Úpravy koňopřepravníku - kamerový systém (3. Část)

Když jsem kdysi, již jako profesionální přepravce, uvažoval o instalaci kamery, byla trochu jiná situace než dnes. Služby podobné již uvedené nabídce Wörmannu neexistovaly, a tak měl člověk pouze dvě možnosti. Nechat si zabudovat monitoring od domácího výrobce přepravníků nebo si jej zajistit a namontovat sám. Když jsem viděl nabídku, kvalitu a cenový rozpočet českých továrních systémů, bez sebemenšího zaváhání jsem se rozhodl pro druhou – svépomocnou variantu, a to i přesto, že se rozhodně nepovažuji za odborníka v tomto oboru. Firemní princip, kdy se kamerový signál se propojuje dalším kusem koaxiálu přes dvě „elektrikářské krabice“ umístěné na oji vleku a zádi tažného vozidla, mi připadal natolik nepraktický a nevhodný (až odpudivý), že jsem se opravdu odhodlal zkusit vymyslet nějaký systém vlastní. Nevím, zda se mi to povedlo zcela, ale můj princip funguje ke všeobecné spokojenosti spolehlivě již několik let. Tento princip je vhodný do všech typů vozidel, řeší některé výše uvedené „bolístky“ bezdrátových systémů, ale naopak musím přiznat, že má drobné nedostatky související se samotnou podstatou drátovému přenosu. Tento systém v podstatě nepřináší nic světoborného, jde o propojení klasické minikamery s monitorem. Pouze technologie samotného přenosu signálu mezi tažným vozidlem a vlekem mi přijde netradiční (alespoň jsem ji zatím ještě nikde jinde nezaznamenal).

Kamera

Co od kamery požadujeme

Jedná se o jednoduchou průmyslovou kamerku – pro ty, kteří si ji nedokáží představit, je to stejná kategorie jako kamery u domovních zvonků. Lze ji zakoupit v různých prodejnách s elektronickými součástkami (v Brně např. v GM Electronic na Kolišti č. 9). 
Malý rozměr – na trhu je celá řada kamer s rozměry cca 3×5 cm, což pro naše účely velmi dobře vyhovuje.
Přijatelná pořizovací cena – pohybuje se mezi 1500 Kč– –2.500 Kč za celou kameru. Kromě kompletní kamery lze zakoupit pouze tzv. „kit“, což je vlastně vnitřek kamery s optikou bez vnějšího obalu. „Kit“ je o asi 1.000 Kč levnější a my jej můžeme použít, protože celou kameru doporučuji na závěr umístit do nějaké vlhku odolné krabičky (já jsem použil provizorně = trvale vršek od šlehačky ve spreji). Na obr. 17 vidíme již nainstalovanou kameru v obalu, s předřazenou čočkou. Možnost napájení přímo proudem shodným s napětím v elektrickém rozvodu tažného vozidla (většinou 12 V, u některých teréňáků 24 V). Většinou však tyto kamery bývají napájeny napětím podstatně nižším, a proto je nutno ještě zakoupit, popř. sestavit adaptér, který vám toto napětí sníží např. z původních 12 V na potřebných 3–6 V. Jakým proudem je kamera napájena se dočtete v jejím návodu. Adaptér lze též zakoupit v prodejnách s elektronickými součástkami a jeho cena by neměla přesáhnout 300 Kč. Co nejširší úhel záběru čočky. Vnitřní prostor koňovleku je totiž příliš široký a příliš krátký na to, aby jej běžná optika kamerky dokázala celý obsáhnout. Normální čočka nezabere celou šířku vleku, i když ji umístíte do nejvzdálenějšího místa, např. vepředu na stropě ve „špici“ vleku. Pokud se vám tedy nepodaří sehnat kameru s optikou s ideálním úhlem záběru, mohu doporučit řešení, které jsem sám použil. Před optiku kamery ještě předřadil další čočku, která má sice mírný efekt tzv. „rybího oka“, ale zato dokonale zabírá celý prostor vleku odleva doprava i zepředu dozadu. Obr. 18 ukazuje, že kamera s předřazenou optikou opravdu zabírá celou šířku i délku vnitřního prostoru vleku.

