„Jak mít koně“ – otázky a odpovědi: 4. díl
"Máme dva haflingery, dvouletou klisnu a 2,5 letého valacha. Pracujeme s nimi dle PNH za pomocí zkušeného trenéra, který k nám jezdí tak 1–2× do měsíce. Koníci jsou pohodoví. Na škemrání mladší dcery (13 let), zda by se nemohla na valachovi zatím alespoň vozit, jsme s pomocí trenéra a jeho kolegyně valacha obsedli za tím účelem, že na něm bude dcera jezdit jen krokem, tak 2× týdně. Záměr byl ten, že systematicky, hezky pomalu se s ním začne pracovat ze sedla až napřesrok, až mu budou 3 roky. Od obsednutí na něm dcera seděla asi 5×. Dvakrát na procházce ven do lesa bez sedla, jen krokem. Byl v pohodě, hezky šlapal s ní na zádech, v klidu se občas popásal, evidentně mu nevadila. Pak asi dvakrát ve výběhu, kde se obsedal, na lonži, dokonce i zastavoval na slovní povel a zase se rozešel. Vždy jen asi deset minut. Sedlání se nebrání, nasedání (opatrnému) také ne. Ale vypadá, no řekla bych, celkově ne snad vyděšený, ale možná nesvůj… . No, a teď se předminule stalo, že jsme jej vzali do druhého výběhu, byl silný vítr a svítilo prudké slunce. Chodil hezky, i si sám naklusal, tak jsme ho i my několikrát naklusali, vše v pořádku. Najednou, už když jsme chtěli končit, asi po 10–15 minutách, jakoby naskočil do cvalu, začal vyhazovat a dcerka, která to nečekala, spadla. Valach se vylekal, tak jsme ho uklidnili, povodili, dceru jsem znovu vysadila do sedla, aby se nebála a kůň, aby si nemyslel, že se jen tak zbaví zátěže a vedla jsem jej jen dvě kolečka ve výběhu krokem, odsedlali jsme, povodili, dostal odměnu. Po třech dnech jsme vzali valacha opět na lonž a pod sedlo. Jenom krokem. Zase vše v pohodě, zastavoval, rozcházel se, na slovní povely, na volné otěži (na ohlávce) a když už jsme chtěli končit zastavil, točil se ven z kruhu a začala se mu lonž omotávat kolem nohou. Byla to moje chyba, než jsem stačila zareagovat, opět vyhazoval a dcerku shodil. I když se držela dlouho, já mohla těžko něco dělat, jinak bych mu asi podrazila nohy lonží. Je to shoda náhod? Je brzy na obsedání, máme jej prozatím jen zvykat na sedlo, vodit na procházky s jezdcem na zádech, aby si jen zvykal na zátěž? Pracovat více na ruce, aby spolehlivě reagoval na kruhu? Nebo byla chyba, že jsme jeho koňskou kámošku zavřeli na druhý konec od stáje do výběhu a on byl najednou sám."
Odpověď
Myslím si, že každý kůň psychicky vyzrává jindy, i když jde třeba o dva koně stejného plemene, je to jako s lidmi. Proto bych asi zvážila nejen fyzickou připravenost koně k obsedání, která je velice důležitá, ale i psychickou. Tyto dvě vlastnosti se mohou velice rozcházet. Ačkoli se kůň zdá fyzicky naprosto v pohodě, může to být stále mentálně hříbě, které si ještě vůbec nevěří a je plné strachů (pak bych byla opatrnější a prodloužila a zdokonalila práci ze země a procházky bez sedla na hřbetě v kroku). Pokud je ale koník je připraven (to musíte vědět nejlépe vy, protože jej znáte – zkuste jej posuzovat třeba jako dítě), měl by trénink ze sedla být velice systematický, krátký, ale o to pravidelnější. Začínáme s půlhodinkou, kdy nejdříve koně rozhýbáme v zastavení (laterální ohýbání krku – to je ta nejdůležitější bezpečnostní brzda!), vertikální ohnutí a pak, až je schopen v klidu stát pod jezdcem s povolenou otěží, můžeme teprve zkusit krokovat a zastavovat z kroku. Za pár dnů až týden klus a teprve až bude zastavení z klusu perfektní, dala bych cval, ale na volné otěži, se zkušeným jezdcem a v ohradě (třeba v kruhovce). Myslím, že problém vašeho koníka je v tom, že si sám ještě nevěří a teď, o co hůř, zažil už dvakrát strašáka, kterého si samozřejmě spojil s jezdcem na hřbetě. Být vámi, vůbec bych jej s jezdcem nelonžovala, a když - tak jedině na volno s jezdcem v kruhovce. Když už má někoho na zádech, měl by si vštípit, že toho někoho musí bezpodmínečně respektovat. Proto bych nedávala do sedla pasivního jezdce a už vůbec ne nezkušeného! Když obsedáme koně, je to jako vychovávat dítě. Postupujeme s respektem, rozvahou a srdcem na dlani. Máte-li jezdecké zkušenosti, raději sedněte na koně vy a snažte se mu nejdříve vštípit pár manévrů (viz články ve Fauně – najdete na www.ifauna.cz), které přispějí k oboustranné bezpečnosti. Smiřte se s tím, že mladý kůň se hledá a proto je velmi pravděpodobné, že při stresové situaci může jít klidně i do protitlaku, než pochopí, že příjemnější je domluvit se. Proto si myslím, že děti by se neměly učit se začínajícími koňmi. Může to být velice nebezpečné. Využijte pomoci zkušeného trenéra (pokud to půjde) a požádejte, aby vám koníka přijezdil a naučil jej alespoň základy, které budete rozvíjet dál.
