„Jak mít koně“ – 25. Část

Osm odpovědností

Jak se tak dívám na čím dál složitější a problematičtější mezilidské vztahy, které dnešní uspěchaná a po všech stránkách náročná doba přináší, myslím, že je na místě, abych znovu oprášila pár moudrostí z knihy Pata Parelliho, které se mezi řádky týkají nejen vztahu koní a lidí, ale i třeba partnerů v manželství, práci, obchodě. Setkala jsem se dokonce i s připodobněním k partnerskému vztahu člověka jako duchovní entity a jeho fyzického těla (a něco na tom je, protože málokdo se ke svému vlastnímu tělu chová jako skutečný dobrý partner). V tomto ohledu mne už po několikáté zaujalo pojednání o osmi odpovědnostech jednoho partnera ke druhému a tak jsem se vám pokusila udělat alespoň stručný výtah, abych vás opět inspirovala k zamyšlení.
V partnerském vztahu koně a člověka (a nejen v tomto partnerském vztahu) je to tak, že každý z partnerů má své odpovědnosti.

Čtyři odpovědnosti, jež by měl dodržet člověk jako dobrý partner

Většina lidí má sklony k tomu, že nejsou schopni udělat správnou věc ve správnou dobu. Je to tím, že nedodrželi svoje odpovědnosti v partnerství.
Chovejme se jako partneři, ne jako predátoři !
Abychom se přestali chovat jako predátoři, jinými slovy abychom nebyli neustále útoční a plní požadavků, musíme být mentálně, emocionálně a fyzicky vyrovnaní. Mentální vyrovnanost a připravenost znamená ochotu učit se znalostem o přirozenosti koní, emocionální připravenost tkví v tom, že jsme natolik stabilní, abychom byli schopni být dobrými veliteli a fyzickou připraveností se míní schopnost sedět a jezdit na koni a přitom mu svým sedem a celým tělem nezavazet.
Udržujme nezávislý sed !
Nezávislý sed začíná tím, že jsme mentálně, emocionálně a fyzicky připraveni a vyrovnaní, jak už bylo řečeno výše. Nezávislý sed znamená také, že nepoužíváme otěže k tomu, abychom se jich přidržovali, nejsme-li schopni udržet na koni rovnováhu. Nepředkláníme se dopředu v momentech nejistoty a nechytáme se krku a hlavně netaháme surově za obě otěže pro zastavení, což koně děsí. Začne-li kůň jednat jako kořist, to je vylekaně, a dá se na úprk, neměli bychom se nechat strhnout a začít jednat jako dravec tak, že začneme tahat zpět za obě otěže a zároveň jej v předklonu (protože jsme se lekli a nahrbili se v sedle dopředu) tisknout oběma nohama do boků. Místo toho bychom měli stáhnout jen jednu otěž, zůstat sedět hluboko v sedle a ohnout koně v krku pomocí laterálního ohnutí.
Snažme se myslet jako kůň !
Další důležitou věcí je naučit se raději myslet jako kůň, než jako člověk. A tímto se vlastně zabývají téměř všechny teorie o přirozené komunikaci – jsou to načtené a od zkušených koňáků získané vědomosti, jež nás k takové změně myšlení nakonec dovedou. Je výhradně odpovědností člověka naučit se myslet laterálně, což znamená, dívat se na situace z pohledu koně. Místo toho, abychom okamžitě aktivovali typickou člověčí reakci, se zastavme a zkusme se na věc podívat očima koně. Například bychom měli vědět, že koně mají velice špatné prostorové vnímání, na rozdíl od lidí. To, že o koni víme, že má ještě k tomu bilaterální vidění a je barvoslepý, nám pomůže se na chvíli vžít do jeho situace a doslova se „zkusit projít v jeho podkovách“. Pokud tohle dokážeme, dosáhneme jednoho z důležitých prvků na cestě stát se přirozeným koňákem a vůbec dobrým partnerem.
Je potřeba si vyhradit čas a studovat koně, přijít na to, co je motivuje. Jeden z nejlepších způsobů je, pozorovat koně ve stádě, když se vyzývají a odpovídají si tak, jak je příroda naprogramovala.
Používejme přirozenou moc a sílu našeho záměru!
Člověk by měl pochopit, co to znamená a používat přirozenou moc a sílu v případě, kdy se na něco usilovně zaměříme. Při každé činnosti, ať už je to sport nebo cokoli jiného, když třeba jedeme na kole, řídíme auto, běháme překážkové závody nebo lyžujeme, jsou naše zaměření a směr pro nás těmi nejdůležitějšími prvky.
Co to znamená ve spojení s koňmi a partnerstvím? Když se díváme tím směrem, kudy chceme jít, kůň nás tímto směrem veze. Mnoho lidí se při jízdě dívá dolů, koni na hlavu (chtějí mít neustále kontrolu), protože mají nízkou sebedůvěru - nejsou dostatečně emocionálně připraveni. Typické je, když se kůň, jako živé zvíře, plaší a leká pod emocionálně nepřipraveným jezdcem a ten lapá po dechu, celý zkřečovatí a dívá se dolů na koně. Proto je důležité se naučit využívat síly a moci svého vlastního zaměření. Vybrat si vzdálený bod a jet směrem k němu. Pak si vybrat jiný opět v dostatečné vzdálenosti a opět jet směrem na něj. Kůň se tak naučí následovat jezdce a poddá se jeho vedení.

