Není to tak dlouho, co byl ve Fauně otištěn příspěvek o tomto zajímavém ptáčkovi. Rád bych seznámil naše čtenáře s několika informacemi, které jsem převzal ze zahraničního časopisu. Vlastí čížka ohnivého (Spinus cucullatus) je Venezuela a Trinidad. Vysazen byl údajně na Kubě a Portoriku.
1,0 hlava a hrdlo černé, strany krku a celá spodina ohnivě červené. Břicho bílé. Hřbet tmavě šarlatový, kostřec a horní krovky ocasní oranžově žluté. Křídlo černé se dvěma příčnými červenými páskami a velkým, temně oranžovým zrcátkem na letkách. Ocasní pera černá, zobák rohově šedý, nohy tmavě šedé.
0,1 spodní hřbet, kostřec a horní krovky ocasní červené, ostatek svrchu těla šedočerný. Strany hlavy a hrdlo šedé, uzdička a brada bělavé, vole a horní prsa oranžové, ostatní spodina bílá. Křídlo černé se dvěma příčnými žlutými pásky. Délka 10 cm.
V kleci to je velmi roztomilý a pohyblivý pták, připomínající našeho čížka lesního. Také zpěv je velice podobný, zní však plněji a je libozvučnější, postrádá závěrečnou skřípavou strofu. Zpívá po celý rok, často i v době pelichání. Samičky zpívají také, ale tišeji.
H. DOST uvádí, že dovezení čížci ohniví jsou choulostiví, často trpí střevními poruchami, vyžadují delší dobu k uvykání a pozvolné zvykání na nové složení výživy. Za zcela odolné je můžeme považovat teprve po prvním pelichání, kdy je můžeme přemístit (od května do září) do zahradní voliéry. Čížek ohnivý je snášenlivý s jinými druhy ptáků a proto se hodí do společné voliéry. Pelichání probíhá většinou v srpnu bez problémů, pokud je správně krmen. Importované ptáky je nutno zpočátku uvykat v teplém prostředí.
Uvykání nově získaných čížků vyžaduje trpělivost. Importéři je dosud krmili jednostranně lesknicí a prosem. Pokud byly zjištěny střevní poruchy, doporučuje se dávat k pití řídký šlem z ovsa, trochu míchanice s uvařeným vejcem (pozn. -??) a sušenými nabobtnalými mravenčími kuklami. Postupně jim dáváme zrniny s obsahem tuku. Je-li všechno v pořádku, budeme krmit směsí složenou ze dvou dílů salátových semínek, máku, řepky a po jednom dílu nigru, lněného semene, semena bodláku, olše, lesknice a prosa. Přidáváme ještě semenec, semena různých jehličnatých stromů, olše a břízy, polozralá semena různých plevelů, větve s pupeny a také zelené (např. žabinec ptačinec, salát, listí břízy aj.). Čížkové mají zvláště rádi mšice i čerstvé drobné kukly lučních mravenců (Tetramorium). Pro zajímavost uvedu, co dává svým čížkům chovatel Harting (AZN 2/2001): 10 % nigru, 25 % perila, (semeno asijského druhu kopřivy), 15 % bílé salátové semínko, 15 % černé salátové semínko, 10 % semeno čekanky, 10 % travní semeno, 3 % mák, 3 % semeno olše, 3 % semeno modřínu, 3 % semeno bodláku a 3 % semeno smrku. Vitamíny v podstatě nedává, jen v případě nutnosti vhodný multivitamínový přípravek.
V době odchovu mladých dává H. suché vaječné krmivo zn. CÉ-DÉ, naklíčený niger, hodně zeleného - žabinec ptačinec, čekankové listy, listy pampelišky a salátové okurky, polozralý mléč rolní (Sonchus spec.), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) a mnohé další.
Hnízdění je snadné, v tom se shodují všichni autoři. Dochází k němu v kteroukoliv roční dobu nejen ve voliérách, ale i v klecích (boxech) o velikosti např. 90x50x40 cm, DxŠxV. Pro postavení hnízda jsou doporučovány košíčky nebo malé, zepředu otevřené bedničky. Čížkové si stavějí hnízda v borovém nebo smrkovém houští, ale daleko lépe jim vyhovuje hnízdo postavené, jak uvedeno, v košíčku, kterým se pravidelně voliéry nebo klece vybavují.
Jako stavivo se používají kokosová vlákna, sisalová vlákna, jemná tráva, suché kořínky, laty rákosu, na výstelku pak trochu vaty, případně kozí nebo srnčí chlupy. Hnízdo staví samice většinou sama, samec ji vytrvale doprovází. Snůška čítá 3-4 vejce, doba vysezování je 12 až 13 dnů. V tomto období sameček samičku krmí, ale v sezení ji nestřídá. Mladé je nutno po 8-10 dnech kroužkovat kroužky o průměru 2,5 mm. Při pilném krmení opouštějí mláďata hnízdo ve stáří 18 dnů a sameček je dokrmuje. Samička již třetí nebo čtvrtý den začíná stavět další hnízdo obvykle na tomtéž místě. Mláďata jsou za 14 dnů po opuštění hnízda soběstačná. Mladí samečkové začínají ve stáří 30 dnů prozpěvovat. Přepeřování probíhá většinou plynule. Nejprve se objevují černá pírka na hrdle, po osmi týdnech červená pera a ve stáří 6 měsíců jsou mláďata úplně přepeřená.
Na závěr uvedu ještě jednu připomínku. Maikler, který pokládá chov čížků v kleci 90 a100 cm dlouhé za spolehlivější, doporučuje dát do hnízdního prostoru pouze jedinou hnízdní příležitost, např. košíček. V případech, kdy mají ptáci příležitostí více, začnou se stavěním hnízd všude, ale žádné hnízdo nikdy nedokončí! Ve voliérách, kde je chováno více různých druhů, ptáků je ale nutné dát hnízdních příležitostí několik, aby si ptáci mohli vybrat tu, která jim nejlépe vyhovuje.
Použitá literatura:
Dost, H. (1969): Fremdländische Stubenvögel, Urania- Verlag, Leipzig-Jena
Harting, H.: Der Kapuzenzeisig
AZ Nachrichten č. 2/2001
Karásek, J. (1935-1941): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích KPEP, Praha