Úpravy koňopřepravníku - kamerový systém (4. část)

Teorie jízdy s kamerovým systémem

Hlavní význam má monitoring při transportu problémových koní, hříbat, dvou hřebců, hřebce a kobyly současně a koní, jejichž chování během jízdy nelze dopředu odhadnout. Nutnost sledovat monitor během přepravy bude menší u zkušených koní a podstatně větší u koní problémových. To znamená, že normálního koně zvládne sledovat řidič sám. Druhá skupina by však odváděla řidičovu pozornost přespříliš, a proto doporučuji, aby situaci ve vleku sledovala jiná osoba.

Řízení a sledování problémových koní

Rozhodně nechci řidiče nabádat, aby místo sledování dopravní situace „civěli“ na monitor. Jistě mi každý, kdo již alespoň jednou řídil s koňmi za zády, dá za pravdu, že tato činnost je mnohem náročnější než běžná jízda. Chci doporučit, aby se řidiči vezoucí nezkušené, klaustrofóbní nebo jinak problémové koně dokázali na monitor kouknout alespoň v určitých krizových okamžicích, jakými jsou např. brždění, průjezd zatáčkou, zastavení a rozjezd apod. Tímto způsobem lze totiž získat jakousi zpětnou vazbu, která vám pomůže tyto složité situace řešit tak, aby je v pohodě zvládala i převážená zvířata. Například, když uvidíte, že si vám kůň v levé zatáčce začíná lehat na stěnu a padat, víte, že podobnou zatáčku musíte příště projet opatrněji atd.. Právě v tomto principu tkví hlavní preventivní funkce monitoringu. Je opravdu potřeba, aby chování koně v jisté nestandardní situaci viděl přímo řidič a mohl dle potřeby reagovat okamžitě (např. snížením rychlosti apod.).

Řízení a sledování neproblémových koní

Moje zkušenosti (a potvrdí to i mnoho dalších profesionálů) jsou takové, že u slušně vychovaných, zcestovalých zvířat by v podstatě ani monitoring nemusel být nezbytně nutný. Po létech praxe, mnoha tisících ujetých kilometrů s živým nákladem za sebou, již dokážeme podle chování vleku a pohybů uvnitř (přenášených přes oj, závěsné zařízení, karoserii a sedačku řidiče do našeho těla) naprosto přesně odhadnout, co se v daném okamžiku ve vleku děje. Není to nic výjimečného a podobnou schopnost může získat každý, musí však mít správný cit a o dění ve vleku zájem! Takový řidič nemusí monitor sledovat úpěnlivě non-stop, ale pouze tehdy, jestliže „ucítí“, že se vzadu něco pohnulo. Teprve potom koukne na obrazovku, aby se přesvědčil, zda je vše v pořádku. Jako u všeho i zde by se daly vyjmenovat situace, kdy zdánlivě bezproblémoví koně mohou začít dělat neplechu. Typickým příkladem může být situace, kdy do vleku, doslova pár centimetrů od sebe, postavíte koně, kteří se z nějakých, pro nás nepostřehnutelných koňských důvodů nesnáší a ve volnosti – ve výběhu by se k sobě nikdy nepřiblížili. Majitel vám může tvrdit, že jsou ohledně přepravy oba naprostí profíci, ale potom se nestačíte divit, co vám ve vleku vyvádí. Je to jen jeden příklad z celé řady a rozpoznat tento problém a předejít mu, již záleží na zkušenostech a citu přepravce.

Řízení a sledování koní v noci

Výše popsaný princip, kdy nesleduji kamerový systém neustále, používám zejména při jízdě v noci. I když mám monitor v úrovni pod volantem (tzn. ne přímo v zorném úhlu) a ve tmě snižuji jas obrazovky, i přesto její záře zespodu mírně prosvítá a to je při delších cestách pro oči velmi unavující. Navíc jsem zjistil, že i pro přepravované koně je nepříjemné, když jim osvětlení vnitřku vleku svítí přímo do očí (a to používám nejslabší žárovečku a ještě částečně začerněnou). Vnitřní osvětlení je však nutné pro kamerové snímání za snížené viditelnosti. Z výše uvedených důvodů monitor i vnitřní osvětlení vleku v noci vypínám (zde v praxi využívám možnost vypnout osvětlení z místa řidiče). Zapnu jej jen po nějaké době pro preventivní kontrolu nebo v případě, kdy „cítím“, že se ve vleku něco děje. A v okamžiku kdy rožnu, je to pro koníky takové překvapení, že okamžitě přestanou dělat lumpárny, na které se určitě chystali.
Tento způsob „noční kontroly“ se mi prozatím velmi osvědčuje a mohu jej doporučit i vám ostatním, za předpokladu, že dokážete rozpoznat, co se odehrává za vašimi zády i bez zapnuté kamery.

V tomto příspěvku jsem se poprvé lehce dotkl obšírné problematiky koňské psychologie (případ dvou nesnášejících se jedinců). Protože její odhalení a pochopení považuji za velmi důležité pro bezpečné naložení a pohodovou přepravu, slibuji, že se této tématice budu věnovat co nejdříve v nějakém dalším článku. Zákazníkům, využívajícím služeb profesionálních přepravců bych chtěl do nadcházející sezóny doporučit: možnost výběru přepravce je dnes již poměrně velká, rozlišujte, kdo za transportem vašeho miláčka vidí jen peníze a pomyslnou čárečku za převezený kus a kdo je ochoten nad možným problémem vašeho koně přemýšlet a pomoci jemu i vám tak, ...aby váš kůň byl opravdu skvěle naložen!