Hýl křivčí

Víme dobře, že tak jako v minulosti je i dnes v řadách chovatelů mnoho obdivovatelů různých druhů hýlů. Snad některé z nich zaujme krátké pojednání z rakouského časopisu AVW 7/2000.

Rozšíření

U hýlů křivčích se rozeznává 11 poddruhů, z toho 7 v Severní Americe, 3 v Asii a pouze hýl křivčí laponský (P. e. enukleator) se vyskytuje v severní Evropě. Je to pták tažný i potulný, který v některých zimách se hromadně přesunuje k jihu.

Popis

1,0 hlava karmínově červená, lemy per na hřbetě tvoří obláčkové kresby, kostřec karmínově červený, rýdovací pera šedočerná. Hrdlo šedavé, prsa karmínová, břicho, spodní krovky a ocas světle šedé. Na složeném křídle jsou znatelné dvě bílé pásky. Letky tmavošedé s bělavými, někdy narůžovělými okraji. Zobák silný, horní čelist rohově hnědá, na konci zahnutá, spodní čelist světle hnědá. Boky tmavohnědé, drápy hnědošedé, duhovka tmavohnědá.

0,1: všude tam, kde je samec červeně zbarvený, je samice žlutozelená, někdy s různým nádechem.

Svojí délkou 22 cm je hýl křivčí největším zástupcem carduelidů, neboť se vyrovná špačkovi. Zpěv je melodický. Pro svoji důvěřivost vůči chovateli je velice oblíbeným klecním ptákem. Odchovy se v posledních letech daří pravidelně.

Krmení

Krmení je pro úspěch při hnízdění rozhodující. Kromě semen pro lesní ptáky suché i naklíčené, čerstvé výhony ovocných i jehličnatých stromů, různé bobule, jablka, proso v klasech a bylinky v různých stadiích zralosti, dále kousky kůry a lišejníky. Na doplnění také mák, perila, pohanka a oves. Ze živočišné potravy dáváme mravenčí kukly, pavouky, mšice, luční plankton, čerstvě svlečené moučné červy, cvrčky domácí, larvy voskového mola aj.

Chov

Jako u všech chovaných druhů ptáků, tak i u hýlů je pro úspěšný chov nutné, aby partneři harmonovali. S příchodem jara a teplých dnů začne samec přednášet svůj temperamentní zpěv a začne krmit samičku. Zvláštností hýlů křivčích jsou rozšířené lícní kapsy umístěné po obou stranách hrdla. Jsou zvláště dobře patrné u samečka v době hnízdění, neboť v nich přináší mladým potravu. Již od května začínají hýlové přenášet různé nabídnuté stavivo (např. drobné větvičky, kokosová vlákna atd.) a hledají si vhodné místo pro postavení hnízda. Základem hnízda je věneček ze slabého březového roští, hnízdní kotlinka bývá vyložena jemnými kořínky a kokosovými vlákny. Nabídneme-li jim na výstelku např. peří, zvířecí vlnu, vatu nebo bavlněnou cupaninu, hýlové vše odmítají.

Jakmile je hnízdo dostavěno, začne samička snášet vajíčka. Snůška čítá většinou čtyři vajíčka. Od druhého dne vysezování opouští samička hnízdo, jen aby se vyprázdnila. V tuto dobu se nedoporučuje provádět kontrolu hnízda. Jistě stojí za zmínku, že v sledovaném hnízdění se samec v průběhu celého hnízdění o samičku pilně staral, později stejně starostlivě pečoval o mláďata. Doba vysezování trvá 13 dnů. Ze snůšky 4 vajec se vylíhla dvě mláďata, druhý den další dvě, ale jedno bylo slabé a do tří dnů uhynulo. Zbylá tři mláďata prospívala dobře a asi za osm dnů se objevila první brčka. Mláďata se stále hlásila o potravu, byla hladová a rodiče je neúnavně krmili. Mláďata opustila hnízdo ve stáří 20 dnů. Staří je ještě delší čas přikrmovali, ale mláďata se v tuto přechodnou dobu zajímala o vše kolem sebe, především o živý hmyz.

Přepeřování začalo po uplynutí 8 týdnů a u všech tří mláďat proběhlo bez problémů. Mláďata jsou právě tak důvěřivá jako jejich rodiče a ochotně berou nabídnuté pochoutky z ruky. Jistě není bez zajímavosti, že hýlové křivčí někdy přepeřují tak důkladně, že bývají téměř letu neschopni.