Hmotnostně nejnižší v kategorii králíků, zařazených ve skupině plemen malých, je právě králík ruský. Na udělení deseti bodů v pozici hmotnost totiž stačí jen 2,30 kg. To, že je hmotnostně “malý” ještě neznamená, že na malém králíčku je málo masa. Mám v paměti rozhovor na vysoké škole veterinární s MVDr Vařejčkem cca v roce 1980, kde dotyčný uváděl, že byl prováděn výzkum výtěžnosti králíků a právě králík ruský měl výtěžnost největší, daleko před tehdy propagovanými tzv. plemeny “masnými” (Nb, Kal aj.)!
Jde samozřejmě o plemeno sportovní, kde vzrůstovost je až na druhém místě před znaky exteriérovými. Avšak předností chutného masa je krátká svalovina. Králík ruský je chován většinou v barvě černé a jen ojediněle v barvě modré. Také u tohoto králíka se v zimních měsících u některých jedinců projevuje vliv akromelanismu (podobně jako u králíků kalifornských), kdy se v zimních měsících na některých částech těla objevuje náznak kresby (nejčastěji náznak očních kroužků, skvrnky u pohlaví ), který po přelínání v teplejších měsících zmizí. Tělo tohoto králíka budí dojem jemnější konstituce a není často zavalité,jako u jiných malých plemen. Hlava králíka ruského by měla být široká a klenutá. U králic se samičím jemnějším výrazem. Uši jsou dlouhé cca 9cm a mají být pevné. Právě uši dle mého názoru jsou problémem a mnoho zvířat má uši měkčí a také méně osrstěné.
Srst králíků ruských je problémem podobně jako u mnoha jiných plemen . Žel v létech osmdesátých tento králík patřil k plemenům s velice solidní srstí, ale dnes jako by chovatelé na tuto přednost zapomněli . Srst dnes chovaných králíků ruských nemá až na vyjímky hustotu a potřebnou pružnost.
Co se exteriéru týká, barva králíka ruského je sněhobílá a podle barevného rázu se zabarvenými částmi těla. Kresba je tvořena zabarvením masky, hrudních končetin, pánevních končetin, uší a pírka. Právě v kresbě jsou poměrně časté odchylky od ideálu. Nejčastější vadou je příliš vysoká maska, která převyšuje výšku očí, tak jako maska nepravidelná-- zoubkovaná. Tato také někdy zasahuje spodní pysk. Podobné je to s ohraničením kresby u kořene uší. Barva očí je světle červená. Zbarvení kresby je podle barevného rázu modré či černé. Drápy jsou tmavé- rohovité. V barvě kresby se objevují někdy bílé chloupky, které je možné před výstavou odstranit, je ale nutno upozornit, že bílé chloupky se silně dědí. Z vad, které vedou k vyloučení králíka z posuzování a nejsou vhodné k dalšímu chovu jde především o bílé drápy, bílé skupiny v kresbě a zabarvení spodního pysku .
U dnes chovaných králíků ruských se vlivem zařazených importů daří odstraňovat problémy zádí a není vzácností uvidět králíky s pěknou zádí bez vystouplých hrbolů kyčelních kostí. Podobně se zlepšila i hlava (klenutost a šířka) , ale přetrvávají problémy se zmasilostí uší, délkou uší a také jejich osrstěním. Pro chovatele králíků ruských společně s chovateli králíků siamských a kuních je utvořen dobře fungující klub a tento uvítá také nové chovatele ve svých řadách. Mezi úspěšné chovatele těchto králíků patří přítel D. Brodecký a B.Knesl. Kontaktní adresa na jednatele klubu : Brodecký Dušan, Novoměstská 23, 621 00 BRNO.