Odpovědět na tuhle otázku je vskutku nelehké. Mutace existují pravděpodobně již od raných forem života na zemi, tj. již od vzniku baktérií, přes rostlinnou říši a živočišnou říši nevyjímaje. Vznikají jak spontánně, tak i cílenou lidskou činností. Vždy se jedná o dědičné změny, které se dále přenášejí na potomstvo. V opačném případě se nejedná o mutace, ale o tzv. modifikace.
Nás v tuto chvíli zajímají pouze barevné mutace. Mluvíme-li v odborné terminologii o mutacích ptáků, mluvíme vždy pouze o jejich genetické skladbě, tj. genotypu. Když, ale mluvíme o barvě peří ptáků, tak již mluvíme o jejich fyzickém vzhledu, tj. fenotypu.
1. Pastelová barva
Kvantitativní zmenšení (sníží se množství) obou jak černohnědého pigmentu tak i phaeomelaninu (jestliže jsou oba přítomni).
Pomocí této mutace by mělo dojít asi k 50 % snížení melaninu. Tam, kde je původní barva divokého ptáka šedá (zebřička australská, korela), bude se nám jevit po této změně jako velmi jasně šedá. Jestliže původní tělesná barva byla černá (např. sameček našeho kosa ) přemění se tato na šedivou.
U změny, kterou vyvolává pastelová mutace u ptáků s šedivým zabarvením, se velice často používá nesprávného názvu „stříbrná“.
U ptáků, kteří měli na svém přirozeném divokém zbarvení červeně hnědou barvu, se tato vlivem pastelové mutace změní na světle červeno hnědou.V případě pastelově hnědé je někdy užívaný opět nevhodný název barva „krémová“.
U ptáků s původně zeleným zbarvením těla (papoušci zpěvaví, agapornisové, neofémy,) pastelová barva změní původní zelenou na žlutavě zelenou. I tato barva je často chybně nazývána jako „žlutá“.
2. Přelivoví ptáci (Suffused)
Představují další mutaci s více než 50 % účinkem snížení odstínu a v případě společného účinku phaeo – černohnědého faktoru, může dojít ke snížení i o více než 75 % původního barevného odstínu.
Tato mutace je známá u holoubka diamantového, tzv. mutace „brilliant“, agapornisů růžohrdlých s broskvovou maskou, tzv. „japonská žlutá“ a u „žlutých andulek“.
3. Izabela
Množstevní zmenšení černohnědého pigmentu. V této mutační změně dochází k rozsáhlému množstevnímu snížení černohnědého pigmentu, zatímco phaeomelanin, jestliže je přítomný, zůstává nedotčený. Izabela phaeo se bude dát rozpoznat většinou docela dobře u těch ptáků, kde tělesná barva divokého ptáka je tvořena z obou – černohnědého vlasového pigmentu a phaeomelaninu (zebřička, japonská křepelka).
4. Phaeo (červeno hnědý)
Úplné zmenšení černohnědého pigmentu. V této mutační změně dochází k tomu, že černohnědý pigment je úplně zredukovaný, zatímco phaeomelanin zůstává nedotčený. Phaeo mutace se proto bude dát rozpoznat pouze u těch ptáků, kde jsou oba jak, černohnědý pigment tak i phaeomelanin přítomni v peří. V závislosti na koncentraci phaeomelaninu se výsledná barva stane přibližně světle smetanově načervenale hnědou (asi jako chůvička japonská nugátová jednobarevná).
5. Šedá
Úplné potlačení phaeomelaninu. Tento barevný ráz je výsledkem stavu, když je phaeomelanin zcela redukovaný, zatímco černohnědý pigment zůstává nezměněný. Šedá změna bude rozpoznatelná pouze u ptáků, v jejichž peří se vyskytují jak černohnědý pigment tak phaeomelanin. Vše závisí na soustřeďování černohnědého pigmentového barviva. Barva v tomto případě bude kolísat od světle šedé až po tmavě šedou.