Nesnažte se brát koně jako lidi – a o to vás moc prosím – kůň zůstane vždy koněm a nikdy nebude přemýšlet jako člověk. Neumí být vděčný za vaši péči, žije ze dne na den a rozumí jenom koňské řeči – chce mít klid a dostatek potravy. Cítí se jistěji, když má svého šéfa, který se o vše postará. Chcete-li být úspěšní, komunikujte s ním po koňsku a buďte jeho šéfem. Pak vás bude respektovat a vy budete vždy v bezpečí, i v případě, že jej oddělíte od ostatních koní, na které je zvyklý.
Již nějakou dobu se zajímám o přirozenou komunikaci. Snažím se o zpestřování a obměny. Se svým koníkem zvládneme 7 her, absolvovala jsem několik školení, ale přesto mám problém. Můj koník se dost šklebí a to i při našich hrách, např. při jo-jo hře, vysílání na kruh, někdy při řídící hře. Kde je chyba? Nedostatek respektu, neochota? Jak to mám zlepšit?
Mám dojem, že koník málo respektuje lidi jako takové. U koně, který je pravděpodobně vůdčí typ, to bude trochu náročnější a to jak fyzicky, tak psychicky.
Možná by mi pomohlo, znát jeho koňskou minulost a to, jak je starý. Ale když to vezmu obecně, dá se to vyřešit tím, že pokud se bude šklebit, budeme po něm chtít víc (u jakéhokoli cviku). Asi bych se vrátila zpět k práci na vodítku a zkusila odbourat ten zbytek nevole, co v něm ještě zůstává. Férovou prací a dalšími výzvami. Připravte se, že asi půjde do protitlaku (takoví koně to dělávají – jednoho takového mám doma). Chce to ale vydržet, pokud budeme vždy trvat na tom, že jsme šéfové a budeme důslední, situace se může pozvolna zlepšovat, i když to asi nebude hned. Vývoj všech bytostí, a to i koní a lidí, vždy trošku „bolí“ – takže pokud chci koně dostat výš v jeho dovednostech a porozumění, může to být někdy i přes bolestivou konfrontaci. Musím mu dokázat, že opravdu umím být šéf. Ovšem bude-li třeba, dělejme to férově. Pat Parelli říká: „Kůň si sám ublíží o mé nastavené tělo, hůlku nebo kousavý konec vodítka, když se ocitne tam, kde nemá co dělat“. Nikdy koně netrestejme! Jen mu zabraňme v tom, aby šel špatnými cestami, ty zacpěme a uvolněme tu jedinou správnou.
