Bad Salzuflen - 53. světový šampionát chovatelů ptáků

Zima byla až do poloviny ledna mírná, což vyvolalo přímo smršť úvah profesionálních napravovatelů lidstva o globálním oteplování. No, tak se nám otepluje, bude se dobře cestovat, shlédnout šampionát se určitě vyplatí, když chcete opravdu něco vidět. Není to ani blízko, ale zase ani ne tak daleko, aby se to nedalo za 24 hodin zvládnout. Ještě, že si brácha koupil zimní gumy. Z Prahy až do Lovosic je pěkná dálnice, pak se silnice zúží a vyšplhá mírně do kopečka, vpravo je taková homole, Lovoš se to jmenuje a kolem ní dál k Milešovce rovina. Jenže okolo toho Lovoše to funělo, bylo po půlnoci, sníh se valil a v tom tam zůstal kamion. Byli jsme poslední, komu se podařilo prokličkovat. Mít tak po ruce všechny ty agresivní zelený, co bráněj výstavbě dálnice, nevím, nevím. Jenom zblízka pak vidíte, jak ohromná zátěž pro celou tu krajinu to je, když se celá doprava zahustí do jedné silničky.

Místo konání Bad Salzuflen

Německé město Bad Salzuflen tedy leželo pro nás vcelku příznivě, vzdáleno necelých 600 kilometrů. Asi jsou to nějaké lázně, tedy původně, v současnosti i místo veletrhů. Obří, moderní výstavní hala, vlastně dvě haly, vypadaly zvenku nenápadně. Mají však 20000 metrů čtverečních výstavní plochy. To je ohromný prostor. Mnozí z našich chovatelů znají burzy ptáků v Holandsku, tam má hala prostor 7000 metrů čtverečních. To pro srovnání. Vejdete-li dovnitř haly, ani vám to tak nepřipadne, ta rozloha. Nejdřív malé městečko stánků výrobců krmiv, klecí, knihkupců a všeho možného. Prostor pro vystavené ptáky oddělen okrasným plotem, před ním pěkná zahradnická úprava. Restaurace, občerstvení a místo pro odpočinutí. Také výstava starých klecí, dnes asi vysoké hodnoty. A vzadu pak vchod do vlastní výstavní části. Tiché ptačí štěbetání se nese halou jako hukot Niagáry. Není divu. Katalog vám řekne, že vystavených soutěžících ptáků je celkem 22663 kusů. Je to až dosud vůbec největší počet vystavených ptáků v historii šampionátů C.O.M. Opět pro srovnání si připomeneme, že na šampionátu v Olomouci to bylo 6289 kusů. Všechno to sestavit dohromady, postavit, posoudit, nakrmit a udělat katalog, co to všechno musí být za práci a hlavně to všechno organizačně zvládnout, klobouk dolů. Katalog stál 12 Euro, což je asi 380,-Kč. Ale pozor, je to kniha tištěná na křídě o velikosti A4 (pro ty, kteří si to již nepamatují ze školy nebo pro ty mladší, kteří si nepamatují nic, to je 210×297 mm) a má 230 stran. Bez dokonalého katalogu by člověk byl ztracen. Nemohl by se ani trochu orientovat. Přeci jenom jsem chtěl vidět nějaké konkrétní věci, vidět opravdu kvalitní ptáky té nebo které mutace, především u kanárů. Tedy, mám právě na mysli kanáry barevné, kteří se vystavují v sekci D a tato sekce zahrnovala 136 výstavních tříd. Vždy kolekce a soutěž jednotlivců. To znamená 68 různých barevných rázů, které soutěží. Něco málo ptáků nebylo nakonec k soutěži dodáno a zlomek byl diskvalifikován. Celkový počet vystavovatelů byl 2772. Čechů pak bylo 6 a dodali 73 ptáků, což znamená, že je to stálo 438 Euro, tedy asi 14000,-Kč na klecném. Za tu cenu získali 4× titul mistra světa spojený se ziskem zlaté medaile. Potom ještě 9 medailí stříbrných a 9 bronzových. Díval jsem se na některé naše vítěze, samozřejmě to byly andulky a samozřejmě to byl L. Groda. Smál jsem se dopředu při pomyšlení na to nadšení, které to zajisté vyvolá u nás doma. Abych nezůstal stranou, znám jej již drahně let a představte si, že nemá snad jedinej šedivej vlas. Jak mu to závidím.

Jel jsem však do Německa s jiným předsevzetím, než dívat se na andulky. Chci představit několik fotografií, aby byly i poučné. Na jedné z nich je i vítěz soutěže zebřiček, šedá zebřička, samec, jednotlivci. Snažil jsem se jej vyfotit tak, aby bylo vidět i označení na kleci. Je tam všechno. Sekce F = domestifikovaní exoti, třída 2 = zebřičky šedé, pořadí 1., tedy vítěz, dosažený počet bodů 94, vystavovatel ze Španělska. Silný pták, dokonalé linie těla a dobré kresby. Fotografie sice není přímá konfrontace, ale každý si může učinit vlastní představu. Tady jsme schopní konkurence, i tady bychom mohli vítězit. Soudě podle zebřiček, které jsem viděl třeba v Lysé nad Labem nebo Nemošicích. V soutěži japonských chůviček také. U drobných exotů, jako jsou třeba amady Gouldové, bychom mohli rovněž dobře konkurovat, je však třeba brát v úvahu faktor dlouhé cesty. Ptáci by asi vypadali nevyspale, v nedobré kondici a nedosáhli tak na vítězství.