6. Ino
Úplná ztráta obou, jak černohnědého pigmentu tak phaeomelaninu. Zde dochází k tomu, že všechen melanin je redukovaný úplně, ale karotenoid zůstane nezměněný. Melanin v očích je redukovaný také, a proto všichni tito ptáci mají obvykle nápadně červené oči.
Když pták nemá žádný melanin ani karotenoid nebo psittacin, pak jsou výsledkem čistě červené oči s bílým tělesným zabarvením. Takový ptáci se všeobecně nazývají albino.
Jestliže má pták přítomen v opeření pouze žlutý nebo červený karotenoid nebo psittacin (ale žádný melanin), ino mutace způsobí červené oči. Ptáky se žlutým zabarvením pak nazýváme lutino.
7. Straka
Kompletní zmenšení obou melaninů (jestliže oba jsou přítomní) nebo jednoho melaninu (jestliže je pouze jediný přítomný) v daném péru nebo v celé oblasti těla. V této mutační změně je melanin redukovaný v přesně ohraničené oblasti. Karotenoid nebo psittacin zůstává nezměněný. Strakatí ptáci by měli vyhovět následující požadavkům:
• množství „strakatosti“ by mělo ležet mezi 40-60%,
• strakatost by měla být souměrná,
• strakaté oblasti by měly být hodně barevné a nejlépe výrazně tmavě ohraničené,
• nohy, drápy a zobák nemusí být vždy jednobarevné.
Pomocí výběrového chovu je pak možné vytvořit pěkné strakaté ptáky s ustálenou kresbou. Například u rozely penant – kombinace modrá strakatá bělohlavá.Všeobecně deklarovanou snahou je získání co nejvyšší míry kontrastu ve strakatosti.
Podstatně méně atraktivní a tudíž i žádání jsou světle strakatí ptáci. Tito jsou velice často výsledkem genetického šlechtění s pastelovou nebo skořicovou mutací. Téměř žádného výsledného efektu se nedocílí, když je strakatý pták křížen s barvou lutino. Většinou dochází pouze k výraznějšímu zežloutnutí. (Určitou výjimku snad tvoří jen samečci papouška zpěvavého, neboť tito, v kombinaci jako lutinostrakatí, úplně ztratí svoji krásnou červenou barvu v kostrčích).
Je všeobecně známé, že existují dvě formy strakatosti – recesivní (ustupující) a dominantní (převládající). Vzájemnou kombinací obou typů strak je možné odchovat krásné, úplně žluté jedince s černým okem, anebo bílé s černým okem v kombinaci s modrou.
8. Skořice nebo hnědý
Kvalitativní snížení (neúplná oxidace) černohnědého pigmentu. Černohnědý pigment v této mutaci není zoxidován úplně. Proto to není černá ale hnědá barva. Ptáci, kteří nemají zakotvenou modrou barvu, budou barevně proměnliví, od jasné hnědé až po tmavě hnědou. Ptáci, kteří mají modrou barvu, získají ve své barevné struktuře velmi světle hnědý přeliv na povrchu zeleného opeření.
9. Plavý (fallow)
Další kvalitativní snížení způsobuje to, že melaninová zrníčka jsou dokonce menší a pak se skořicový odstín postupně přeměňuje až do šedavě hnědé barvy. Barva očí je v červená. Modrá řada představuje jakousi druhou polovinu, chcete-li tu tmavou část struktury peří.
Zdůvodnění mutační změny ve struktuře peří:
10. Tmavý faktor
Tmavý faktor způsobí zmenšení průměru porézní zóny. Nebesky modrá se nám bude jevit jako kobaltová, světle zelená jako tmavě zelená. Když se použije dvoufaktorové šlechtění, pak bude nebeskymodrá vypadat jako mauve (světle fialová) a světle zelená jako olivová.
11. Fialový faktor
Fialový faktor změní samotný průměr dutinky pórovitého pásma a způsobí nepatrně rozdílnou distribuci (rozdělování) melaninu v peru. Namísto modré světelné vlny se nám barva jeví v jiné vlnové délce, tj. jako fialová. Fialová barva se nejlépe vyjímá na ptákovi, který má jeden nebo dva tmavnoucí faktory.
