Štěně nebo dospělého psa?

Většina potencionálních majitelů psů je již předem rozhodnutá co chce. Zda si pořídit štěňátko nebo dospělého psa. Ale jistě by stálo za zmínku uvedení několika výhod a nevýhod, především co se výchovy a výcviku týče.

Štěně je velmi tvárné a vhodnou socializací a výchovou je možné z něj vychovat bezproblémového kamaráda, podle obrazu svého. Bez větších problémů (při správné výchově) se přizpůsobí rodině a nastolené hierarchii. Nic však není zadarmo. Majitel jakkoliv starého psa, tedy i štěněte, musí mít alespoň teoretické základní znalosti o chování a potřebách psů a téměř stejně důležité je znát podrobnosti o typickém chování daného plemene. Jedná-li se o Voříška, svým způsobem je majitel v menší nevýhodě.

Pořídíte-li si štěně, musíte ho naučit čistotě – venčení mimo byt (případně kotec), a vysvětlit, že se kromě hraček a krmení nic nekouše. Také minimálně osm měsíců se na něj nemůžete spolehnout, že by ohlídal svěřený majetek, nemovitost či vás samotné. Kvalitní krmivo pro štěňata je zpravidla dražší, je potřeba více očkování a častější odčervení. Také většina psů prochází někde mezi 6 až 10 měsícem věku tzv. „psí pubertou“, která vám může přidělat nemalé starosti.

Při koupi dospělého psa naopak přijdete o potěšení sledovat ještě tak trochu nemotorné a bezstarostné štěně, budete mít „hotového“ psa, který sice velmi brzy bude hlídat majetek jemu svěřený (jedná-li se o plemeno k tomu přizpůsobené). Dospělý pes má většinou již má „představu“ o udržování čistoty, má zažité vhodné chování, která se však může výrazně lišit od představ nových majitelů. Právě vžité chování a zlozvyky jsou největším kamenem úrazu, který si s dospělým psem (odkudkoliv) domů nesete, společně s rizikem, že si „nepadnete do oka“.

Ale vysvobodit psa z útulku či z rukou majitelů tyranů apod., je velmi záslužný a úctyhodný čin. Avšak za předpokladu, že budete počítat s tím, že se v útulcích většinou nenacházejí bezproblémoví a vychovaní psi. Psi se do útulku dostávají z nejrůznějších důvodů: úmrtí majitele, stěhování, ale také neustálé utíkání, štěkání, nevhodné chování ke psům nebo k lidem, v horším případě i k rodině …. Ovšem, i když daného psa jeden člověk nezvládá, neznamená to, že s jiným člověkem bude mít také problémy.

Většinou lze však téměř vše, co nezapadá do škatulky „vychovaného psa“, úplně, nebo alespoň z větší části odnaučit. Zpravidla to však ze strany majitele vyžaduje daleko více času, znalostí a odhodlanosti psa vychovat, než kolik je toho zapotřebí u štěněte.

Proto, rozhodnete-li se pro dospělého psa, ať už z útulku nebo z jiné rodiny, musíte být připraveni psa nejen důsledně (dle vašich představ) „převychovat“ a zpočátku v klidu snášet jeho špatné návyky nebo přistoupit na rozumný kompromis mezi vašimi požadavky a „psími pohledy na věc“.