Chov perliček
Každé jaro je počátkem aktivity nejen zahrádkářů, ale i drobnochovatelů. Zejména mám teď na mysli chovatele domácí drůbeže. Pro ně je jaro obdobím, kdy sestavují nebo doplňují chovné páry drůbeže, nakupují mláďata (kuřata, káčata…) nebo násadová vejce. Já se již 15 roků zabývám chovem perliček, a protože je každý rok velký zájem o násadová vejce a hodně lidí se dotazuje na jejich chov, rozhodla jsem se podělit se čtenáři o své zkušenosti.
Podmínky pro chov perliček
Pokud s chovem začínáte, je potřeba si uvědomit, že perlička má svůj domov v africké stepi a má ráda teplo. Také odchov mláďat je vázán na podmínky, kdy mají kuřata dostatek tepla. U nás doma je kurník propojen s chlévem, proto na podzim i v zimě mají perličky dostatečné teplo.
Perlička je polodivoká drůbež a potřebuje pro svůj výběh dost velký prostor – ideální je mít od sousedů vzdálenost 100–200 m kolem svého domu. Denně hejno perliček prochodí docela velký prostor a sebere značné množství hmyzu. V tom jsou perličky velmi užitečné. Na druhou stranu jsou perličky velmi hlučné a někdy upozorní i na přicházející návštěvu. Nemohu potvrdit výrok, že kde se chovají perličky, tam se nedrží krysy. Alespoň u nás na dvoře je máme a křik perliček je neodpuzuje.
Perlička je pro svoji nízkou hmotnost, ve srovnání s domácí drůbeží, velmi dobrým letcem. Pokud ji něco vyleká, dokáže vylétnout na střechu kůlny, na strom nebo přeletět 30–40 m níže nad zemí.
Odchov perliček
Mě léta pro odchov perliček slouží 4kotcová králíkárna a kukaně (1 hnízdo) v kurníku. Na vejce perliček vždy nechám zasednout kvočnu, která začala 1–3 dny kvokat a dobře sedí v kukani. Nechám pod kvočnou vysedět 20 perličích vajec, ze kterých se po necelých 4 týdnech vylíhne obvykle 12–15 perliček. Sedící kvočna v kukani má k dispozici vodu a v krmítku zrní. Přední část kukaně je uzavřená drátěnými vrátky a kvočnu 1× denně z hnízda vypustím. Dohlédnu, zda se vrátila do hnízda, aby se vejce neochladila a dvířka zavřu. Datum nasazení vajec pod kvočnu si poznamenám. Snažím se, abych perličí vejce nasadila pod kvočnu v měsíci květnu, maximálně do půlky června. Je totiž velmi důležité, aby perličata do podzimu (konec září a října) vyrostla nejméně na poloviční velikost dospělých perliček. S příchodem podzimu a ochlazením menší kuřata hynou. Po vylíhnutí kuřat je nechávám 1–2 dny v kukani s kvočnou, kde vedle hnízda mají na pytli nadrobené (uvařené) vajíčko smíchané se strouhankou a v malé nádobce (aby se nenamáčela) vodu. Pokud je venku teplo (nejméně 22–25 °C) dávám je ve dne do králíkárny, která je pobitá lepenkou. Kuřata nesnáší vítr a průvan. V králíkárně je také hnízdo se senem, kde je kvočna zahřeje. Pokud je chladno, pobývají ve dne ve velkém prádelním koši, vystlaném starým pytlem, ve vytápěné místnosti, kde mají potravu i vodu. Koš je krytý sítem a částečně látkou (starou dekou).
K uvařeným vejcím a strouhance přidávám jemný šrot, Roboran a sekané kopřivy. Každý den je na noc odnáším s kvočnou do kukaně. Pokud odrostou (věk 3 týdny až 1 měsíc), opeří se a je-li teplé počasí, pobývají dopoledne v králíkárně (dopoledne ještě bývá na dvoře mokrá tráva). Odpoledne za teplého počasí pouštím perličata s kvočnou na dvorek. Zpočátku na kratší dobu, kterou postupně prodlužuji. Dbám, aby perličata nezmokla a pokud se choulí, jsou skrčená a neduživá, okamžitě je vrátím do králíkárny. Perličata (2–3 měsíční) již vypouštím dopoledne ven i dříve, snáší už i mokrou trávu. Stále však dbám, aby při dešti nepromokla. Jakmile začne kvočna nést, nechává perličata chodit samotné, ale část dne se k nim opět vrací. Je dojemné pozorovat vztah odrostlých perliček ke kvočně, které se kolem ní často shluknou, jako by se o něčem radily.
Kvočna ale perličky naučí typickému chování slepice, a to je hrabaní. Perličku, jako mámu pro odchov perličat bych nikomu nedoporučila, protože je divoká, chovatele nenechá vejce zkontrolovat, je agresivní a hnízdo si urputně brání.
Snůška perliček
Perličky začínají snášet v dubnu a nesou (pokud někde neusednou v trávě na vejce) až do konce září. V dubnu, dokud je chladno a venku není tráva, snášejí perličky v kurníku se slepicemi. Jakmile se oteplí a vyroste tráva, začnou zanášet ven. Proto denně perličky prohlížím, a ty, které se mají nést, zavírám do kotců do králíkárny. Mají zde krmení, vodu a ze sena hnízdo. Jakmile snesou vejce, vypouštím je ven.
Pro představu uvádím, že za 1 sezónu (duben až září) snese skupina 6–7 perliček 670 vajec. Chovatel si musí i v létě a zvláště za chladného podzimu dát pozor, aby perličky přes noc nezůstaly sedět na stromě a neprochladly.
Užitkovost perliček
1. Vejce: jsou o něco menší než slepičí, ale žloutek je tmavší a velký stejně jako slepičí. Skořápka je pevná a tvrdá. V Zemědělském týdeníku byla zveřejněna informace, že perličí vejce zlepšují zrak člověka. Další výbornou vlastností vajec je dlouhá skladovatelnost, bez nutnosti je nakládat do sklenic. Čistá vejce, umístěná v chladnější místnosti vydrží od léta až do jara příštího roku. Je pouze patrný úbytek bílku ve vejci. Tím se nám vejce, která snesou perličky v období července – září, stanou vítanou zásobou na zimní měsíce.
2. Perličky denně prochodí docela velký prostor a posbírají velké množství hmyzu, v tomto období také spotřebují i méně krmiva. Jsou ozdobou dvora, protože mají krásné zbarvení peří: modré, bílé, stříbrné, černé, fialové, žluté, nebo křížením těchto barev mohou vzniknout tzv. straky.
3. Pozoruhodný je i vztah každého páru perliček. Pokud se perličce něco stane, sameček večer vyletí na střechu kůlny a hodně dlouho ji volá.
