Slezská straka

Pod tímto označením se skrývá bělokřídlý voláč, pocházející z velké rodiny slezských voláčů.

Popis

V Německu byla v minulosti silná tendence rozlišovat slezské voláče podle kresby do samostatných plemen. Dnes došlo naopak ke sdružení těchto kresbou se lišících holubů do jediného standardu, což vnímám jako velmi pozitivní. U nás jsou slezští voláči všech kreseb zahrnuti v jednom vzorníku, avšak s jednou výjimkou. Tou je právě slezská straka, zde označená jako bělokřídlý voláč. Toto dělení vychází z reálné situace a snad příznivě působí na standardizaci bělokřídlého voláče, který se dosud v některých znacích liší od hlavního trendu vyžadovaného u slezských voláčů. Nemá však většího významu, obzvláště chceme-li, aby se v dalším vývoji bělokřídlý voláč zcela typologicky ujednotil se slezským voláčem. Slezské straky jsem sledoval s velkým zaujetím na mnoha německých výstavách i na akcích našich a z těchto pozorování jsem vytvořil tento závěr. Straky mají dosud menší velikost, v průměru jsou o dva centimetry, holubice i více, menší než holubi v hlavní skupině. Mají zpravidla také kratší krk, širší hruď a kratší nohy. Volatost nejlepších strak je na velmi solidní úrovni, avšak nedokážou ji takovým způsobem "prodat" ve výstavní kleci. Samozřejmou individuální charakteristikou tohoto voláče je bělokřídlá kresba, vytvářející na zcela zbarveném holubovi velmi působivý kontrast. Zbarvená jsou také sedla, která při pozorování zezadu vzbuzují dojem srdcovitého útvaru. Naopak povoleny jsou miniaturní bílé kalhotky.

Barevné rázy

Barevné rázy jsou oficiálně uznány jen čtyři - černý, červený, žlutý a modrý, ale třeba na Moravskoslezské výstavě holubů v roce 2004 byli vystaveni také ve zbarvení andaluském a stříbřitém. Barvy by měly být velmi syté a rovnoměrně rozložené. Volatost je hruškovitého tvaru, v přechodu na hruď podvázaná, vydutá i na šíji. Slezský voláč má časté potíže s udržením správného zbarvení zobáku, který by měl volně spočívat na nafouklém volátku. Jeho zbarvení by mělo být čisté a odpovídat barvě základního opeření. Pro názornější orientaci o rozšíření tohoto holuba uvádím, v jakých počtech byli vystaveni na několika výstavách v posledních letech. Na CV v Lipsku 2001 jich bylo předvedeno 44 ve všech základních rázech (v katalogu byli zařazeni spolu s jinými slezskými voláči v rámci jediného plemene). Na EV v Praze 2004 jsme shlédli jen čtveřici černých exemplářů v podání našeho chovatele Pavla Wiedera. Byli zde vystaveni jako bělokřídlí voláči v rámci samostatného plemene a jejich chovateli se dostalo velmi dobrého ocenění dlouholeté práce, když jeho svěřenci obdrželi 2×96, 1×95 a 1×93 body. Centrem chovu slezské straky u nás je jednoznačně Slezsko, kde si udržuje tento holoubek stálou přízeň. Jedná se o voláče, který svojí jedinečností určitě osloví chovatele i v budoucnu a já bych si velmi přál, aby prošel v dalších letech určitou modernizací, aby byl konkurenceschopný nejen svojí půvabnou kresbou, ale také všemi ostatními plemennými znaky.