ČD – Kurýr (smutná realita)
Chovem exotického ptactva se zabývám více jak 35 let. Vzhledem k tomu, že celý život bydlím na jihočeském venkově v těsné blízkosti hranic s Rakouskem, máme odtud všude daleko. Autobusů jezdí pomálu, na vlak je to 6 km, do nejbližšího města 20 km, na ptačí burzu do Týniště 240 km, na Kladno 200 km atd.
Bůh ví
Ale abych se vrátil k jádru věci. Při prodeji svých odchovů nebo k doplnění chovných ptáků jsem v minulosti občas využil služeb České pošty (nic moc). Po zrušení této služby jsem na radu známých „přesedlal“ na „spěšniny“ u Českých drah. Nikdy se mi nestalo, že by zasílaní ptáci cestovali déle jak 12 hodin, že by došlo k úhynu nebo k poškození zásilky, takže z mé strany – maximální spokojenost.
Jaké však bylo moje překvapení, když jsem (jako mnohokrát předtím) dorazil 20. prosince loňského roku s několika zásilkami ptáků na nejmenované nádraží ČD, kde mi pracovnice sdělila, že dle jistého předpisu bylo 12. prosince zasílání spěšnin zrušeno (a tudíž i živých zvířat). Výjimka je prý jenom u bezobratlých a akvarijních ryb, což dost dobře nechápu (leda že by navrhovatel oné směrnice byl akvarista). Na můj dotaz, jak to bude dál, jen pokrčila rameny a odvětila „Bůh ví“.
Vyrazil jsem na nádraží
Uplynuly dva měsíce během kterých jsem několikrát telefonoval na uvedené nádraží a vždycky stejná odpověď – zvířata nebereme. Přitom v časopise Fauna (a nejen v něm) se stále objevovaly inzeráty … zašlu ČD. V duchu jsem litoval tyto chovatele, kteří určitě neví, že dráha spěšniny nebere, litoval jsem základní organizace, které se zabývaly líhnutím a zasíláním drůbeže a zároveň jsem měl vztek, že se nenajde nikdo kompetentní, kdo by na uvedené skutečnosti chovatelskou veřejnost upozornil.
Jako blesk z čistého nebe na mne zapůsobil článek ve Fauně č. 5/2005 „Zasílání zvířat službou ČD – Kurýr…“. Nevím, jestli autor článku je zaměstnancem drah nebo má to štěstí, že na zmiňovaném vlakovém nádraží v Brně jsou tak uvědomělí pracovníci, protože otištěný článek se jevil jako idylka: poslat zvířata – žádný problém.
Dobit novou energií, vzal jsem Faunu a vyrazil na již zmiňované, ale nejmenované vlakové nádraží (je to asi 20 km). „Co je to za blbost, zvířata mimo bezobratlých a akvarijních ryb nebereme – vlastně jenom mimořádně pro obeslání vybraných výstav, ale to tu máme napsanej jejich seznam, takže si to nejdřív ověřujeme“, mávala mi pracovnice dráhy přehledem výstav před obličejem.
Odjel jsem s nepořízenou
S nepořízenou jsem tedy odjel domů a pln emocí vzal telefon a volal jsem na ústředí českých drah. Po mnoha neúspěšných pokusech mě konečně „někam“ přepojili. Na opačném konci aparátu se ozval příjemný ženský hlas: „Dobrý den, co si přejete… ?“ Přál jsem si vysvětlit princip fungování služby ČD – Kurýr ve vztahu k zasílání živých zvířat. V podstatě žádný problém. Mimo již zmiňovaných výjimek můžete zaslat prakticky každé zvíře, ale… Ale musíte mít nový druh přepravního listu potvrzeného razítkem ÚV ČSCH v Praze, že jste členem některé z registrovaných organizací ČSCH.
Děkuji za informaci a hned tedy volám na ÚV ČSCH do Prahy. Opět příjemný, ale tentokrát mužský hlas mi vysvětlil, že nechápe mé problémy, protože všechny okresní organizaci údajně dostaly propozice ke službě ČD – Kurýr, včetně „balíku“ orazítkovaných přepravních listů, které měly být rozděleny pro potřeby základních organizací! Ptal jsem se (dodatečně) jednatele naší ZO, zda má informace o uvedených skutečnostech – koukal na mě jak vyoraná myš (promiň Edo). Zmiňovaný mužský hlas si vyslechl mé trable, politoval mě, nechal si nadiktovat iniciály naší ZO ČSCH a slíbil, že mi potvrzené přepravní listy pošle. A skutečně, druhý den jsem měl požadované doklady doma. Díky!
Mám nové poznatky, a tak volám na nádraží. A světe div se! Stále stejná písnička. Zvířata nebereme s výjimkou… Vědom si své pevné pozice, pustil jsem se s pracovnicí dráhy do nekonečné diskuse. Nevím, jestli se mě chtěla jenom zbavit nebo zda konečně pochopila, že mi celou dobu poskytovali nepravdivé (nebo snad zkreslené) informace, ale náš vzájemný rozhovor ukončila mnou tak dlouho očekávanými slovy: „No tak dobře, my vám ty ptáky tedy pošleme. Ale taky nám mohl někdo říct, jak to máme vlastně dělat“. Sláva! A zároveň šok.
Zítra tedy snad pošlu svou první (doufám, že ne poslední) letošní zásilku ptáků „superslužbou ČD – Kurýr“.
Co si mají počít chovatelé „amatéři“?
Organizovaní chovatelé se tedy po absolvování určitých peripetií (nebo snad po zaběhnutí nového systému ČD – Kurýr) posílání zvířat asi dočkají, ale co si mají počít chovatelé „amatéři“? Kde oni seženou potvrzené přepravní listy, když nejsou členy ČSCH? Nevím, kdo nastavil daná pravidla, ale pěkně mi to zavání diskriminací a možná se i otevírá prostor pro korupci (prodej potvrzených přepravních listů neorganizovaným chovatelům). Co vy na to, páni funkcionáři, placení z našich členských příspěvků? Pochlapí se někdo z vás a konečně vysvětlí chovatelské veřejnosti (a vlastně nejen jí) přesná pravidla pro zasílání zvířat službou ČD-Kurýr (někdo musel přece dané podmínky s dráhou domlouvat)!
Co vy na to, odpovědní pracovníci Českých drah, jak je možné, že vaši podřízení si vykládají dané směrnice každý po svém? Protože kdyby tomu tak nebylo a každý si plnil své povinnosti, nemusel jsem „školit“ vaši pracovnici na jednom nejmenovaném vlakovém nádraží a vy jste nemuseli číst právě uveřejněné řádky.
