Když se řekne kůň, každému se jistě vybaví krásné, velké, ušlechtilé zvíře, které si na celém světě získalo nezměrný počet příznivců. Málokdo však ví, že na světě existuje také jeho miniatura zvaná Americký miniaturní kůň. Je více než pravděpodobné, že ho laik může zaměnit za shetlandského poníka. Americký miniaturní kůň, na rozdíl od poníka, vypadá jako dokonalá zmenšenina velkého koně.
Americký miniaturní kůň, jak ho známe dnes, se vyvíjel téměř 400 let. Je vyšlechtěn křížením různých plemen malých koní, kteří se používali při práci v dolech. V žilách mu tedy koluje krev různých druhů koní jako jsou arabští koně, angličtí plnokrevníci nebo právě i krev zmíněných poníků. V 80. letech minulého století se minikoníci objevili také v Evropě.
Ve své domovině se americký miniaturní kůň chová jako oficiální plemeno od roku 1978, kdy také byla založena American Miniature Horse Association. Tato Asociace registruje každého minikoníka, jehož výška v kohoutku nepřesáhne 86 cm a uchovává rodokmen každého z nich. Od roku 1988 mají minikoníci vlastní plemenný standard.
Hlavním kriteriem těchto minikoníků je jejich výška, která nesmí přesahovat 86 centimetrů. Pro lepší představu se dá říct, že vzrůst dospělého minikoně dosahuje zhruba velikosti např. vlkodava či bernardýna. Připouštějí se dva typy: těžší typ a jemnější drobný typ. Když se na něj podíváme, měli bychom vidět koně v miniaturním provedení. Nechybí mu nic z elegance a ušlechtilosti ostatních koní. Pod jeho lesklou srstí se rýsuje krásné svalstvo. Jsou to zvířata s nebojácnou a vyrovnanou povahou, velmi společenští, dobrosrdeční a také inteligentní. U tohoto druhu koníka, z hlediska standardu, nezáleží ani tak na barvě srsti a očí, důležité je, aby to bylo zvíře 100 % zdravé, vyvážené a harmonické stavby těla a mělo svou příjemnou povahu.
V péči o miniaturní koně a velkého koně nejsou žádné zvláštní rozdíly. Je to úžasné zvíře, které si neustálou pozornost jistě zaslouží. Vzhledem k jeho velikosti nepotřebuje žádné velké stáje a rozlehlé pastviny. Spokojí se jen s menším příbytkem a nějakou zahrádkou, na které se může pást a proskotačit, milují totiž pobyt venku. Co se týče skladby potravy, ani v tomto ohledu nejsou nijak nároční. Vystačí si s obilím, sladkým senem nebo luštěninovou sušinou. Koním, které by chtěl jejich majitel využívat pracovně a měli by velkou spotřebu energie, je vhodné přidávat do krmiva ještě granulovanou směs a různé jiné doplňky. Koníci by se měli krmit pravidelně a případné změny krmiva by se měly provádět v dostatečně dlouhé době, aby zvíře mělo čas adaptovat se na nový druh krmiva a tím se předešlo případným zažívacím potížím či kolikám. Nesmí se taky zapomínat na čerstvou vodu.
Přeprava minikoníků, vzhledem k jejich malé velikosti, není nijak nákladná. Jestliže máte větší automobil typu pick-up nebo kombi, koník se tam jistě bez větších problémů vejde. Je to stejné, jak kdybyste vezli třeba dogu.
Minikoně patří mezi dlouhověká zvířata. Při dobré péči se dožívají věku kolem 40–45 let. Je to tedy přítel téměř na celý život.
Pro případné zájemce, kteří by se chtěli věnovat chovu minikoníků, se zásady v chovu nijak zvlášť neliší od zásad běžných u velkých plemen koní. Hříbata se mohou rodit po celý rok. V nejlepším případě se tak stává v období od března do června. Po narození bývá hříbě veliké asi 45 cm v kohoutku, může být i větší. Nejrychleji rostou v prvním půlroce života. Ve třech letech dosahují své konečné výšky.
Při výchově hříbat je důležité, aby je jejich chovatel seznámil s různými situacemi a přivykal je na manipulaci, ať už je to kartáčování nebo péče o kopyta. Z takto vychovaného minikoníka určitě vyroste vyrovnaný domácí mazlíček.
Právě pro svou milou povahu se v zahraničí často chová jako domácí mazlíček. Miniaturní koník, stejně jako jiná pracovní zvířata, potřebuje nějak zaměstnat. Co tedy s ním dělat, když se na něm nedá jezdit?
Je vhodné, aby je jejich majitel, v době vývinu, což je asi do dvou let, nevystavoval extrémnímu zatížení. Americký miniaturní kůň se dá využít jako tažný kůň. Trénovaný koník dokáže táhnout kočár se dvěma dospělými lidmi až na vzdálenost 15 kilometrů. Může se s ním soutěžit v běhu přes překážky, kdy koníka vedete ho na vodítku. Stejně tak se s ním dá chodit na procházky, stejně jako s velkými koňmi, s tím rozdílem, že majitel jde vedle, stejně jako se psem. Je to zvíře, které potřebuje pohyb ke své dokonalé zdravotní kondici a psychické pohodě. V Americe jsou tito minikoníci rovněž využíváni místo psů jako asistenční koně ke zrakově postiženým lidem.
Je to kůň vhodný do rodin s malými dětmi, které touží po koni, ale nemají podmínky pro chov velkých koní. Díky své velikosti je vhodný také pro lidi, kteří mají z velkých koní strach, veškeré obstarání a péči o tyto minikoníky bezproblémů zvládnou i děti nebo fyzicky slabší osoby.
Přes všechny klady tohoto plemene koně je pravda, že při jeho pořízení si musíte sáhnout hlouběji do kapsy. Není to ovšem nepřekonatelná překážka, pokud zrovna netoužíte po špičkovém minikoni do chovu. Takový kůň by vás mohl vyjít na 50000 a více dolarů. Taková cena ovšem neplatí pro zájemce, kteří si chtějí pořídit neobvyklého čtyřnohého přítele do rodiny. Ten se dá pořídit asi za 50000 Kč.