Skřivani přinesli jaro

S nadcházejícími slunečními paprsky, které neomylně hlásí příchod jara, se k nám začínají vracet ptáci, kteří nás na podzim opustili.

Příčiny pravidelného putování

Příčiny tohoto pravidelného putování některých druhů opeřenců jsou stále předmětem bádání ornitologů. Řada otázek však byla díky kroužkování objasněna, nicméně ne všichni ptáci od nás odlétají. Někteří k nám naopak přilétají zimovat. Za všechny jmenujme např. brkoslava severního, káni rousnou, pěnkavu jikavce a jiné. Naopak k typickým tažným ptákům, kteří nás každoročně pravidelně na podzim opouštějí, patří všechny druhy hmyzožravého ptactva a ti se k nám nyní spolu s ostatními začínají pozvolna vracet.

Skřivan polní

Již v minulém týdnu jsme měli možnost pozorovat početná hejna špačků a dnes k nim přibyl i další zajímavý druh – skřivan polní. Je dlouhý asi 18 centimetrů, hnědavého zbarvení s malou, ale pohyblivou chocholkou na hlavě. Ocas je zevně bíle lemován. Obývá bezlesé louky a zvlášť vyhledává pole s ozimy, kde se velice často i hlasově projevuje. Zimuje v okolí Středozemního moře, odkud se po malých skupinkách vrací na hnízdiště. Skřivan je předzvěstí jara. Jeho zpěv je nekonečný proud melodií a trylků, ozývající se z velké výšky. Mezi dubnem a červencem kladou skřivani zpravidla dvě snůšky o velikosti čtyř až šesti vajec. Oba rodiče zahřívají vejce 11 až 12 dní a dalších deset dní krmí mladé semeny, hmyzem i obilím. Skřivan se špačkem však nezůstanou osamoceni. V brzké době k poslům jara přibudou hřivnáči, čejky a konipasi, z nichž někteří u nás již zimují. Pak přilétnou drozdi, bramborníčci či strnadi rákosní. Pozadu nezůstanou ani rehci, budníčci, sluky a čápi bílí. V dubnu se objeví vlaštovky, kukačky, pěnice a dudci. Jako poslední se vrátí ťuhýci, křepelky, rákosníci, rorýsi a žluny. To již bude mít však řada ptačích druhů po hnízdění, začnou se potulovat po okolí a postupně zase mizet na svá zimoviště. A tento koloběh se každoročně opakuje.