A tady je malé cvičení, kterým můžeme začít. Máme místo, které se jmenuje „někde“, pak máme „nikde“ a pak ještě „někde jinde“. Když se chceme vydat „někam“ jedeme přímo rovně a také tam zaměříme svůj pohled, tj. budeme se dívat přímo před sebe. Pokud nyní chceme jít „někam jinam“ musíme se podívat napravo nebo nalevo a rozjet se „někam jinam“. Jestliže nechceme „nikam“, podíváme se dolů do země a jedeme „nikam“. Naše zaměření se na cíl by měla být první věc, kterou začneme! Pak bude následovat naše tělo a pak i kůň, který bude následovat pobídky našeho těla. Zaměříme-li se na to, že jdeme doprava, nejprve se tam podíváme očima, otočíme hlavu do směru a tím se natočí i krk a celá páteř, následně i pánev a nakonec ruce. To všechno se stane ještě předtím než se opravdu něco uskuteční (v tomto případě odbočení doprava) a to je to, co kůň velmi ostře vnímá. Když se otočíme doprava, naše pravá ruka jde doprava směrem pryč od těla a levá ruka jde doprava přes tělo. Pravá noha se otevře, levá noha se přitlačí na bok koně.
Všechny tyto věci se dějí v bezprostřední součinnosti s naším záměrem kam chceme jít nebo co chceme právě udělat. A proto je tolik důležité pochopit sílu a moc záměření se na danou věc.

