Úpravy koňopřepravníku - úpravy nadměrně vytěžovaného vleku

Zvýšení bezpečnosti přepravovaných zvířat, vleku i tažného vozidla.

Zesílení zadní rampy

Většina zkušených přepravců mi jistě dá za pravdu, že s konstrukcí rampy většiny koňovleků českých výrobců není něco v pořádku. Již jsem se zmiňoval o „geniálním“ systému lišt, které jsou sice hezké na pohled, ale vzhledem k tomu, že jsou hliníkové, plní opravdu jen funkci okrasnou. Většinou mají ostré hrany (nejnovější výrobky mají hrany již zaoblené) a některé z nich jsou ostré samy o sobě a tím pádem značně nebezpečné.
Jaké požadavky klademe na optimálně zkonstruovanou rampu? V první řadě musí být maximálně bezpečná! Mít nosnost takovou, aby ji nijak nepoškodil ani mnohosetkilový drobeček, který na ni dopadne po vzepnutí. Měla by bez problémů vydržet kopání nervózního koně. Mechanismus zavírání rampy (tzv karháky) musí být tak pevné (materiál i uchycení), aby při kopání koně nehrozilo jejich uražení a musí mít bezpečnostní pojistku, aby nedošlo k samovolnému otevření např. během jízdy.
Na rampě se nesmí nacházet žádné ostré nebo jinak nebezpečné hrany, které by mohly koně. při nakládání nebo skládání poranit. Ideální je olištování obvodu rampy profily z pevného materiálu = vytvoření jakéhosi rámu, který rampu zpevní celkově. Přidané profily však musí mít zkosené, popř. zabroušené hrany, které nejsou nebezpečné při sklouznutí koňské nohy mimo rampu.

Povrch rampy

Většina dnes vyráběných vleků používá velmi vhodný protiskluzový materiál na povrch rampy. Jedná se buďto o profilovanou gumu nebo mírně drsnou recyklovanou pryž, která má však takovou měkkost, že po ní noha nesklouzne. Povrch rampy je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících bezpečnost a bezproblémovost naložení či složení koně z vleku. Pokud tedy při nakládání do vašeho vleku vidíte, že koním podkluzují nohy, radím tento problém zavčas odstranit. Občas se na povrch kluzké rampy přidělávají příčné asi 2–4 cm silné lišty, které však musí být z odolného materiálu, aby vydržely častý „útok“ kopyt. Podle zkušeností právě nejčastěji používané tvrdé dřevo, co do trvanlivosti, příliš neobstojí. Po krátké době se lišty rozlámou a vzniklé třísky jsou o to nebezpečnější. U svého staršího vleku jsem tento problém vyřešil na základě stejného principu, ovšem místo dřeva jsem použil 2 cm silnou gumu, kterou jsem nařezal na asi 5 cm tlusté pásy a ty jsem pak vratovými šrouby připevnil na rampu.
Toto již funguje asi 6 let a dodnes bez problému splňuje požadavky na bezpečnou rampu. Další možností je od výrobce vleků odkoupit samotnou už hotovou profilovanou gumu a nainstalovat ji na vaši starší rampu. Problém je pouze v ceně (asi 8000 Kč) a v principu uchycení gumy k podkladu. Výrobce tvrdí, že je nutno ještě dokoupit originální (hliníkové!) lišty za dalších asi 3000 Kč. Já jsem to sice osobně nezkoušel, ale myslím si, že se olištování dá udělat i levněji, praktičtěji a hlavně bezpečněji.
Na závěr pojednání o rampě bych se chtěl znovu zastavit u možnosti otevírání rampy do boku. Žádný tuzemský výrobce se touto problematikou prozatím nezabývá, přestože systém dvojčinného otevírání je již dávno vynalezen a u zahraničních vleků hojně využíván. Dočkáme se někdy …?
Zesílení a povrch podlahy
Nejprve si uvedeme, jak popisuje konstrukci své podlahy běžný český výrobce: „Na žebřinovém rámu podvozku vleku je položena vodovzdorná překližka odpovídající tloušťky a na ní leží cca 1 cm silná protiskluzová guma“. Tento výrok se pokusím rozebrat a naznačit co by se dalo zlepšit.
Žebřinový rám je vyhovující, je pouze škoda, že příčné žebřiny neprochází v místech nejvyššího zatížení a největšího namáhání – pod kopyty koně. Myslím si, že výrobce tímto naprosto zbytečně zvyšuje potenciální nebezpečí poranění koně kvůli prolomení podlahy opotřebováním nebo prokopnutím.
Použití překližky (byť vodovzdorné) patří k tzv levnějším řešením. Některé světové principy konstrukce podlahy (např. olaminování nebo použití hliníkového plechu) jsou sice o něco nákladnější, trvanlivost a tím i bezpečnost je však téměř neomezena.
A co říci k centimetrové gumě na povrchu podlahy? Každý pravidelný uživatel se po určité době setkal s nějakým problémem, s odchlipující se gumou, s kluzkostí vlhkého povrchu nebo se vzduchovými bublinami pod gumou (vzdouvající se podlaha) apod. Jako řešení se nabízí použití silnější gumy, s tloušťkou minimálně 2 cm. Jako u mnoha předešlých úprav se však dostáváme do problému se zvyšující se hmotností celého vleku a to je věc, které bychom se potřebovali vyvarovat. Silnější guma se správnou měkkostí a povrchovým vzorem nám však umožní, že se koňské kopyto trochu zaboří a tím se povrch stává neklouzavým. Podlaha se navíc zesílí a lépe odolává hrabání a kopání.

