Narodil jsem se před devíti lety v severních Čechách. Příroda se na mne vyřádila, nenarostly mně fousy, to je pro Velkého knírače pohroma.
Proto jsem mezi sourozenci musel vynikat v lotrovinách a právě to zaujalo moji paničku. Odvezla si mne a začal výcvik. Věřte nebo nevěřte, byl jsem druhý na mistrovství republiky a mistr republiky v obranách. I na dalších závodech jsem byl na předních místech. Mou nevýhodou bylo, že bez těch vousů, ze mne vyrostl opravdu ošklivý knírač. Moji páníčkové, kteří kvůli mé ošklivosti slyšeli spoustu řečí a výsměchu, mě začali shánět nové majitele. Když přišel ten den, tak se divně mým pánům leskly oči. Byl jsem tak ošklivý, že si za mne neřekli ani korunu, novému pánovi k mým papírům přidali pytel granulí a bylo to. To mi byly necelé tři roky. Co jsem prožil za ta léta, vám vyprávět nemůžu a moji staronoví majitele si teď jen skládají mozaiku posledních šesti let mého života.
Náhoda tomu chtěla, že mne jako starého ošklivého knírače objevili v útulku a opět se jim tak divně leskly oči. To co jim teklo po tváři, tomu vy lidé říkáte slzy. Tak jsem se vrátil. Dnes už mne nehoní po překážkách, ale často slýchám o svých bývalých úspěších. O tom, že jsem ošklivý, už nepadlo ani slovo. Dokonce myslím, že se jim líbím. Naši moc dobře vaří a mají pro mne velkou zahradu. Jsme všichni moc rádi, že jsme se shledali. Výčitky svědomí mých starých – nových pánů přecházím. Promiňte, ale musím končit, na zahradě na mne čeká sedm štěňátek, které musím naučit nějaké lumpárny. Co když tam roste nový mistr?
Aron
Tento příběh se skutečně stal. Z hloubi duše litujeme, že jsme našeho pejska před šesti lety darovali lidem, kteří slíbili tu nejlepší péči…