Americký pitbulteriér

Někteří lidé jsou vyděšení, jen když ho spatří, jiní omdlévají už když se o něm mluví. Zřejmě největší bubák mezi „takzvanými bojovými plemeny“, někdy také nazývaný jako „pes odkojený ďáblem“. OMYL. Je to především obdivuhodné psí plemeno vynikajících povahových i exteriérových kvalit, které kompaktností svého těla, mohutnou hlavou, silným krkem, fantasticky osvaleným hrudníkem, pevnými končetinami, ale především svou vyrovnanou povahou, charakteristickým temperamentem, pracovitostí a oddaností zaujme snad každého, kdo ho lépe pozná.
Určitě je velice nespravedlivé, že právě oni, američtí pitbulteriéři, mají v současné době nepříliš příznivé postavení. Ale kam vlastně sahají historické kořeny tohoto bojovníka? Jak už jsem zmínil v minulém díle o amerických buldocích, byly ve středověké Anglii velmi populární zápasy psů v arénách s nejrůznějšími šelmami. Ty však byly začátkem 19. století zakázány a tak některá psí plemena přišla o své původní využití. Na rozdíl od bulldogů, kteří byli využíváni především k zápasům s býky, byli předkové amerických pitbulteriérů – bull and teriéři (angličtí buldoci s krví teriérů) – díky větší agresivitě vůči jiným psům, používáni ke psím zápasům. Americký pitbulteriér je tedy blízkým příbuzným původních pracovních bulldogů Anglie (dnešních amerických buldoků).

Přibližně v polovině 19. století byli tito bull and teriéři přivezeni také do Ameriky, kde si začali získávat větší oblibu. Jelikož však farmáři i jiní osadníci chovali psy hlavně za účelem ochrany svého majetku, dobytka či sebe samých, dávali přednost psům větším a silnějším, kteří obstáli třeba i v souboji s vlky či kojoty. A tak do krve původních anglických bull and teriérů postupně přimíchávali další plemena. Existovali však naštěstí i takoví lidé, kteří se věnovali cílenému šlechtění a sledování původních dovezených psů po mnohé generace a především zachování jejich jedinečné bojovné povahy. Jejich záměrem bylo vždy zachování použitelnosti těchto psů v aréně.

Stejně jako tomu bylo u většiny plemen i američtí pitbulteriéři prošli obdobím, kdy se část chovatelů oddělila a začala šlechtit psy pro výstavní využití. A tak se původní bull and terier rozštěpil na americké staffordshirské teriéry a americké pitbulteriéry.

Velmi populárním se stali pitbulové v průběhu první světové války. Dokázali varovat před chemickými poplachy či zadržet útočníka. Také prezident Roosevelt byl majitelem překrásného pitbullteriéra, což v nemalé míře zvedlo popularitu tohoto plemene.

Americký pitbulteriér je pes s vynikající psychikou i fyzickou kondicí, velmi odolný a tvrdý. Obdivuhodná je také jeho chuť k práci, ať už v oblasti sportovní či „služební“. Dokáže se soustředit na svěřený úkol i za velmi stresujících podmínek. K jeho správné výchově a výcviku je ale zapotřebí nezměrná důslednost, trpělivost a preciznost. Mnozí lidé si myslí, že není dobré cvičit psa obraně. Avšak pokud jste majitelem plemene, jako je pitbul, který byl po staletí veden k vítězstvím v psích zápasech, bude zajisté podstatně lepší, pokud se naučíte zvládat svého psa a odhadovat jeho reakce v krizových situacích. Bude však opět lepší, pokud vyhledáte specializované cvičiště nebo alespoň profesionála pro výcvik plemen tohoto typu.

Většinou se o nich tvrdí, že jsou agresivní a nezvladatelní. Já však mohu s klidným srdcem konstatovat, že správně vedený pitbul je skvělým a citlivým přítelem nejen pro svého pána, ale také pro zbytek rodiny, kterou považuje za důležitou součást své „smečky“. Tuto smečku si samozřejmě chrání stejně jako svěřený majetek. Pitbul miluje svého pána a celá rodina je pro něj velice důležitá. Jen velmi těžce nese ztrátu některého z jejich členů. Svou rodinu dokáže bránit doslova do posledního dechu. Musím také zmínit, že AMPT má velmi rád děti. Přestože je svým srdcem velký tvrdý bojovník, dokáže být díky své vyrovnané povaze, velmi přítulným, laskavým a tolerantním kamarádem.

Nechtěl bych ale v žádném případě tvrdit, že je americký pitbulteriér andílek, který nikomu neublíží. Je to pes s obrovskou sílou skusu čelistí a když se zakousne, tak se nepustí. Myslím, že každý z vás někdy viděl fotku psa zakouslého na peškovi, která je právě pro pitbula tak charakteristická. Je to velmi živý a temperamentní pes, který je přímo předurčen pro aktivní život.

Zuzana Sojková popisuje život s pitbuly následovně: „Máme 3 feny pitbulky. Přestože se o tomto plemeni říká, jak je k ostatním psům nesnášenlivé, nemáme s tím nejmenší problémy. Asi nejdůležitější věcí pro držení tohoto plemene je dopřát pejskovi nějaké vyžití, nejlépe sportovní. Naše fenky běhají coursing (terénní dostihy), dělají agility, chodíme s nimi dogtrekingy, zúčastňují se pullingů (roztáhnutí těžkého břemene na krátkou vzdálenost) a běhají ve spřežení. Naše nejstarší fena též úspěšně složila canisterapeutické zkoušky. Pejsky tyto činnosti baví. Je pravda, že když zapřaháme naše psy, často slýchám od lidí, jaké je to týrání zvířat, chtít po pejskovi práci. Ale když vidím, jak se psi do postrojů sami derou, jak nedočkavě trhají saněmi nebo károu než dostanou povel vyrazit, vím, že bez sportu by neměl jejich život smysl. Je pravda, že tito psi jsou natolik zabráni do sportovní činnosti, že potřebují nad sebou neustálý dohled, protože sami necítí únavu a přepínají se, takže by mohli i zkolabovat. Toto plemeno chce pro svého člověka vykonat cokoliv, aby se mu zalíbilo. Proto je možné jej i zneužít, pokud se dostane do špatných rukou. Jakmile tento pes pozná, že jeho majiteli se líbí, když napadá psy a lidi, bude to plnit, protože chce, aby jej jeho majitel miloval. Ale není to jediné plemeno, které se může ve špatných rukou stát nebezpečným. Tyto psy bych doporučila pro aktivní sportovce, i pro ty, kteří chtějí psa do bytu, za předpokladu, že se mu budou dostatečně věnovat.“

A jaké je využití amerických pitbulteriérů dnes? Jsou především díky své oddanosti jedinečnými ochránci svých rodin. Lze je využít také k ostraze majetku či stád dobytka, při pořádkových zásazích, ale také ve sportovní kynologii či dokonce canisterapii.

Více informací o plemeni americký pitbulteriér můžete získat např. u Zuzany Sojkové na tel. 732 784 575 nebo na mysamis@email.cz.