Carduelis c. major (Tacz.). V časopise Gefiederte Welt 1/99 mne zaujal příspěvek chovatele Stahla, ve kterém popisuje své zkušenosti s chovem stehlíka obecného západoasijského. Vyskytuje se v jihozápadní Sibiři od Uralu až k Jeniseji (Wolters, 1975-1982). Svým pěkným zbarvením zaujme každého milovníka pěnkavovitých.
St. se podařilo sehnat pět jedinců této zeměpisné formy. Jelikož nebylo možno určit pohlaví, umístil všechny do větší voliéry s tím, že si ptáci sami své partnery vyberou. Trvalo to řadu měsíců než bylo jasné, že se jedná o čtyři samičky a pouze jednoho samečka. Pomocí přátel se mu podařilo získat další dva samce a tak se zvýšily vyhlídky do příští chovné sezóny.
Párek stehlíků společně s párkem rehků domácích a párkem chocholoušů obecných umístil do voliéry o rozměrech 3,5 x 4,0 x 2,2 m (šxdxv). Zadní třetina voliéry byla ze tří stran uzavřená a zastřešená, zde se podává krmivo. Nezastřešená část voliéry je osázená keři černého bezu a tůjemi. Na jaře jsou rozmišťovány v horních částech voliéry čerstvé borové větve, které ptákům poskytují místo k odpočinku i úkryt. Čerstvé jehličí ptáky nejen zaměstnává, ale také jim poskytuje zpestření jídelníčku. Podlaha v kryté části voliéry je vysypána říčním pískem s gritem, v otevřené voliéře je vysypána zeminou.
Za potravu stehlíkům slouží speciální směs zrnin určená pro tento druh. Je sice dost drahá, ale ptáci ji bezezbytku zkonzumují. Od časného jara do pozdního podzimu dostávají ptáci denně čerstvé naklíčené zrniny a co nejvíce zeleného z naší přírody. Polozralá semena hledíků v semenících sbírá chovatel pro zimní období a skladuje je v mrazáku. Velice se mu osvědčily čekankové puky, které kupuje v obchodě. Čas od času poprašuje čekankové listy vitaminovými prášky, které se na nich dobře zachycují. Takto jsou vitaminy delší dobu použitelné, než když se míchají do pitné vody. Listy ptačince žabince a smetánky konzumují stehlíci s velkou oblibou, naproti tomu o vaječnou míchanici nebo směsi pro hmyzožravé ptáky stehlíci příliš nestojí.
Začátkem května začal jeden pár stehlíků stavět hnízdo. Největší pobídkou k tomu asi byly bílé stavební materiály a nejvhodnější asi bílá filtrovací vata, kterou používají akvaristé. Ukládá se do jesliček, odkud si ji ptáci sami vytrhávají nebo ji chovatel na kousíčky rozcupuje a ty pohází po voliéře.
Během tří dnů si postavila samice poměrně tlustostěnné hnízdo ze zmíněné filtrovací vaty a také z kokosových a sisalových vláken. Když bylo hnízdo hotové, snesla do něho pět vajec, ze kterých se vylíhla čtyři mláďata, která byla úspěšně odchována.
Hned poté, co mláďata hnízdo opustila, začala samice se stavbou druhého hnízda. Sameček svoji družku neustále následoval. Hnízdění druhého páru stehlíků úspěšné nebylo. Se stavbou hnízda začali o 14 dnů později než pár č. 1, ale snesená vejce nebyla oplozená.