Boerboel, búrský buldok nebo prostě burbul, nepatří prozatím k plemenům uznaným FCI. Jedná se o národní plemeno psů původem z Jihoafrické republiky.
Stejně jako jinde, i na jihu Afriky žili po dlouhá staletí psi, kteří chránili své pány a všechno, co jim bylo svěřené. Vznik plemene Boerboel se datuje do 17. století. Existuje několik teorií z historie původu dnešních Boerboelů, avšak žádný ze zdrojů přesně neudává, kolik plemen se tehdy podílelo na jeho formování do současné podoby. Jihoafrickou kolonizaci započali Holanďané – búrové. Když v polovině 17. století připlul Jan Van Riebeeck do Kapského města, měl s sebou mohutného silného psa typu mastifa, který měl chránit jeho rodinu v cizí nehostinné krajině. Později přicházeli další Evropané a měli s sebou také psy, které ve své zemi používali k ochraně sebe a svého majetku. Brali s sebou jen skutečně ohromné silné psy, od kterých se očekávalo, že lehce dokáží přežít v novém neznámém prostředí. Postupem času se tito psi různých plemen i typů, pocházející z původních molosů z dob Alexandra Velikého, smísili s domorodými psy. Chov probíhal ve velmi těžkých podmínkách. Klima, dravci, nemoci… . Na základě přirozeného výběru mohli přežít jen ti nejzdravější a nejsilnější.
Jihoafričtí Boerboelové byli využíváni také při lovu dravců. Jejich úkolem bylo najít škodnou i v hustém houští, zadržet ji a počkat do příchodu pána, aby ji zneškodnil. Často však přišel farmář už k hotovému. Někteří Boerboelové se dokázali postavit třeba i hyeně, leopardovi nebo lvu. Dokázali vskutku bezkonkurenčně pracovat v tamějších podmínkách. Burbul byl nejen lovcem, ale také ochráncem své rodiny, strážcem dobytka, hlídačem domu a celých farem.
Stejně jako mnoho jiných původních pracovních plemen i burbulů začalo postupně ubývat, protože se zužovaly možnosti jeho praktického využití. Jen díky několika málo milovníkům Boerboelů, kteří se v 80. letech 20. století rozhodli, že se pokusí obnovit z posledních pozůstatků národní bohatství Jihoafrické republiky, se toto výjimečné plemeno zase cílevědomě chová.
Dnešní burbul je velký a silný pes s překrásnou výraznou hlavou a fantastickým osvalením. Jeho tělesná konstituce je velmi vyvážená, pes působí kompaktně. Také standard HBSA (Jihoafrická asociace chovatelů burbulů) říká, že všechny části jeho těla by měly být v dokonalé rovnováze. Ideální výška v kohoutku u je u psů 66 a u fen 61 cm. Boerboel má krátkou, hladkou, ale hustou srst krémově bílé, světle žlutohnědé, červenohnědé, hnědé či žíhané barvy. I při své velikosti je burbul velmi mrštný a pohyblivý, plný života.
Po staletí vývoje, kdy burbulové žili se svými rodinami, nebojácně chránili je i jejich majetek. Důležitá byla vždy také poslušnost vůči pánovi, ale i notná dávka inteligence a samostatného rozhodování v případě nebezpečí. Burbul byl a stále je oddaným, spolehlivým a chápajícím přítelem své rodiny. Dokáže vycítit náladu a také sympatie svého pána vůči cizí osobě a v případě nutnosti ho chrání bez ohledu na to, jak sám dopadne. Ideální je, když může žít v těsném kontaktu se svou rodinou, kterou bezmezně miluje. Na svého pána je velmi vázaný, ale uznává a také vždy chrání stejnou měrou všechny členy domácnosti. Proto je dnes výborným rodinným a hlídacím psem.
Vůči jiným zvířatům není agresivní. Je si dobře vědom své síly. Když je provokován slabším, snaží se neškodného provokatéra pouze vrátit do patřičných mezí, a to tak, že ho porazí na zem, svou váhou ho přitiskne k zemi a čeká, dokud se nezklidní. Horší situace nastává, pokud se snaží vyvolat konflikt skutečný agresor se srovnatelnou silou. V takové situaci příjme výzvu.
oerboel nepatří k plemenům, které dokáží celé dny lenošit v bytě na gauči. Naopak, může běhat u kola, plavat či absolvovat delší pochody, pak bude ve svém živlu. Důležité je, aby vyvíjel dostatečnou každodenní aktivitu, při které se zbaví nadbytečné energie, ať už procházkami, aportováním či jinou hrou. Burbul patří k aktivním psům a s tím musí každý majitel počítat. Po dvou letech věku se burbulové trochu zklidní, ale to neznamená, že dále nevychutnávají rozmanitou činnost se svým pánem. „Búrský buldok patří opravdu k velmi vitálním psům plným energie. Když cestovalo jedno z prvních štěňat ke své nové majitelce, zastavili se u nás. Přestože mělo za sebou přes dva tisíce kilometrů dlouhou cestu, vykráčelo z auta, s burbulovskou elegancí se protáhlo, rozhlédlo se a plavným lvím pohybem plným síly mi šlo „ukousnout kytku“. Byla to, jak se říká, láska na první pohled. Naše fenka Diana k nám pak dorazila v březnu 2003 a opět předvedla neskutečnou vytrvalost, když po dlouhé cestě vydržela ještě několik hodin řádit v novém domě s novými kamarády,“ popisuje zkušenosti s burbuly paní Ivana Stašková.
Většina plemen potřebuje při své výchově stoprocentní důslednost a ani burbul není výjimka. Nepotřebuje speciální výcvik, stačí výchova k poslušnosti. Základní poslušnost zvládne zcela bez problémů. Je velmi učenlivý, dělá mu radost plnit pokyny pána a nechybí mu ochota a hravost. Nejlepší cestou ke spokojenému soužití je vybudování přirozené autority pána. Burbul pak snadno pochopí, kde je jeho místo a bude respektovat všechny členy rodiny. Občas se pokusí upevnit své postavení v hierarchii své „smečky“ (zejména v období dospívání), ale záleží na majiteli, zda mu to dovolí.
Více informací o plemeni Boerboel můžete získat např. u manželů Staškových v chov. stanici Bohemian Orbita, na
http://www/mtg.cz/boerboel/orbita.htm nebo na tel. 602 243 226.