem.
Ve vybarvení samce a samičky není patrný žádný výrazný pohlavní dimorfismus. Proto se všeobecně doporučuje určit pohlaví pomocí endoskopie nebo analýzy DNA.
Rozšíření:
východní Kolumbie, severní Venezuela, jižní Paraguay, severní Argentina a jihozápadní Brazílie. Jsou rozlišovány tři zeměpisné formy. Vzhledem k velikému prostoru, který tento druh obývá, se vyskytuje v různých biotopech. Hnízdí v dutinách stromů. Živí se různými plody, především kaktusů a mongovníků, obilninami a různými semeny. Jejich křik je hlasitý a nepříjemně pronikavý.
Na prostorové umístění nemá aratinga žádné velké nároky. Do klece můžeme umístit mladé ptáky určené k ochočení, zvláště když jim bude umožněn každodenní prolet po místnosti. Pro úspěšný chov jsou ale nejlepší kombinované voliéry, tedy vnitřní voliéra propojená s výletovou částí. Vnitřní prostor má být dobře izolovaný, mrazu prostý. Voliéry musí být zhotoveny z kovu, protože jen tak budou dlouhodobě odolávat silným zobákům arating.
Aratingové se zvláště v letních měsících velmi náruživě koupou. Někteří chovatelé doporučují umístit ve výletové části větší mísy s vodou, jiní dávají přednost instalování jemnému rozprašovači vody. Papoušci se zavěšují na strop voliéry hlavou dolů a nechají se zcela promáčet. Potom si vyhledají suché místečko, kde se věnují důkladné péči o své opeření.
V době hnízdění má být ve voliéře umístěn pouze jeden pár arating. Mimo dobu hnízdění může být ve voliéře umístěno více kusů arating, případně i ve společnosti jiných druhů papoušků.
Krmení:
Základem je směs zrnin. Různé druhy pros, oves, semenec, slunečnice a niger, příležitostně také klasy prosa. Uvedená směs se má především v době hnízdění dávat v naklíčeném nebo nabobtnalém stavu. Doporučit lze také naklíčenou kukuřici.
Ke zdravé výživě patří také ovoce, zelenina, různé zelené, které se běžně podává většině chovaných ptáků, např. ptačinec žabinec, smetanka lékařská (pampeliška), pastuší tobolka, jitrocel a různé druhy zralých i polozralých travin.
Nabízet můžeme tyto druhy ovoce: jablka, hrušky, mandarinky, někdy také banány. Ne vždy vezmou aratingové různé bobuloviny, ale přesto je zkusíme nabízet. Zkusíme také dávat ze zeleniny paprikové lusky, mrkev, okurky, zelený hrách. Do naklíčených zrnin se má přidávat grit, protože podporuje zpracovávání potravy ve svalnatém žaludku.
Krátce před začátkem, a také v průběhu hnízdního období, se má dávat na vitamíny bohaté odchovné krmivo, vaječná míchanice. Aratingové ho přijímají se střídavým zájmem. Široký sortiment krmných směsí ihned použitelných nabízejí odborné obchody. Někteří chovatelé si připravují směsi podle vlastních zkušeností, ale její složení tají. V pravidelných intervalech lze podávat práškové multivitaminové preparáty buď v pitné vodě nebo v krmivu (nejlépe v míchanici). Pamatovat musíme trvale na vápenný kámen, který umisťujeme ve vnitřní voliéře poblíž krmítka. Zajišťujeme tím přísun nutných minerálií. Aratingům budeme celoročně přinášet čerstvé větve ovocných stromů (pozor, nesmí být postříkány chemikáliemi), vrby i borovice na oštipování.
Poněvadž se aratingové zdržují dosti často na zemi, kde by mohlo dojít k infikování některými druhy parazitů, bylo by vhodné provádět v půlročních intervalech odčervování (každý pták samostatně).
O chovu:
V Evropě začíná doba hnízdění na jaře. Většinou se používají kmenové hnízdní budky o vnitřním průměru nejméně 30 cm. Snůška čítá 3–4 vejce, doba vysezování je 23 dnů (někteří chovatelé uvádějí 24 dnů). Po vylíhnutí krmí mladé samička (sameček se stará o samičku). Po uplynutí asi 7 dnů začne do budky chodit také sameček a krmí mladé se samičkou. Po uplynutí asi 50 dnů mladí z budky vyletují a rodiče je po dobu asi 20 dnů dokrmují a potom jsou zcela soběstační. Po tomto hnízdění chovná sezóna končí.
Použitá literatura autorů Vašíček Milan, Vít Rudolf a Asmus J./GW.