V závěru článku o chůvičkách jsem slíbil, že se v pokračování budu věnovat další skupině ptáků, která mně osobně velmi zajímá, a to jsou stříbrozobky. Můj zájem o ně vyplývá jednak z toho, že je sám chovám již skoro třicet let, jednak proto, že po zebřičkách, chůvičkách, amadách nádherných a rýžovnících je to další perspektivní skupina ptáků pro „sportovní“ nebo jinak řečeno soutěžní chovatelství. Na tomto šampionátu nebyly sice zařazeny mezi domestikované exoty, ale vše nasvědčuje tomu, že se tak může v blízké době stát. Jedná se o ptáky poměrně snadno chovatelné s pravidelnými a početnými odchovy. To je předpoklad k rychlé „domestikaci“ provázené vznikem četných barevných mutací.
Pod rodovým jménem stříbrozobka se skrývají dva samostatné druhy ptáků. Stříbrozobka zpěvná, u které je uváděno navíc několik poddruhů a stříbrozobka malabarská, u které je literatura na popis poddruhů skoupá a zdá se, že přes velký areál svého rozšíření se vyskytuje pouze v jednom nominátním druhu. V poslední době bylo v našich odborných časopisech zveřejněno několik článků zabývajících se problematikou chovu těchto ptáků, včetně jejich popisu a systematiky. Proto bych si zde k tomuto tématu dovolil pouze několik poznámek. V Evropských chovech se pravděpodobně nevyskytují jednotlivé poddruhy stříbrozobky zpěvné v čisté formě. Jedná se převážně o „směs“ všech dovážených ptáků. Pro soutěže jsou perspektivnější ptáci s výraznější kresbou na bocích a křídlech vlastní pro poddruh orientalis.
Na letošním šampionátu byly stříbrozobky zpěvné i malabarské vystavovány v sekci F2 – Exoti. Kolekce přírodně zbarvených ptáků byly ve třídě 43 a jednotlivci ve třídě 44 spolu s amadinami perlolícími. Z 8 vystavených kolekcí bylo 5 kolekcí stříbrozobek zpěvných, 1 kolekce stříbrozobek malabarských a 2 kolekce amadin perlolících. Kupodivu se mezi přírodně zbarvené ptáky dostala holandská kolekce bílých stříbrozobek. Jeden pták však patrně nebyl v kondici a skončil na ošetřovně, proto pořadatelé nemuseli řešit jejich špatné zařazení a kolekce nebyla vyhodnocena. První místo obsadila výborná, vyrovnaná švýcarská kolekce stříbrozobek zpěvných s celkovým počtem 372 bodů. Druhé místo obsadily „perlolící“ a na třetím opět „zpěvné“ s 4×91 body + 6 bodů na soulad kolekce, tj. celkem 370 bodů pro holandského chovatele. Všichni ptáci vítězných kolekcí měli opravdu velmi kvalitní postavu i barvu, ale bylo až s podivem, že při takovém bodovém zisku jim scházelo to nejdůležitější – „stříbrný“ zobák. Snad je to vlivem přikřížení mutačně zbarvených světlých ptáků, u kterých je zbarvení zobáku zesvětlalé nebo ustálená vada v celém chovu. Ze svých zkušeností vím, že barva zobáku stříbrozobek je poměrně proměnlivá a sestavit kolekci tak, aby u všech ptáků byla intenzita zbarvení stejná, je velmi obtížné. Proto je potřeba budovat (vypustit si) chovný kmen i se zřetelem na tuto bodovanou pozici.
V soutěži jednotlivců bylo vystaveno celkem 25 ptáků z Holandska, Itálie, Belgie, Německa, Francie, Portugalska a Rakouska. Kralovaly však pouze stříbrozobky holandských chovatelů. První místo stříbrozobka zpěvná se ziskem 94 bodů a druhá 93 bodů. Ptáci výborné kvality a velmi dobře připravení na výstavu. Celá skupina byla bodově hodnocena poměrně vysoko, pouze dva ptáci dostali 88 bodů, jinak všichni ostatní 89 bodů a výše. Na třetí příčce byla stříbrozobka malabarská, přestože byla i po více dnech velmi divoká. Její příprava na výstavu nebyla asi ideální. Z tohoto rozboru je patrné, že v soutěži jednotlivců je poměrně velká konkurence, na druhou stranu v soutěži kolekcí lze při troše štěstí a hlavně dobré přípravě uspět.