Barevní kanáři

Barevní kanáři tvoří páteř světových šampionátů. Prostým odečtem čísel výstavních klecí jich bylo 4498 kusů, to je zhruba pětina celé výstavy. Tady jsem chtěl především vidět některé nové barevné rázy, o kterých se u nás diskutuje. Především rázy topasové, eumo, onyxové a ty nejnovější, kobaltové. U nás z těchto rázů budou zastoupeni snad jen kanáři topasoví. Bohužel asi jen v nevalné kvalitě. Mám nějaké fotografie, z těchto nových rázů představuji dnes kanára červeného eumo. Černý melanin na podkladě červeného lipochromu je soustředěn jen do středu per na zádech a ramenních letkách. Kresba je typická, ovšem pták musí být rovněž dokonalý v lipochromovém vybarvení. To je na fotce vidět, i když ve výstavní kleci nemůžete udělat nějakou dokonalou podobiznu. Chci se zmínit i o klíči C.O.M. pro barevné kanáry. Ten, jak je dobrým zvykem, je v každém katalogu šampionátu uveřejněn. V současnosti má poněkud jinou podobu, než na jakou jsme zvyklí doma. Na prvním místě se značí melaninové řady a – d, tedy černá, achátová, hnědá a isabelová. Na druhém místě pak charakteristika melaninu, která se značí arabskými číslicemi 1–9 a to takto:

melanin normální 1,
pastelový 2,
šedokřídlý 3,
opálový 4,
phaeo 5,
saténový 6,
topasový 7,
eumo 8,
onyxový 9.

Tedy oproti nám změna. Melanin kobaltový není dosud zařazen a ptáci jsou hodnoceni mimo soutěž, tedy bez medailí. Dále se značí lipochrom římskými číslicemi I–VI. žlutý, červený, dominantně bílý, recesivně bílý, slonově žlutý a růžový. Struktura peří velkými písmeny A, B, C, přičemž u mozaikových C se přidává označení T1 pro samce a T2 pro samice. U tak zvaných přídavných faktorů pak zbylo jen označení R společně pro albino, lutino a rubino. Je to vlastně označení pro ptáky nejasného genetického původu. Na svrchním opeření musí být zcela čistí, bez jakéhokoliv viditelného melaninu, tedy žlutí až růžoví a musí mít červené oči. Spodní peří může být jakékoliv, tmavé, nahnědlé nebo i bílé. Tolik k dělení barevných kanárů na tomto šampionátu. Jestli tomu bude právě tak i na šampionátu příštím, to nevím. Záleží na tom, jak se dohodne kongres, který probíhá vždy při každém šampionátu. A potom bude záležet na tom, jak bude naši chovatelskou veřejnost informovat český zástupce.

Neobvyklé chovatelské discipliny

Já jsem se dále zaměřil spíše na neobvyklé chovatelské discipliny. Tady vždy vidíte i něco zcela nového, co jste ještě neviděli nebo ptáky opravdu pěkných rázů. Z této kategorie vám představuji stehlíka obecného v barevné mutaci označované jako eumo a samce hýla obecného v barevné kombinaci mutací hnědé a pastelové. Mám je na fotografiích ze dvou důvodů. Jednak se mi ti ptáci líbí a potom jsou klidní, takže se dají spíše vyfotit. Poprvé v životě jsem však viděl vrabce moabského – Passer moabiticus, ptáka z vyprahlých oblastí v okolí Akabského zálivu a jižního Afganistánu, který je výrazně zbarvený. Má typické neklidné chování všech vrabců. Focení jsem vzdal. Naprosto klidní jsou však ve výstavních klecích v zajetí odchovaní drozdi zpěvní, různě zbarvení kosové, brávníci, kvíčaly, modráčci, skalníci modří nebo brkoslavové. Dnes již běžné mi připadají celé kolekce stehlíků, čížků a čečetek. Všichni stehlíci byli opravdu velkých postav, z obchodního hlediska samozřejmě označovaní jako major, což mi připadá přinejmenším podezřelé. Ta věc vyžaduje ještě hlubší studium. Čečetky hnízdí v zajetí dosti spolehlivě, takže není divu, že jich bylo vystavováno v různých barevných rázech mnoho. Rovněž tak zvonků. Čížek je více problematický, přesto byly vystavovány i některé zesvětlené mutace. Konopky žlutozobé jsem viděl odchované prvně. Odchovy různých hmyzožravých ptáků u mne vždy vyvolávají úžas. I tentokrát. Rehkové domácí, konipasové bílí a to hned ve třech zeměpisných formách, pěnice černohlavá, ale naprostým vrcholem, to jsem viděl poprvé, mlynaříci. A také ještě sýkora úhelníček. Jak to vůbec dělaj? Asi by mě vůbec nenapadlo se o něco takového pokusit a oni toho již dosáhli. No není to zázrak? Na druhou stranu si uvědomuji, že v předsálí se předháněli různí výrobci a dodavatelé krmiv v tak pestrém výběru, že se v tom jeden jen obtížně orientuje. Nakonec ani u nás to již není ta doba, kdy jsme se prali o každé kilo fasovaného prosa. Ale stejně. Je to prostě um. Nejdřív to musíte umět! Když to však nevidíte na vlastní oči, jen těžko tomu můžete věřit. Něco to sice stojí, ale dá se to pořídit za rozumnou cenu.

Vrátili jsme se ve zdraví, na zpáteční cestě byly německé dálnice suché, v jejich okolí lehký poprašek, jen na Cínovci chumelilo a nahoru do hor se plížil nekonečný had kamiónů, vedle nich však byl volný pruh. Dole v Teplicích jsme si koupili lacinější benzin a já noviny. Hlavní titulek: Evropu sužují záplavy sněhu! Lžou i o počasí! Vítejte doma!