Otimální věk pro odběr štěněte je mezi 8 a 12 týdny jeho věku. V tomto období je štěně nejvíce tvárné, rychle si zvykne na nové prostředí, novou smečku, nové pachy i nové situace. Starší štěňata, pokud jim není poskytnuta individuální péče ze strany chovatele, nejsou správně socializovaná = mohou mít později velké problémy se začleněním do rodiny, rušným prostředím, lidmi, zvířaty či zvládnutím jakékoliv nové situace.
Tedy nejvhodnější čas pro socializaci psa je ve věku od 8 týdnů do přibližně 4 měsíců. Toto období by tedy štěně mělo strávit již u nových majitelů, nebo by jim chovatel měl věnovat individuální péči.
Pokud kupujete štěně starší tří měsíců, nedejte pouze na slova chovatele, že se jedná o vyrovnané a dobře socializované štěně, ale přesvědčte se. Takové štěně by se již nemělo schovávat za skříň, když vás poprvé vidí, musí být zdravě důvěřivé, hravé, a v novém prostředí by se mělo během pár minut chovat jistě. Sice při prvním kontaktu s vámi může být mírně zdrženlivější, ale po chvilce rozkoukání a seznámení by se mělo pohybovat ve vaši těsné blízkosti jistě a neohroženě. Také pokud je problém i po 15 minutách vaší přítomnosti v jedné místnosti se štěnětem ho k sobě nalákat nebo je problém jej vzít do náruče, případně pokud při zvedání ze země hystericky či neustále kňučí nebo i sebeméně vrčí, je to velmi špatné znamení a raději se poohlédněte po jiném chovateli. Tedy pokud nejste zkušení pejskaři, kterým nevadí si dát více práce s výchovou psa až do jeho dospělosti.
Prodej štěněte mladšího než 7 týdnů věku, to je opravdová nezodpovědnost a mluví o tom, že se nejedná o seriózního chovatele. Štěně by u chovatele – u svých sourozenců a matky mělo zůstat do 8 týdnů (případně až do 12). Potřebuje být se svými sourozenci, aby dostalo základ správného chování ve smečce, aby se alespoň zčásti naučilo mít cit ve stisku při divokých hrách, jednoduše řečeno, potřebuje vyrůstat mezi štěňaty minimálně do zmíněného věku.
Nekupujte štěně z chovu, který na vás působí nezdravě a zanedbaně. Kde mají štěňata blechy, či jsou vyzáblá, s vyrážkou, ustrašená nebo apatická. Ani doslova obézní štěně není žádná velká výhra, především pokud nedokážete určit zda jejich velká bříška jsou proto, že jsou velcí jedlíci, nebo proto, že jsou plná vnitřních parazitů. V žádném případě neberte štěně z vrhu, kde jsou všechna štěňata velmi plachá, schovávají se a i chovatel má problémy je chytit. Zkrátka je na první pohled zřejmé, že nebývají v kontaktu s člověkem. Taková štěňata jsou duševně nedozrálá, nejsou připravena na rušný svět plný lidí a jejich následující socializace, stejně jako výchova, bude velmi náročná a složitá. Většinou jsou taková štěňata pro rádoby chovatele pouze zdrojem zlepšení finanční situace, nebo se jedná o člověka, který o potřebách psa nemá nejmenší potuchy.
Jedním z důležitých ukazatelů je i chování matky štěňat. Sice některé feny svá štěňata brání, ale mimo jejich přítomnost se chovají přirozeně. Tedy pokud fena, mimo dosah štěňat, nemá zrovna ideální povahu (např. je příliš plachá či naopak agresivní), koupi štěněte po takové feně řádně zvažte. Nezřídka takovou povahu zdědí všechna štěňata (nebo část z nich) a jejich výchova a výcvik je podstatně složitější, nežli u štěňat vyrovnaných.