Stěny vleku

Osobně jsem zásadním přívržencem zesílení a obložení stěn odolným materiálem. Sám používám hladkou gumu o síle maximálně 1 cm (např. dopravníkový pás). Nevýhodou je sice opět větší zatížení vleku a u dřevěných stěn snížená větratelnost prostoru za gumou = nutnost větrání celého vnitřního prostoru. Maximální bezpečnost koní a prodloužení provozuschopnosti vleku tuto nevýhodu však stonásobně vyváží. Jistě jste již viděli částečně nebo i zcela prokopnuté, popř. prohrabané stěny překližkových koňovleků. Laminátové boky jsou sice o něco odolnější, ale už i dnes lze zahlédnout prohrabaný laminátový vlek. Někdo díru ignoruje, jiný ji zakamufluje dřevěnou deskou nebo plátem plechu. Guma má oproti předcházejícím řešením jednu výhodu, že i kdyby se náhodou od stěny kousek odchlípla, koni neublíží. Co by asi nastalo, kdyby se „živějšímu“ koníkovi při jízdě odehnul od stěny kus plechu …?
Gumou o síle do 5 mm ještě obkládám skořepinu žlabu a chráním ji tak proti „hrabavým“ koním.

Zesílení středové přepážky

Mezi koňmi zásadně používám tzv. pevnou přepážku, tzn. vodovzdornou opolstrovanou překližku až k zemi. (Její výhody a nevýhody oproti tzv volné přepážce budu popisovat v příspěvku, věnovanému převozu „lehacích koní“.) Sama o sobě však nemá rám a na základě pozorování koní kamerovým systémem během přepravy jsem usoudil, že za jistých okolností by mohlo dojít k prasknutí této přepážky, proto jsem ji vyztužil a zpevnil provizorním rámem. Po několika málo týdnech užívání nového vleku se mi ulomilo zajištění dělící přepážky zavřením rampy, a proto jsem toto zajištění opravil a zesílil tak, že dodnes bezproblémově funguje. Opět příklad korunových nákladů, které zpříjemní užívání vleku. Že by další námět k zamyšlení pro výrobce? Následující úprava také zvyšuje bezpečnost zvířat, zejména při nakládání. Na obr. 5 vidíte mřížku, která zabraňuje koni při nastupování strčit nohu do prostoru mezi blatníkem a konstrukcí vleku. Toto je typický příklad, kdy se zahraniční výrobce (v tomto případě fa. Böckmann) snaží předcházet problémům a úpravu provádí již ve výrobě. Majitel českého vleku musí bohužel tuto úpravu provést svépomocí.

Podobně jako u předchozích příspěvků budu velmi rád, když se na tomto místě objeví názory a rady všech, kteří s podobnou problematikou mají své zkušenosti a budou se o ně chtít podělit s ostatními (info@prepravakoni.cz)