Holub růžovokrký

V listopadovém čísle německého chovatelského časopisu AZ mne zaujal článek o holubu růžovokrkém. Z připojených fotografií bylo vidět, že se jedná o nádherně zbarvený druh ptáka. Napadlo mne, že by se mezi čtenáři Fauny jistě našli zájemci o tuto vzácnost. Obrátil jsem se na kolegu Zdeňka Říhu z Vyškova, jako na odborníka a znalce holubů, s prosbou o poskytnutí fotografie a různých informací. Obratem mi vyhověl za což mu patří můj vřelý dík. Také děkuji za souhlas k použití již zveřejněných zkušeností pro tento příspěvek. Holub růžovokrký (Ptilinopus porphyreus) patří do skupiny holubů plodožravých. Má háčkovitě zahnuté drápky a velmi obratně šplhá. Let je poněkud těžkopádný, porovnáme-li ho např. s letem hrdliček. Má poměrně krátké střevo s kroužkovými výklenky, pomocí kterých se slupuje z pozřených zrn slupka. Žlaznatý žaludek sice tito holubi mají, ale je velice malý a proto není schopen zrní stravovat. Dochází proto již po asi 2 hodinách k jeho neporušenému vylučování.
Holub růžovokrký obývá na Sumatře malý areál na Mt. Kerene a Mt. Dempu, na Jávě a na Bali žije rovněž. Nejčastěji se vyskytuje v lesích porostlých duby a vavříny a na vřesovištích v polohách 1400–2200 m n. m. porostlých skupinami stromů. Tento druh se chová nenápadně, lze ho pozorovat nejen v párech, ale také ve skupinách čtyř jedinců. Hlavní jeho potravou jsou fíky, které zde rostou v mnoha druzích. V menším množství konzumuje také bobule a pupeny. Jednoduché hnízdo bývá umístěno v úzkých stromech ve výšce 5–6 m.

Popis

Velikostí se dá holub růžovokrký přirovnat k hrdličce chechtavé s kratším ocasem, ale s mohutnějším tělem. Hlava a krk až po střední prsa jsou purpurově červená, zakončená bílým páskem, na ten navazuje pásek černý, který zakončuje šedivé břicho. Na vrchní straně převládá sytě zelená barva se žlutým žíháním na zadním břichu a spodních ocasních perách. Ocas je olivově zelený se šedým lemem. Duhovka je oranžově červená, nohy červené, zobák je žlutozelený.
Holubička je trochu menší než holoubek, zbarvení je matnější. Prsa a šedivé břicho bývají mírně zelinkavé. Krk je zlatožlutý, což umožňuje snadnější odlišení od holoubka.