Čočka má navíc shodný průměr s průměrem výše zmíněného víčka od šlehačky, takže tento improvizovaný obal za pomoci silikonu vlhku vzdorně uzavírá. Sehnat tuto čočku zřejmě nebude snadné, ale dnes v době internetu bych to neviděl jako nepřekonatelný problém. Doporučuji vyhledávat kategorie „Optické přístroje“, „Opravy dalekohledů“ apod. Cenu za vyrobení takové čočky odhaduji v řádech stokorun.

Co od kamery nepožadujeme

Možnost barevného snímání. To znamená, že kamera může být i černobílá. Barevné spektrum ve vleku je totiž natolik omezené, že pro pozorování koní opravdu není potřeba barevný obraz. Možnost přenosu zvuku. Některé kamery mají zabudovaný mikrofon a mohou kromě obrazu přenášet i zvuk. Můj osobní názor je, že je to v zásadě zbytečné a pokud nám jde o to, dostat se v rámci zachování kvality na co nejnižší cenu, každá další funkce tuto cenu pouze bezúčelně zvyšuje. Možnost přisvícení záběru. Opět některé kamery mají zabudováno LED osvětlení. Je však natolik slabé (jen do několika decimetrů), že ve tmě zdaleka neosvítí celý interiér vleku. Navíc komplikuje případnou instalaci druhé předřazené čočky, protože zdroj světla (LED) se potom odráží na zadní straně této čočky a tím nepříjemně ruší bezchybnost záběru. K napájení kamery se doporučuje připojit ještě tzv. přepěťovou ochranu, protože kamery jsou citlivé na kolísání napětí elektrického proudu. Při startování, zapínání a vypínání světel a směrovek toto napětí ve vozidle opravdu není konstantní, proto je nutné použít tuto přepěťovou ochranu, pokud již není součástí kamerky nebo adaptéru. Cenu za sestavení nebo zakoupení odhaduji do 300 Kč.

Monitor

V podstatě záleží na požadavcích a představách každého uživatele, jaký druh monitoru zvolí. Vzhledem k tomu, že doporučuji snímání černobílou kamerou, bude bohatě stačit i černobílá obrazovka. Sám jsem použil minitelevizor „běžné značky“ klasické koncepce v ceně do 1000 Kč. Důležité však je, aby toto zařízení mělo vstup pro videosignál!