V soutěži kolekcí barevných mutací, třída 51, se zúčastnilo celkem 9 soutěžících, z toho bylo 7 kolekcí stříbrozobek zpěvných tmavě hnědých, 1 kolekce světle hnědých a 1 kolekce isabelových. Vítězem se stala kolekce tmavě hnědých ptáků, jak jinak než holandského chovatele, s celkovým ziskem 373 bodů. Vyrovnanost v kolekci byla slabá, dva ptáci dostali 93 bodů, zbylí dva po 92 a 91 bodu. Snad proto byla daleko pohlednější druhá kolekce, opět tmavě hnědí ptáci, která byla daleko vyrovnanější. To bylo oceněno přirážkou 5 bodů, ale na vítěznou kolekci ztratila celkem 2 body. Na třetím místě se umístila ideálně sestavená kolekce stříbrozobek světle hnědých, všichni ptáci ohodnoceni 90 body a soulad oceněn přídavkem 6 bodů. Světle hnědí ptáci se v posledních letech rychle mezi chovateli šíří a proto si myslím, že na příštích šampionátech mohou velmi úspěšně bojovat s tmavě hnědými ptáky. Ostatní barevné mutace bílé, pastelové nebo isabelové nejsou natolik prošlechtěny, aby se podařilo sestavit dobrou kolekci a i velikostně jsou tito ptáci poměrně nevyrovnaní.
Ve třídě 52 byli vystavováni jednotlivci barevných mutací. Celkem 37 stříbrozobek a 4 amadiny perlolící. Stříbrozobky malabarské byly pouze 3, a to pastelově zbarvení ptáci. Bílí ptáci nebyli zastoupeni vůbec. Lepší situace byla u stříbrozobek zpěvných. Vystaveni byli tmavě hnědí, světle hnědí, světleh nědí světlebřiší, pasteloví, isabeloví a bílí ptáci. Do písmene platí, co jsem již řekl u kolekcí. Tmavě hnědí a světle hnědí ptáci jsou chovateli upřednostňováni, zesvětlalí ptáci, kteří nejsou tak barevně atraktivní, nejsou tolik rozšíření a jejich prošlechtění není na takové úrovni, aby mohli dosáhnout dobrého bodového ocenění. Skoro to vypadá, že by si tito ptáci zasloužili svoji vlastní soutěžní třídu, aby mohli také získat nějakou medaili. To by však byl krok zpět, protože by chovatele nic nenutilo k jejich zlepšování. Přesně podle těchto zásad byl vítězný pták belgického chovatele tmavě hnědý s poměrně vysokým ohodnocením 94 body. Na druhém místě opět tmavě hnědý pták holandského chovatele s 93 body, na třetím místě pak světle hnědá holandská stříbrozobka s 92 body.
Tak jako v pojednání o chůvičkách zakončím tento článek výstavní kategorie kříženců. V kolekcích byla vystavena kolekce kříženců stříbrozobka zpěvná × rýžovník, druhá a dokonce vítězná byla kolekce italského chovatele stříbrozobka malabarská × amadina diamantová. Tento chovatel vystavil několik těchto kříženců i kategorii jednotlivců. Ptáci byli zajímaví hlavně svým světle červeným zbarvením horních krovek ocasních. V jednotlivcích bylo vystaveno několik celkem běžných kříženců stříbrozobka zpěvná × chůvička. Tito ptáci se vyznačují poměrně robustní postavou a různými odstíny hnědého zbarvení. Snad by byli barevně zajímavější ptáci pocházející z křížení s chůvičkou rezavou nebo rezavě šedou. Mezi méně obvyklé křížence pak patřili ptáci ze spojení amadina pruhovaná x stříbrozobka zpěvná a astrild rákosní × stříbrozobka zpěvná. Je zajímavé, jak ochotně se páří afričtí ptáci s australskými. Škoda, že se jen velmi těžko dovíme, zda jsou tito kříženci dále plodní či nikoliv. Chov kříženců není v poslední době chovatelskou prioritou a podle mého názoru vzniká většina těchto kříženců zcela náhodně při společném chovu. Podobnou zkušenost jsem získal v letošním roce i já, kdy jsem ze společné klece dal do hnízdního boxu pár stříbrozobek zpěvných. Postavili si hnízdo a po týdnu snesla samice 4 vejce. Vylíhla se dvě mláďata a já byl spokojený, protože měla světle zbarvenou kůži, což je znak pro mutační světle hnědé ptáky. Radoval jsem se předčasně, stříbrozobka si ještě před odchycením ze společné klece užila s chůvičkou.
Při psaní článků o chůvičkách a stříbrozobkách na světovém šampionátu jsem měl smíšené pocity, jestli nebudou pro čtenáře jen nudným výčtem bodů, ale na druhou stranu jsem přesvědčený, že pro „sportovní“ chovatele jsou tyto informace užitečné a mohou jim pomoci při rozhodování, jaké ptáky vystavovat a v kterých soutěžních třídách mohou nejlépe uspět. Je pravda, že každá výstava je jiná, ale změny v chovatelských trendech je dobré sledovat.