XIII. Mezinárodní výstava psů všech plemen CACIB – FCI BRNO (12.–13. února 2005)

V sobotu 12. 2. 2005 jsem se zúčastnila jako vystavovatel MVP Brno. Aktivně vystavuji necelých pět let, proto si myslím, že mám co říci k úrovni a organizaci výstav v naší republice. Dovolím si udělat i malé srovnání se zahraničím.

Úspěšní nedostali šanci si svůj úspěch

Naštěstí pro vystavovatele i diváky, ne všechny výstavy mají takovou úroveň, jako měla brněnská únorová výstava. Většina kruhů byla v pavilonu Z, kde je kluzká podlaha, takže psům prokluzují při předvádění tlapky, což se projeví na posouzení psa v pohybu. Postavit je do výstavního postoje je docela umění a udržet je po dobu posuzování v tomto postoji je někdy docela dřina (podotýkám, že vystavuji Golden Retrievry) . Kdyby pořadatelé rozvinuli napříč kruhu pás koberce, jako v jiných městech, určitě by nám tím prokázali dobrou službu.
Část výstavy probíhala v pavilonu L. V krabičce sardinek je více prostoru než v tomto pavilonu. Malé kruhy, úzké uličky, žádný prostor pro vystavující. Aby vám vašeho psího miláčka neušlapali, je lépe ochránit ho v kleci, pokud se do pavilonu vůbec vešla, a nebo v náručí.
Co se týče úklidu, další velké mínus. Ten není nejspíš vůbec zajištěn, protože se koblihy válí všude. Další výtka patří proto vystavovatelům: „Ty papírové sáčky, které dostanete spolu s katalogem, nejsou na svačinu!“
Cedulky s označením pořadí úspěšných psů na brněnské výstavě zcela chyběly. Pro nás, vystavovatele, mají tyto cedulky velký význam. Věřím, že naši úspěšní svěřenci i my vystavovatelé si zasloužíme ukázat se jako vítězové všem divákům, ostatním vystavovatelům, odborné veřejnosti. Smutné a zcela nesystematické bylo posuzování a vyhlašování vítězů jednotlivých kategorií v kruhu Golden Retrievrů – psů. Zde paní rozhodčí určovala vítěze tak, že nikdo z nás nevěděl do posledního okamžiku jestli vyhrál, nebo co se vlastně děje. Rozhodčí nejprve psy ohodnotila tak, že něco našeptávala do posudku, potom psy nechala znovu proběhnout, část jich vyřadila a nechala je postavit bokem. Ti však vůbec netušili, že tady už o ně nejde. Potom začala předávat diplomy a gratulovat bez jakéhokoli systému, kterým by naznačila, že již určila pořadí. Všichni jsme se domnívali, že odchází ti, kteří nejdou o pořadí. Omyl, odcházeli vítězové, bez toho, aby byli postaveni do řady, jak je na takové prestižní výstavě pravidlem. Úspěšní nedostali šanci si svůj úspěch vychutnat a nechat se vyfotografovat jen tak pro radost do alba nebo z odborného zájmu. V případě hodnocení kategorie otevřené si paní rozhodčí opět postavila část vystavovatelů bokem se slovy: „Vás si tu ještě nechám“, z čehož usoudili, že půjdou o vítěze. Druhou skupinu si nechala postavit do postoje, rozdala diplomy, pogratulovala a celá skupina se odebrala z kruhu ven. Zbylých šest zůstalo stát, že se s nimi již nepočítá jim došlo až v momentě, kdy prvnímu z nich přinesl vedoucí kruhu hodnocení. Divák se nestačil divit, když chtěl zjistit, dříve než budou výsledky napsané na tabuli, jak to vlastně dopadlo, musel se zeptat těch, kteří z kruhu vycházeli. Dále si myslím, že výsledky na tabulích by měly být k dispozici po celou dobu vystavování, abychom si je mohli napsat kdykoli a ne tak, jak to bylo v našem kruhu. Nevěděla jsem co dřív, jestli si opisovat výsledky dřív než je smažou nebo nastupovat do kruhu.

A teď prosba, páni rozhodčí!

Nemáte dojem, že výstava je tak trošku představení? V zahraničí to nazývají tím správným výrazem – DOG SHOW. Show asi proto, že taková výstava je nejen pastva pro oči, ale měla by být i pro uši. Tím nechci naznačovat, abyste tu show dělali pro diváky vy. Stačilo by pouze, kdybyste nám pěkně nahlas řekli, jak jednotlivé psy hodnotíte, co jim vytýkáte, co se vám na nich líbí a co oceňujete. Při rozhodování bychom od vás rádi slyšeli, pro jaké pořadí a proč jste se rozhodli. Možná by se tak dalo předejít různým spekulacím. V mé výstavní kariéře jsem se s takovými rozhodčími setkala, i když jsou v menšině. Moc si jich za to cením. I porážka se od takového rozhodčího přijímá daleko lépe. Musím se zmínit o panu rozhodčím, který nás posuzoval vloni v Mladé Boleslavi a nahlas hodnotil. Bylo to super!
A teď trošku srovnání s výstavami u našich sousedů. Například v sousedním Polsku a Rakousku jsou kruhy pěkně prostorné, po obvodu jsou rozvinuty široké pásy koberců, nechybí cedulky k určování pořadí. Úklid je perfektně zajištěn. Stačí hromádka pilin, lopatka a smetáček, v lepším případě i voda. Ceny pro vítěze: Rakousko CACA je oceněn pohárem, Res. CACA kokardou, v Polsku jsou první tři místa oceněny zlatou, stříbrnou a bronzovou medailí. I jako cizinec vím, podle pokynů rozhodčích, co se po mně chce.
Když to vezmu z hlediska výše poplatků na výstavy v České republice, myslím si, že bychom si zasloužili trochu lepší organizaci, více pozornosti v kruhu a ceny ať zváží organizátoři výstav.

Pokud se mnou někteří čtenáři souhlasí jsem tomu ráda, pokud ne, mají možnost rozepsat se stejně jako já. Pokud se můj článek moc nelíbí organizátorům výstav a rozhodčím, pak splnil svůj účel.