Propojení a napájení

Když jsem během laické instalace svého kamerového systému přemýšlel, jak vyřešit problém přenosu signálu z vleku na tažné vozidlo, uvažoval jsem o několika variantách. Rozhodně jsem totiž nehodlal použít již zmíněný systém propojení přes elektrikářské krabice. Jednak se mi nelíbilo, že se na oj vleku umístí nevzhledné „cosi“, ze kterého čouhají dráty, takže každý hned na první pohled tuší, že je ve vleku „něco elektronického“ a za druhé se obě krabice propojují třetí částí koaxiálu (tzn. dalším kusem), při jehož ztrátě nebo zapomenutí je celý systém nefunkční.
Od propojení požaduji možnost přenosu kvalitního kamerového signálu z vleku na auto, co největší nenápadnost (kvůli zlodějům) a zároveň estetičnost spojení (kvůli mému dobrému pocitu), povětrnostní odolnost jednotlivých částí spoje, možnost přenosu tzv. živého proudu z tažného vozidla pro napájení kamery a vnitřního osvětlení vleku, možnost ovládat z pozice řidiče zapnutí a vypnutí kamery a vnitřního osvětlení (kvůli přisvícení „kamerování“ během jízdy v noci). Na základě uvedeného zadání se mi vloudil nápad, využít už existující propojení vleku a aut tj. auto – zásuvku! Narazil jsem však na zásadní problém, že ve stávající sedmikolíkové zásuvce již nejsou volné kontakty na potřebné výše zmíněné propojení. Řešení se potom nabízí dvě: koupit tzv. auto – zásuvku pro obytné přívěsy (karavany), která má mnoho dalších volných konektorů pro spojení různých jiných zařízení, a nebo nainstalovat ještě druhou auto – zásuvku. První varianta je velmi elegantní, protože mezi tažným vozidlem a vlekem zůstává jen jedno již existující spojení. Je však mírně nákladná, protože mnohokolíková zásuvka se zástrčkou pro karavany stojí okolo 1000 Kč. Jestliže byste potom za vozidlo se zásuvkou pro karavany chtěli zapojit jiný běžný přívěs s normální sedmikolíkovou zástrčkou, museli byste ještě přikoupit redukci v hodnotě cca 500 Kč. Uživatel je navíc omezen v možnosti použít různá tažná vozidla. Jiné vozidlo by totiž opět muselo mít signál a napájení vyvedeny do identické zásuvky pro karavany. Toto řešení je tedy vhodné pouze pro přepravce, který bude svůj vlek s kamerovým systémem tahat za jedním jediným autem a zbavuje se tak určité variability.
Z hlediska potřeby uvedené variability jsem u svého vleku využil následující řešení, spojení pomocí druhé auto – zásuvky. Aby se mi obě propojení nepletla (v případě omylu by mohlo dojít ke zničení některých zařízení a k velké škodě), použil jsem zásuvku pro nákladní automobily, která je atypická. Obr 19 znázorňuje tuto zásuvku a její umístění. Její propojovací část je opravdu zcela odlišná a tak k záměně rozhodně nemůže dojít.
Do tohoto okamžiku se všechny výše popsané závěry pohybovaly pouze v oblasti teorie a přání. Zatím jsem totiž neměl zjištěno a ověřeno, zda je technicky možné kamerový signál přenést (propojit) přes obyčejnou auto – zásuvku a ještě k tomu v jednom zařízení současně s živým napájecím proudem. Je zajímavé, že se odborníci, kterých jsem se ptal, rozdělili na dvě poloviny. Jedni tvrdili, že to není vůbec problém, že signál projde v nezměněné kvalitě. Druzí si už nebyli tak jisti, hned sedali k papíru a začali počítat „proudy“ a „odpory“ a víceméně tomu nedávali velkou šanci. Nezbylo tedy, než to prakticky vyzkoušet a k mému překvapení a velké spokojenosti se zjistilo, že tento princip funguje, že lze v jedné zásuvce bez problémů přenést jak signál, tak i proud pro napájení!

Finanční náklady na tento instalační materiál (nákladní auto-zásuvka, koaxiální kabel, spínače, el. vodič pro napájení kamery a osvětlení interiéru, video – konektory, auto – pojistky…) se pohybují okolo 500 Kč.

Montáž zařízení

Celou instalaci výše popsaného systému jsem prováděl sám, tzv. „na koleně“, proto si dovoluji tvrdit, že to zvládne každý průměrně zručný člověk. Pokud si netroufáte sami, jsem si jist, že pro autoelektrikáře to bude naprostá hračka. Podrobný návod najdete na www.prepravakoni.cz.

Finanční rozpočet

Na závěr této kapitoly bych ještě chtěl shrnout a vyčíslit celkové finanční náklady na zprovoznění právě popsaného kamerového systému. Je pochopitelné, že uvedená částka bude pouze orientační, protože celý systém se skládá z několika komponentů a bude záležet pouze na každém z vás jestli se ta, či ta součást podaří pořídit více, či méně výhodně. Pokud tedy sečteme vstupní položky za všechny komponenty, dostáváme se na částku cca od 4000 Kč do 6000 Kč bez montáže (tu odhaduji na cca 1000 Kč). Myslím si, že tato cenová varianta je obecně přijatelná a o to mi zejména (kromě celkové bezchybné funkčnosti) při instalaci výše popsaného zařízení a psaní tohoto příspěvku šlo. Pamatujte, že monitoring by měl splňovat hlavně funkci preventivní, takže vám přeji, aby se vám i převáženým koním dařilo všem problémům předcházet.

Podobně jako u předešlých článků i zde přivítám vaše reakce na tuto problematiku. Hlavně budou všechny zainteresované zajímat zkušenosti jiných přepravců a je možné, že se i dočkáme toho, že domácí výrobci přepravníků konečně zjistí, že mezi odbornou veřejností koluje mnoho dobrých nápadů, jež by bylo vhodné realizovat.