Máme 4letou klisnu, koupili jsme ji před rokem. Obsedlá byla ve 2 letech westernově, poté ji jezdila předchozí majitelka. Ta ji také lonžovala vyvázanou dovnitř kruhu. Klisna chodila zapřená do vyvazovací otěže, ohýbala se ven z kruhu a naučila se cválat v kontracvalu. Potom, co si jsme ji koupili, se s ní začalo pracovat dle PNH. Velký problém jsme měli v ohýbání krku, kdy klisna byla ztuhlá, neohebná a šla proti tlaku. To se velmi zlepšilo a klisna bez problémů ohýbá hlavu na obě strany zcela uvolněně. Při kruhové hře cválala v kontracvalu, což se téměř podařilo odstranit Ale pod jezdcem, při nacválání ztuhne, zvedne hlavu a cválá příliš rychle a nedá se téměř zatáčet. Na sebemenší tlak jde proti, ačkoliv v klusu je to dobré. Ve cvalu je prostě tuhá a neohebná. Pokud ve cvalu zatočí, tak se neohne a ztrácí rovnováhu. Na pastvě, když si sama cválá, tak je naprosto uvolněná a docela šikovná Nejspíš má tedy špatný cval pouze v souvislosti s člověkem, s omezením.
Někdy se stává, že se ve sportu zachází se všemi koňmi stejně, bez ohledu na to, jakou mají povahu a co jsou schopni psychicky unést.
Tohle léčení asi bude trochu dlouhodobější, přesto bych ale trvala na tom, že se to kobylka musí odnaučit pod jezdcem, a to pod zkušeným jezdcem, který je schopen jí jemně vysvětlit, že se není čeho obávat. (Super trenér, který by dokázal skvěle poradit, je třeba Tomáš Martínek, ale ten nám uletěl do USA). Já bych s kobylkou šla na jízdárnu nebo do kruhovky a nechala ji po rozhýbání, pomocí malých kroužků a laterálníh ohnutí, volně cválat. Nejdříve bude několik dnů po sobě (kolik bude třeba) cválat bez jakéhokoli tahání za otěže, až dokud se trochu neuvolní. Jezdec na ní bude jen tak sedět, může to trvat i půlhodinu, než se unaví a zjistí, že ji nic nesvazuje, i když má na hřbetě zátěž. Je bezpodmínečně nutné vybrat někoho, kdo koně v žádném případě nebude rušit sedem! Až ucítíme uvolnění, můžeme okamžitě, jakoby za odměnu, zvolnit do klusu a kroku a po chvíli zase zkusit znovu nacválat. Podle fyzické kondice musíte sami odhadnout, co kobylka zvládne. Vykrokování by mělo být tak dlouhé, jako celkový čas strávený ve cvalu. Důležitá je pravidelnost chodu a to, aby si sama začala snižovat hlavu, bez tahání za otěže! Postupně, v souladu s ohýbáním v kroku a klusu, až si zvykne na pravidelný cval, můžeme začít zkoušet trochu řídit. Je dobré, abychom tohle vše kombinovali současně s upevňováním toho, že musí respektovat udidlo a pobídky otěže přiložené na krk. To je ale povídání na jedno dvoudenní školení, to tady asi nezvládneme.
Klisna mé kamarádky, která se věnuje také PNH má 3 roky. Dokonale předvídá co se bude dělat a dělá to sama dřív, než přijde pokyn. Např. při stranové hře si kamarádka stoupne k boku koně, než dá povel, tak klisna začne sama ustupovat do strany. Kamarádka jde za ní, dokud klisna nezůstane klidně stát a to někdy trvá i 30 minut. Když klisna stojí v klidu i s ní u boku, tak dá kamarádka opět pokyn k překrokům, klisna je udělá. Ale potom, když si kamarádka stoupne zase k boku své klisny, tak ta opět začne dělat překroky bez povelu. A tak se to pořád opakuje. Osobně si myslím, že by klisnu měla více překvapovat, a když si stoupne čelem k boku koně, tak ne vždy dělat stranovou hru.
Tady bych se nebála, když nepomohlo čekání, klisnu vrátit vždy zpět na výchozí pozici. To znamená udělá-li úkrok bez povelu, nedám jí pokoj, dokud se nevrátí zpět na původní místo. Pak teprve budu hladit. Tím, že ji kamarádka zapomněla před uklidňováním vrátit zpět na původní místo, možná si klisna zafixovala, že to tak vlastně bylo dobře. Také bych kobylku nechávala dlouho stát, jak říkáš, více bych ji překvapovala jinými cviky, nebo alespoň měnila jejich pořadí. Před zahájením práce bych ji možná více uvolnila v rychlejších chodech, aby byla ráda, že může v klidu stát.
Za všechny vaše dotazy děkuji a přeji mnoho úspěchů v komunikaci s vašimi koňskými kamarády. Na vaše další otázky se těším na adrese: martinadalton@volny.cz, nebo Fauna, PS 51, 635 00 Brno.
