Speciálka českých voláčů sivých

Jeden z nejagilnějších a nejúspěšnějších našich holubářských klubů u nás – klub chovatelů českých voláčů sivých – uspořádal v lednu 2005 svoji už 26. speciální celostátní výstavu, již tradičně v hale v Hradci Králové – Plačicích. Jako všechny celostátní výstavy zvířat i tato byla poznamenána problémy s dopravou zvířat (ČD).

Zastoupení bylo pestré

Přihlášeno bylo 185 holubů ve všech 4 základních rázech. Nejvíce bylo tradičně pruhových tmavohrotých, celkem 79 od 12 vystavovatelů. V soutěži kolekcí zvítězil s převahou dlouholetý předseda klubu Jiří Cik se 473 body před J. Volencem se 470, Z. Dragonem (469) a A. Kutilem (456). Čestné ceny na pruhové tmavohroté obdrželi J. Cik, Z. Dragon a J. Volenec. Šampióna dostal zaslouženě holub J. Cika v kl. č. 412 s 96 body. Tento ráz je také nejprošlechtěnější a bylo zde hodně kvalitních holubů.
Druhá, co do počtu holubů, byla kolekce 61 kusů kapratých tmavohrotých od 10 vystavovatelů. V soutěži kolekcí zvítězil J. Cik s 472 body, těsně před Z. Dragonem se 471 bodem, J. Fabiánem (468), J. Sčebelem (467), P. Čechem (467), V Pirklem a J. Königem. Čestné ceny si odvezli J. Cik, P. Čech a J. Sčebel, šampióna na holuba s 95 body Zdeněk Dragon.

Podstatně méně bylo, jako obvykle, bělohrotých obou rázů. Kapratých bělohrotých bylo 23 od 4 vystavovatelů. Čestnou cenu získal Jiří Cik a šampion Petr Čech na holuba s 95 body. V kolekcích byl první Petr Čech se 468 body, před J. Cikem se 466 body, J. Plecháčem (464) a J. Hánlem.

Nejméně bylo pruhových bělohrotých. Bylo jich 22 od 4 vystavovatelů. V kolekcích zvítězil Jan Plecháč se 467 body, před P. Čechem (466) a J. Cikem (463). Čestnou cenu obdržel J. Cik a šampióna Jan Plecháč na holuba v kl. č. 450 s 95 body. A právě zde, při rozhodování posuzovatele o udělení šampióna, se opět ukázala nesmyslnost zákazu nafukování těchto voláčů. Při řádném nafouknutí se ukázalo, že holub J. Cika byl kvalitnější, než udělený šampión. Není to ovšem vina posuzovatele, ale nesmyslného předpisu. Vznikají tak "nepochopitelné" situace, jako např. tato: na oceňovacím lístku jednoho holuba, který nevykazoval žádné známky "drezury" (což ostatně u ČVS je téměř "plemenným znakem"), byly při vysokém bodovém ohodnocení posuzovatele podtrženy jako přednost volatost a postava. Jelikož jsem celou sobotu na výstavě fotografoval holuby, několikrát jsem se k tomuto holubovi vracel a všemi dostupnými prostředky (kromě nafouknutí) jsem se pokoušel holuba přinutit ukázat volatost. Nepodařilo se to. Budeme i nadále předstírat, že základní znak voláčů – volatost – opravdu posuzujeme?

Chovatelský pokrok

Jen málo našich plemen holubů udělalo v posledních letech takový pokrok, jako český voláč sivý, což je zásluhou klubu i jeho chovatelů. Přesto je stále ještě co zlepšovat. Mimo základní barvy a kresby je to především volatost, délka křídel a ocasu, zbarvení očí a obočnic a tvary hlavy a zobáku. I když další rozšiřování nových rázů je u tohoto plemene pochopitelně omezeno, naději vzbuzují pokusy s hnědou pigmentací tak, jak byla v nedávné minulosti představena na některých výstavách (Brno, Lysá/L.). Na této speciálce však chyběli, což je škoda. ČVS má před sebou dobrou perspektivu i na mezinárodní scéně, už také proto, že se jedná o jediného voláče s ledovým faktorem zbarvení. V poslední době se mně podařilo umístit informace o něm do některých prestižních zahraničních časopisů a příznivé ohlasy ukazují, že dopadly na úrodnou půdu.