Bandog

Nepatří k uznaným plemenům FCI. Přesto má u nás své obdivovatele a několik nadšenců, kteří věnují mnoho času tomu, aby se i v ČR rozšířil chov těchto bezpochyby jedinečných psů. Neznalost lidí z něj dělá ostrého nezvladatelného zabijáka a jen málokdo ví, že patří k velmi laskavým miláčkům svých rodin. Bandog - impozantní pes svérázných povahových vlastností, poděděných někdy více po pitbulovi, jindy více po molosech, ale vždy věrný ochránce svěřeného teritoria a své rodiny. Kompaktní pes s krátkou srstí různých barev, překrásnou hlavou a svalnatým tělem, vynikající svou mrštností a vytrvalostí. To je bandog.

Původ plemene

Již ve středověké Anglii tak nazývali velké sveřepé psy, kteří byli používáni k ochraně majetku a rodiny majitele. Jeho název je odvozen od způsobu jeho tehdejšího využití, kdy byl pes přes den uvázán (banned) na řetězu u domu a až teprve na noc vypuštěn na volno, aby hlídal celé svěřené území. Už tehdy bylo pro tyto psy charakteristickou a velmi ceněnou vlastností, že i když byli puštěni na volno, nepřekračovali hranici svého teritoria.

V dnešní době jsou však tímto termínem označováni „kříženci“ amerického pitbulteriéra a různých molosoidních plemen. První současní bandogové byli vyšlechtěni počátkem 60. let 20. století americkým veterinářem, panem Swinfordem, který se však nedočkal řádného ustálení povahových ani exteriérových vlastností tohoto plemene.
Bandog není dosud uznaným plemen FCI a jeho vývoj také nelze považovat za konečný. Způsob výběru jedinců pro chov se velmi různil v závislosti na vkusu konkrétních zainteresovaných lidí. Nejčastěji používaným způsobem k získání bandoga bylo zkřížení psa amerického pitbulteriéra s fenou neapolského nebo anglického mastifa. Další variantou pak bylo vzájemné spojení neapolského a anglického mastifa a následné zkřížení jejich potomků s americkým pitbulteriérem.

Popis

Bandog patří mezi mohutné psy střední velikosti (okolo 65 cm) s váhou přibližně od 45 do 70 kg. Může být světle i tmavě žíhaný, ale také zlatý, skořicový, černý či modrý. Povoleny jsou také bílé znaky na náprsence a tlapách, jejich poměr však nesmí zabírat více jak jednu čtvrtinu těla. Bandog dokáže vyvinout neskutečnou fyzickou silu, bez ohledu na své rozměry se vyznačuje velkou hbitostí a obratností. Patří k aktivním a velmi vytrvalým psům. Bandog je schopný se s úspěchem postavit i velmi silnému protivníkovi, ať už psímu či jinému. Podotýkám ale, že pro bandoga není v žádném případě charakteristická bezdůvodná agresivita vůči lidem. Jeho nesnášenlivosti s jinými psy je zapotřebí odmalička předcházet správnou výchovou, aby v dospělosti nedocházelo ke zbytečným konfliktům.

Povaha

Bandog je učenlivý, nenáročný a poslušný. Nemá potřebu dokazovat svou sílu a vedoucí postavení v rodině, se kterou žije. Vyznačuje se svou dobrosrdečností a laskavostí ke své „domácí smečce“. Zbožňuje svou rodinu a hlavně děti, které se snaží neustále chránit. Tahle slova zní dost podivně, pokud se pak dočteme v novinách, že zástupce tohoto plemene někoho napadl, popřípadě usmrtil. Je tomu stejně, jako u ostatních psů využívaných v minulosti či současnosti k ochraně teritoria či osob.
Pokud dáte svému bandogovi potřebnou péči, bude laskavý a neútočný. V opačném případě, pokud zanedbáte nebo podceníte jeho základní výchovu v prvních měsících, budete to jen velmi těžce v dospělosti napravovat. Také bandog je spíše psem pro ty, kdo už mají nějaké zkušenosti s výchovou psa. Aby se z něj stal vyrovnaný jedinec a rovnocenný partner, ať už v rodině či při pracovních výkonech, musíte mu věnovat spoustu času a hlavně lásky, kterou vám i celé rodině bude s radostí vracet.
Bandog plní velmi dobře roli psa - ochránce, avšak každý, kdo ho při takové práci používá, musí počítat s ohromnou silou a razancí, jakou dokáže, v případě narušení svěřeného teritoria nezvaným hostem, tento pes zasáhnout.