Krmení

Především se doporučují na malé kousky rozkrájená zralá a sladká jablka, právě tato mají holubi nejraději. Jsou-li nezralá, během asi 2 hodin je jako zaoblené kostky vyvrhnou. Mimo to vezmou ještě další dosažitelné druhy ovoce a také rozinky sultánky. Aby holubi vzali banány, musely by se rozkrájet na malé kousky. Dále byly vyzkoušeny tyto druhy krmiv: vaječné krmivo, NUTRIBIRD T16, medové krmivo Claus, grit. Zájem holubů se projevil takto: grit odmítali úplně, vaječné krmivo brali jen málo, taktéž medové od fy Claus. Po několika dnech si oblíbili a v neomezeném množství brali NUTRIBIRD T16, kterému dávali přednost před všemi ostatními předkládanými druhy.
Pan Zdeněk Říha získal pár holubů oranžovobřichých a růžovokrkých v květnu 1990. Sezóna 1990 skončila bezvýsledně, ptáci neměli zájem o jakýkoliv z typů nabídnutých hnízdních podkladů. V roce 1991 pár růžovokrký snesl vejce, ale holubička na něj nezasedla. Vejce bylo podloženo páru hrdliček chechtavých. Holoubátko se vylíhlo a i když bylo nakrmené, po dvou dnech uhynulo. Pan Říha se domnívá, že holubi plodožraví produkují holubí mléko odlišného složení, což právě holoubkům růžovokrkým nevyhovuje.
Další hnízdění začalo 25. 12. 1991. Holubice snesla, jak to je normální, jedno vajíčko, které sama zahřívala. Sameček ji jen výjimečně přikrmoval. Po inkubační době 22 dnů se vylíhlo holoubátko, které ale již po čtyřech dnech uhynulo. Proč, to nebylo zřejmé.
Holubice 23. ledna 1992 znovu zasedla, seděla velmi pilně a pevně, hnízdo neopustila ani při čištění voliéry. Opět po uplynutí 22 dnů se vylíhlo mládě. Krmení bylo obohaceno o krmnou ovocnou kaši, Glukopur a sušené dafnie. Již 16. den opustilo poprvé hnízdo. Bylo velmi malé, ale rychle rostlo a ve stáří šesti týdnů dosáhlo téměř velikosti rodičů. Šest týdnů ho rodiče krmili i když už začínalo samo žrát. Přepeřovat začalo ve stáří dvou měsíců. Nyní ho bylo nutno od rodičů odchytit, protože ho začal holub pronásledovat.
Německý chovatel WRAGE sehnal po značném úsilí v pozdním létě 1999 pár holubů růžovokrkých. Nejprve je umístil do chovného boxu velikosti 75×50×50 cm (dך×v). Když již druhý den viděl, jak jsou ptáci klidní a důvěřiví, připravil a vyčistil sousední klec a otevřel přepážku klece, čímž získal větší prostor 150×50×50 cm. Ačkoliv bylo W. jasné, že prostor není dostatečný, blížící se podzim a zima rozhodly. Holubi v tomto prostoru zůstali i nadále.
Netrvalo dlouho a holub začal tokat. Do klece byla zavěšena dřevěná krabička 10×15 cm k postavení hnízda, které bylo postaveno během týdne. Použity byly břízové snítky a stonky suché trávy. 22. října leželo v hnízdě první vajíčko a mládě se zde objevilo za dvacet dnů inkubace. Holubička ho krmila mlékem z volátka. Patnáctý den po vylíhnutí opustila poprvé hnízdo. Za 28 dnů po vylíhnutí poprvé samo žralo. Přepeřování začalo za 40 dnů a za dalších 42 dnů bylo vybarvené, ale zbarvení nemělo zdaleka takovou intenzitu jaké měli staří.
V zimních měsících holubi několikrát zahnízdili, ale bezvýsledně. Začátkem května byli přemístěni do vnitřní voliéry o ploše 180×200 cm s připojenou výletovou částí, která byla kryta průsvitnými umělohmotnými deskami. Celý prostor – vnitřní i výletový – byl vysoký 200 cm. Krmení bylo podáváno ve vnitřní voliéře. Když si holubi ve vnitřním prostoru zvykli, byl jim umožněn výlet do venkovní voliéry. Z neznámých příčin chovný pár i odchované mládě začátkem srpna uhynuli.
Většina holubů plodožravých (Treroninae) má slabostěnný žaludek. Střevo je krátké a velmi široké, takže zrní i kamínky spolykané s celými plody mohou neporušeně tělo holuba opustit. Je známo celkem 117 druhů ve 13 rodech. Celá skupina těchto holubů má značné rozšíření v Polynésii, v Africe, na Madagaskaru a v Indii.
Podle názoru autora Rutgerse se nenajde chovatel, který by si plodožravé holuby rodu Treron opatřil, protože jejich krmení je značně složité a proto obtížné.

Jídelníček

podává se vařená rýže, vařené brambory, vařené vejce, dále fíky, datle a mnoho dalších sladkých plodů. I v medu namočená houska, semena: lesknice, bílé proso. Spotřeba je vysoká. Tito holubi vyžadují vyšší teplotu. Jsou-li umístěni v malé kleci, ztuční a zleniví. Svůj trus ukládají stále na jedno určité místo, což usnadňuje úklid. V létě je můžeme umístit do venkovních voliér, ale nastane-li nejisté počasí, je lepší je přemístit do vytápěného prostoru.
Tito holubi dokáží při vhodném umístění a péči připravit svému chovateli mnoho radosti. Do voliér je v letním období můžeme umístit s jinými druhy holubů, s výjimkou vlastního druhu.

Použitá literatura:
H. WRAG (2004): Die Rosenhals-Fruchttaube
AZN 11/2004
Z. Říha (1990): Chov holuba červenokrkého
Exota 12/1992
A. Rutgers (1970): Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel
Neumann-Verlag, Radebeu