12. Šedý faktor
Změna umístění melaninu v centru peří ve vlastní vnitřní modré struktuře. Kvůli změně vnitřní struktury peří a různého umístění melaninu v jejím centru, je odrazu modrých světelných vln zabráněno. Zelená se mění na šedozelenou a modrá na šedou.
13. Opalinový, krajkový a perlový
Jeho hlavní účinek je v přemístění melaninu. U opalinového melaninu dochází k jeho přemístění tak, že všechno černé vlnkování zůstává viditelné jak v zadní části krku, tak i na celém vrchním zbarvení ptáka. Je podobné základnímu – normálnímu tělesnému zbarvení ptáka. (např. andulka, papoušek zpěvavý)
U lemových a perlových mutací dochází k přemístění melaninu takovým způsobem, že hrany peří se barevně změní (perlová nebo Lacewingová korela).
1. Mořská zeleň
Množstevní zmenšení karotenoidu nebo psittacinu. Pomocí této mutace docílíme zmenšení karotenoidu nebo psittacinu asi o 50 % až 60 %. Tato změna bude nejlépe viditelná na ptácích s původně zeleným tělem. Jasně žluté nebo červené oblasti se změní v bledě žlutou a růžovou barvu.
2. Modrý
Úplné snížení karotenoidu nebo psittacinu. Obě tato barviva jsou úplně nepřítomna, melanin zůstává nezměněný. Kde se v divoké barevné formě těla zelená začne měnit na modrou? Dříve přítomný karotenoid nebo psittacin je teď nepřítomen a tyto oblasti se mění v čistě bílou (modrý agapornis škraboškový, modrý modrohlavý – Splendid).
Pokud je původní divoká barva peří šedá se žlutým přelivem (např.u samiček korel), pak nové zbarvení u modré mutace se změní na světle šedé (peří má nedostatek modré struktury) a předešlý předchozí barevný ráz žluté a červené oblasti se následně stanou bílými (bělohlavé korely).
3. Žlutozobost
Místní změna z červeného karotenoidu do žlutého karotenoidu. Zde se všechen červený karotenoid změnil na žlutý. Většinou můžeme pozorovat, že se podstatná část zbarvení těla přemění na nepatrně světlejší, dokonce, i když žádný karotenoid není přítomen v této oblasti (žlutý zobák u zebřiček australských).
4. Oranžový
Změna poměru červeného a žlutého psittacinu v určité části péra (používané názvy jsou oranžovělící, někdy také broskvovělící). Psittacin může ale současně být přítomný v peří jak ve žluté tak i v červené formě. Vzájemný poměr každé z barev určí výslednou barvu. Více červené složky způsobí, že se objeví barva opeření jakoby červeného pomeranče, více žluté složky vytvoří barevný ráz světlého pomeranče (oranžová) nebo dokonce až čistě žlutou barvu.
Cílem tohoto krátkého článku, chcete-li vycházky za genetickými záhadami barevné krásy ptáků, bylo pouze připomenout některé ze „základních stavebních kamenů“ genetiky. Smyslem neměla být jenom osvěta pro ty méně zkušené, ale snad i zamyšlení nad některými problémovými aspekty (např. tvorba správného názvosloví), které s sebou vytváření nových barevných kombinací u ptáků přináší. Nebylo ani účelem tohoto článku (ani to není v mých silách) vyčerpávajícím způsobem postihnout oblast tak rozsáhlou, jakou genetika bezesporu je. Zvláště, když se jedná o oblast, kde je stále ještě co objevovat, teoreticky zkoumat nebo prakticky ověřovat. Možná právě to je to, co je pro mnohé z nás, chovatelů barevných mutací, krásné a co všechny milovníky barevného peří ptáků a papoušků zvláště, nejvíce přitahuje. Všem chovatelům přeji hodně chovatelských úspěchů v nastávající chovné sezóně a hodně radosti s jejich opeřenými přáteli.