Čtyři odpovědnosti koně

Koně mají rovněž sklon chovat se tak, jak je pro ně normální. Normální pro koně je chovat se jako ohrožená kořist. Ale mohou se z nich stát i příjemná, dobře jezditelná zvířata. A proto, aby byl možný vznik partnerství mezi koněm a člověkem, musíme i koně nechat dodržovat některé odpovědnosti, stejně jako je dodržujeme my.
Zkus se chovat jako partner, ne jako kořist!
Tím, že jej vystavujeme různým situacím a zkušenostem, se kůň především musí naučit nechovat se jako kořist - jako rozený zbabělec, rozený klaustrofobik a rozený splašenec. Jedním ze způsobů jak to provést, je vystavovat koně situacím tak, aby byl více mentálně, emocionálně a fyzicky připravený.
Například, když řeknete „whoa“ (povel pro okamžité zastavení), kůň se musí naučit zastavit fyzicky, mentálně i emocionálně. Nejde jen o to, že provede kompletní stop, ale jde také o to, aby mentálně vyřadil pohon a emocionálně se zklidnil. Měl by ochotně přerušit jakýkoli chod. Měl by pochopit, že přerušení chodu na vaši prosbu je pro něj konečnou odměnou. Jeho novým mottem se stane: „Nic nedělej, jen stůj“. Kůň se tak naučí zastavit, popřemýšlet o věcech a vděčně stát s jezdcem na zádech.
A jak k tomu koně přivést?
Opět, pomocí výzvy a zkušenosti. Můžete koně naučit nedělat nic, jen v klidu stát. Nejlepší způsob, jak odnaučit koně jednat jako kořist, je nechovat se jako dravec, a už vůbec ne jako vzteklý dravec!
Pokus se o dodržení chodu!
Kůň by se měl naučit sám od sebe dodržovat chody tak, abychom jej nemuseli neustále okopávat, anebo naopak přidržovat. Pro koně i pro člověka je velmi nepříjemné neustále myslet na pobízení a klepat koně ostruhami nebo jej čím dál ostřejšími udidly pevně držet a brzdit. Pokud požádáme koně o krok, měl by jít krokem v pravidelném tempu, netahat do otěží, neházet hlavou, neklusat ani necválat, ale ani nezpomalovat a nezastavovat. Otestovat spolehlivost dodržení chodu můžeme tak, že koně požádáme o určitý chod a zahodíme otěže na volno. Mělo by být přitom úplně jedno, zda zrovna jedeme ve větší skupině s ostatními jezdci, nebo jsme sami s koněm na jízdárně. Nejvhodnějším chodem je při tomto testu klus, protože je rychlejší než krok a pomalejší než cval. Tak má kůň možnost udělat chybu „na obě strany“.
Pokus se neměnit směr!
Kůň by se rovněž měl naučit, aby sám od sebe neměnil směr. Pokud koníka navedeme určitým směrem, měl by tento směr následovat, dokud jej nepožádáme o něco jiného. Rozhodně by se sám od sebe neměl rozběhnout někam úplně jinam, kam chce on sám. Necháme-li o tomto rozhodovat samotného koně, určitě po chvíli skončíme ve stáji nebo na pastvině mezi jeho kolegy. Našemu koni by mělo být jasné, že jsme jej o něco požádali, a to také provede a dodrží. Všechny ostatní cesty bychom mu měli učinit problematickými. Nejjednodušší a nejpříjemnější bude ta, o kterou jsme jej požádali.
Dívej se, kam jdeš a kam šlapeš.
Kůň by měl dát sám pozor na to, kam klade svoje kopýtka. Je to pro něj úplně běžné, když je na pastvině nebo ve výběhu. Sedne-li jim ale na záda jezdec, s radostí tuto odpovědnost přenechají a dělají „šlompáky“. Většina jezdců také řídí svoje koně v rozích jízdárny tak, jakoby měli bez jejich vedení narazit do stěny. Je-li před nimi na zemi kavaleta nebo jen tak položená překážka, naklánějí se takoví jezdci dopředu a dívají se dolů. Nejraději by koni řekli: „Ty jsi nepozorný kůň, nech mne, abych se podíval za tebe!“ To je ale veliká chyba, protože my sami bychom v koních měli rozvíjet a podporovat samostatnost v tomto směru. Určitě to ale neberme tak, že je necháme běžet a budeme čekat, až jak to dopadne nebo co se stane. Může to být jeden z mnoha našich úkolů v oblasti přirozené komunikace.

Mnozí lidé nejen, že nedodržují svoje odpovědnosti, ale ještě nadto znemožňují svým partnerům (koním) dodržovat ty jejich! Zkusme napravit tuto nesrovnalost, začněme u sebe a umožněme tím, aby naši partneři (ať už jsou to koně nebo jakékoliv jiné bytosti) rádi dodržovali svoje odpovědnosti a plně je akceptovali.