Šlechtění

Když to řeknu jednoduše, základní myšlenkou při šlechtění nových bandogů bylo získání větších pitbulů, a mimo jiné i mohutných gladiátorů pro psí zápasy. Tato představa mohla znít tehdy pro mnohé nadšence velmi lákavě: spojit obratnost a charakter pitbulteriéra s gigantickou silou mastifa. Zdálo se, že je možné získat psa, kterému se v ringu nikdo nevyrovná, ale tento původní záměr nepřinesl očekávané výsledky, neboť z bojů s klasickými pitbulteriéry odcházel převážně poražen. Bandog nedokázal vzdorovat lehčímu a rychlejšímu soupeři. Praxe ukázala, že díky své anatomické i nervové soustavě, získané přikřížením molosoidních plemen, není bandog psem, předurčeným k vytrvalostním bojům v arénách, jako jeho předek americký pitbulteriér. Musím však podotknout, že i zde nejedna výjimka potvrzuje pravidlo a tak i bandog dokáže v této oblasti divy.
Osobně jsem se setkala se slovenským chovatelem bandogů na jedné výstavě, kdy s sebou vzal také své dva miláčky bandogy. Při rozhovoru s ním jsem musela stát asi pět metrů od něj. Přestože už nějaké zkušenosti se psy mám, s něčím takovým jsem se dosud nesetkala. Psi mě nepřetržitě sledovali a při sebemenším pohybu mé maličkosti to vypadalo, že mě skutečně sežerou i přes nasazený košík. Je však na místě upozornit, že se jednalo o psy speciálně cvičené na ochranu majetku a osob, kteří chránili svého pána. Toho taky vždy na slovo poslechli.
Úplným protikladem bylo setkání s bandogem „sloužícím“ u kyjovské městské policie, který má služební výcvik. Složil také zkoušky městské policie. „Bandog se dobře cvičí, to co se jednou naučí nepotřebuje víckrát opakovat a procvičovat. Někdy trvá sice naučení určitého povelu trochu déle, ale pak už to pes umí navždy. Není zapotřebí žádného drilu ani tvrdé trestání. Při obraně reaguje okamžitě bez varování a jeho zásah je skutečně velmi razantní. Zakousne se do nekrytého místa, které považuje v daný moment za nejlepší,“ vypráví pan Martin Hudeček o svém tříletém bandogovi. Mezitím nám předvádí zákus. Ani když je pes při zákusu „zavěšený“ za slabinu, zůstává zakouslý a nepouští se. Rány elektrickým paralizérem si absolutně nevšímá. „Prozatím nebyl důvod, aby pes musel nekompromisně zasáhnout. Pro nás je důležitější, že budí při výkonu pořádkové služby přirozený respekt. Výborně snáší také hlučnější uzavřené prostory, jako jsou například hospody a i tam se dokáže absolutně soustředit na svoji práci,“ pokračuje strážník MP Kyjov, pan Hudeček. „Bandog je vynikající hlídač a využíváme ho často při kontrole objektů. Můžeme ho použít i k ostraze. Vytrvalostní pohyb mu nedělá problémy, rád běhá u kola, plave.“
Myslím, že je díky své povaze velmi vhodným plemenem pro hlídání rodinného domu, neboť dokáže být současně také „rodinným psem“. Díky svému vrozenému pudu hlídat „svěřené“, je vhodný pro práci ve strážní službě, kde pro něj není problémem ostraha i většího teritoria. Své využití by, díky ideální zadržovací síle a přirozenému respektu, bezpochyby nalezl také např. ve vězeňské službě.

Zkušenosti majitelů bandogů

Zkušenosti majitelů bandogů se dost různí, ale mnozí z nich se bezpochyby shodnou na tom, co jsem zmínila hned na začátku. Jedná se v podstatě o mladé plemeno s neustálenou povahou i exteriérem. Zatímco se psem jakéhokoliv exteriéru se správnou povahou v klidu prožijeme mnoho spokojených let, s povahou nepředvídatelnou mohou vzniknout nemalé problémy. S tím musí každý budoucí majitel bandoga počítat. Pokud se rozhodnete pro toto bezpochyby fascinují plemeno, měli byste se snažit získat co nejvíce informací o rodičích a prarodičích vašeho „mazlíčka“, neboť právě ti vám mnohé otázky zodpoví. Při výběru štěněte je důležité si předem ujasnit, k čemu chcete psa používat a podle toho si následně vybrat, neboť povahy se skutečně různí. Mnohé můžete vypozorovat už v prvních měsících života.

Co dodat závěrem? Bandog může být stejně dobrým psem rodinným jako služebním. Vyžaduje to však pevnou ruku ze strany majitele. I přes svou velikost je v dospělosti nenáročný na stravu. Přestože má krátkou srst, nemá žádné zvláštní požadavky na ubytování, ale řekněme si na rovinu, kdo by nechal svého miláčka v mrazech bez zateplené boudy.