Aratinga oranžovočelý - Aratinga canicularis

U tohoto druhu byly určeny tři zeměpisné formy. Vyskytují se v Mexiku a Kostarice. V celém prostoru rozšíření jsou aratingové hojní a nápadní, obývají různé biotopy. 

Výskyt

Najdeme je na pokraji lesů, podél řek i v otevřené krajině, porostlé vysokými křovinami a skupinami stromů. Najdeme je v nadmořských výškách až do 1500 m n. m. Mimo dobu hnízdění se sdružují do velkých hejn a toulají se krajem, kde nacházejí dostatek potravy. Živí se semeny travin, bobulemi, zelenou potravou, fíky, květy stromů, hmyzem a jeho larvami. Navštěvují pravidelně obilná a kukuřičná pole i ovocné sady. Hnízdí v dutinách stromů od února do dubna (v Guatemale již od prosince). Poprvé byl tento druh dovezen v r. 1889 do londýnské zoo. První odchov byl zaznamenán v roce 1929 v USA. U nás byl poprvé odchován v r. 1940 v zoo Praha.
Aratinga oranžovočelý se v USA těší velké pozornosti jako domácí mazlíček. Po dovozu si rychle zvykne, stane se krotký a přítulný, brzo se naučí různá slova a také napodobuje zvuky, které slyší ve svém okolí. V průběhu aklimatizace musí být chován v teple.

Ptačí park Walsrode

V ptačím parku Walsrode je chován ve voliérách o rozměrech 2,5 m (d)×1 m (š)×2 m (v), propojených s mrazuprostým prostorem. Voliéry mohou být zhotovovány ze dřeva, protože když mají aratingové dostatek čerstvého dřeva na oštipování, voliéry neničí. Výhodou pro chovatele rozhodně je, že tito aratingové nejsou hluční. Mimo dobu hnízdění je můžeme ve velkých voliérách chovat společně s jinými druhy papoušků.
Čím krmí aratingy oranžovočelé ve Walsrode: slunečnice, boby mungo a oves, vše klíčené. Dále 24 hodin máčená směs pro holuby a ještě k tomu tatáž směs s přidáním bobů mungo, vařená po dobu dvou minut. Vařená směs zrnin se doplní 50 % suchým vaječným krmivem. Dále se podává vařená kukuřice, kousky ovoce, různé druhy bobulí a zelenina podle nabídky trhu.
Vedle uvedených krmiv mají aratingové stále k dispozici bílou a žíhanou slunečnici, kardi a proso. Krmení se poprašuje směsí vitaminů, minerálií a stopových prvků i mletými mušličkami. Na doplnění nechybějí mletí garnáti v malém množství.

Mláďata

Ve Walsrode žil v roce 1988 v ptačím domě pár aratingů oranžovočelých formy eburnirostrum ve společnosti kakadu inka ve voliéře 2,20 m (d)×3 m (š)×2,1 m (v). Začátkem května se začali aratingové zajímat o hnízdní budku velikosti 60 cm výška, 30 cm vnitřní průměr s vletovým otvorem o průměru 8 cm. Vejce byla snášena ve dvoudenních intervalech. Snůška čítala tři vejce. Se zahříváním začala samice již po snesení prvního vejce. Samec se v sezení se samicí nestřídal. Po 23 dnech inkubace se vylíhlo první mládě, o dva dny později druhé. Na základě špatných zkušeností nebyly kontroly průběhu hnízdění prováděny. Samice zahřívala snůšku velmi nespolehlivě a několikrát došlo dokonce k zachlazení čerstvě vylíhlých mláďat. Pár arating byl proto přemístěn do teplé ubikace v ptačím domě. Zde se podařilo odchovat mladé již při prvním hnízdění. Při odchovu nebylo podáváno žádné zvláštní krmivo.
Mláďata vyletují z budky za 41 dnů dobře opeřená. V prvních dnech jsou velice plachá, lekavá, ale velmi brzo si zvyknou na procházející davy návštěvníků. Po třech týdnech po vylétnutí z budky byla mláďata soběstačná.

Použitá literatura:
Vašíček, M. (1980): Papoušci Nového světa (Svépomoc, Praha)
Robiller, Masloff (1989): Über den Elfenbeinsittich (Papageien 2/89)