Zajímavosti o amadách bambusových

V dobách, kdy jsem se intenzivně zabýval chovem astrildovitých pěvců, jsem si přál získat také různé amady rodu Erythrura. Jsou to překrásní ptáci. Přání tehdy nebylo splnitelné a trvalo řadu let, než se situace změnila. Zprávy o dovozu amad bambusových do zoo Berlín se datují rokem 1931. Tehdy to byla zvláštnost mimořádného významu. Po druhé světové válce dovezl první amady bambusové v r. 1965 dr. Burkard do Švýcarska a dosáhl částečného úspěchu při odchovu. Amady u něho zahnízdily, vyseděly mladé, ale vzápětí je nechaly uhynout. Při svých cestách po západní Evropě jsem měl možnost chovatele dr. Burkarda navštívit a jeho chov si prohlédnout. Byl jsem nadšen řešením voliér, ale především výběrem ptačích druhů. Většinou se jednalo o rarity!

Popis

1,0 má na čele úzký černý proužek, nad ním široký modrý pruh sahající až k přednímu týlu. Letky tmavohnědé, se žlutými vnějšími lemy per. Hřbet a krátký ocas jsou zelené. Uzdička, strany hlavy a celá spodina, s výjimkou modravě zelených prsou a stran těla, jsou temně červenavě hnědé, břicho je světlejší. Oko tmavohnědé, zobák černý, nohy masové barvy. 0,1 je zbarvena stejně, ale modré barvy na čele má méně. Délka 11 cm.

Rozšíření

Malajsko, Jáva, Kalimantan, Luzon (Filipíny). O životě amady bambusové v přírodě není mnoho zpráv. Žije skrytě v horských lesích, ve výškách 2000–3500 m. Živí se převážně semeny bambusu.

Systematika

Amadina bambusová (dříve zelenoocasá, podle německého Grünschwänzige Papegeiamadine nebo anglického Green-tailed Parrot Finch) byla poprvé popsána Reichenbachem 1868 a jako samostatný druh zařazena do rodu Erythrura. Později dostala nový rodový název Reichnenovia (Wolters).
Bylo určeno osm zeměpisných forem. Nejčastěji jsou v současné době dováženy formy hyperythra, bruneiventris a macrorhynacha. Kromě uvedených bambusových semen se živí také semeny trav a různých léčivek, ale i hmyzem. Pro skrytý způsob života a ochranné vybarvení stále chybějí podrobné zprávy o životě v přírodě. Podle informace je amada bambusová v přírodě ohrožena především pro ohromné zásahy do jejího životního prostředí.
Puschner získal v r. 1999 jednoho samce a dvě samice amad bambusových z dovozu (forma intermedia). Ptáci přišli ve vynikajícím stavu a byli umístěni společně do klece velikosti 80×60×60 cm, na světlém místě v blízkosti okna.
Ke krmení dostávali ptáci směs pro exoty, japonské proso (drobnozrnné), semena trávy říznačky, červené proso v klasech, naklíčené zrniny, do pitné vody byl přidáván multivitamín. K dispozici byly také mleté skořápky z ústřic. Z této široké nabídky brali ptáci přednostně proso v klasech a zrní naklíčené. Když byli ptáci do uplynutí 4 týdnů v pořádku, přemístil je chovatel do zahradní voliéry, ve které byly zabydlené již různé druhy amad a další druhy australských astrildovitých pěvců.
Nejaktivnější byly amady bambusové v časných ranních hodinách a v pozdních večerních hodinách. Za horkých dnů odpočívaly ve stínu keřů nebo šplhaly v porostu popínavých rostlin. Počáteční plachost se za několik týdnů ztratila, amady přilétaly na pletivo a pozorovaly chovatele. Za chladného počasí se rády zdržovaly v chráněné části venkovní voliéry. V pozdním podzimu byly amady přemístěny do prostorné pokojové voliéry, vybavené trsy trav a houštím z jehličnatých větví. Ve voliéře byly připraveny hnízdní budky z různých materiálů.
Po několika týdnech vitalita amad poklesla. Ptáci proseděli mnoho hodin na připravených lavičkách. Teplota byla v prostoru stále udržována na 18 °C, za této situace zvýšena na 22 °C. Stav ptáků se ani po této změně nezlepšoval a nepomáhaly ani zvýšené dávky vitamínů. Bylo zjištěno, že vinu na této situaci má nízká relativní vlhkost ovzduší. Dva ptáci uhynuli. Prokazatelně byl u nich zjištěn vyšší výskyt bakterií, docházelo k narušení systému sliznic, snížení imunity. Snížená konzumace krmiva oslabila značně organismus ptáků. V místnosti byly rozmístěny nádoby naplněné vodou, relativní vlhkost se podařilo zvýšit a vzápětí se podstatně zlepšila vitalita amad. Chovatel P. si opatřil další amady bambusové z dovozu a nyní má sestavené dva zdravé páry.
Vzájemné vztahy amad lze v pokojové voliéře velmi dobře pozorovat zvláště navečer, kdy mají ptáci zvýšenou aktivitu. Kontaktní volání je hlasité cvrčení, kterým se ozývají všechny amady současně. Společně létají na krmítko, kde nejvíce konzumují proso z klasů. Přesto, že všechny amady spolu dobře harmonovaly, k hnízdění nedošlo, ačkoliv se o připravené budky stále zajímaly. V průběhu pelichání jsou amady vitální a pilně si prozpěvují.

Závěr

Co říci k aklimatizaci dovezených amad bambusových. Zprávy z AZN (1970) uváděly, že většina amad bambusových přijímá pouze lesknici a zelené krmivo a že tato jednostranná výživa způsobuje v krátké době úhyny.
Dnešní zprávy uvádějí, že amady lze snadno navyknout na příjem všech složek potravy, která je důležitá pro jejich zdraví. U některých chovatelů vezmou ochotně také živočišnou potravu (např. moučné červy, vaječné krmivo).
Chov v zahradních voliérách s přilehlým chráněným prostorem lze doporučit. Amady jsou dostatečně odolné a v zahradní voliéře je dostatečná vlhkost a dobré podmínky pro dýchání. Výhodou je také bohatá vegetace. Ptáci jsou mírumilovní a proto je můžeme chovat společně s jinými druhy astrildovitých pěvců. Ve voliéře létají opatrně, jsou velmi zvědaví a čilí.

Těším se na zprávy, že se amady bambusové vyskytují také v našich chovech.

Použitá literatura
Vít, R. (1978): Cizokrajní ptáci v klecích, astrildovití pěvci, SZN, Praha
Puschner, Ch. (2001): Verhaltungsbeobachtungen bei Bambus – Papageiamadinen
Gef. Welt 10/2001 – Ulmer-Verlag
Wöhrmann, H.J. (1995): Papageiamadinen Eigenverlag, Spremberg