Papoušek kouřový a jeho chov

Dle dostupné literatury byl v našich chovech tento papoušek chován již před 2. světovou válkou, ale jednalo se spíš o ojedinělé případy. Rovněž není v literatuře zmínka o prvním odchovu na území České republiky. Až v letech 1974–1975 došlo k většímu dovozu tohoto papouška převážně z chovů z bývalé NDR. V těchto letech byl tento papoušek ještě v chovech velkou vzácností a tomu odpovídala také jeho cena.

Literatura

Ve starší literatuře se pro chov tohoto papouška doporučovaly celoroční voliéry s výletem až do 10 m. To má své opodstatnění vzhledem k tomu, že papoušek kouřový je jeden z nejlepších letců mezi australskými papoušky. Dnešní populace papoušků kouřových je již natolik domestikována, že se dá docílit odchovu i v menších chovatelských zařízeních, za předpokladu dodržení některých podmínek.

Ztučnění samců a jejich nechuť k páření

Svůj pár papoušků kouřových jsem si pořídil v září roku 1999. Jednalo se o odstavené mladé a nevybarvené ptáky. Umístil jsem je samostatně do voliéry o rozměrech 3×2×2 m, která je od severní a západní strany chráněna proti nepřízni počasí, s částečně krytým stropem. Voliéra byla zařízena běžným vybavením. V průběhu roku 2000 se nic zvláštního v chovu nedělo, pouze bylo vidět, že ptáci postupně dospívají a vybarvují se do své plné krásy. Proto jsem se rozhodl pro sezónu 2002 jim umístit do voliéry budku. Budka byla z překližky o rozměrech 25×25 cm a výšce 60 cm, s vletovým otvorem o průměru 12 cm. V tom roce jsem nezaznamenal u ptáků žádný náznak toku a ani nabídnutá budka nebyla navštěvována. Na sezónu v roce 2003 jsem se připravoval už přece jen pečlivěji. Jednak proto, že ptáci dosáhli věku, ve kterém by mohli již odchovávat a protože jsem se domníval, že jsem se v minulém roce dopustil několika chyb. Především jsem do budky již předem nainstaloval žebřík, který má usnadnit vstup ptákům do hnízda. Dalším opatřením bylo situovat hnízdní budku tak, aby do ní přes vletový otvor nesvítilo slunce. Během měsíce dubna se dostavil u ptáků výrazný tok, který je u tohoto druhu (resp. celého rodu) typický tím, že je v průběhu toku samice velice aktivní a doráží na samce. Samice se samci nabízela k páření, které vyvrcholilo snůškou, na niž asi v polovině května samice zasedla. Jelikož se jednalo o první hnízdění a osobně jsem neměl moc zkušeností s tímto druhem, provedl jsem první kontrolu po čtrnácti dnech v době, kdy samice byla mimo hnízdo. Kontrolou jsem zjistil v hnízdě čtyři vajíčka, která však nebyla oplodněná. Vajíčka jsem z hnízda odstranil a tím pro mě v podstatě skončila tato chovatelská sezóna. Povzbuzen tímto, byť částečným chovatelským úspěchem, začal jsem hledat další chyby, kterých jsem se v chovu dopustil. Po pečlivém studiu literatury a konzultacích s chovateli, kterým se již odchovy zdařily, jsem zjistil, že bude nutné změnit jídelníček chovaných ptáků. Hlavním problémem těchto ptáků, kteří jsou chováni v menších voliérách, je ztučnění samců a jejich nechuť k páření. Tomuto můžeme jako chovatelé zabránit úpravou jídelníčku našich chovanců.

Úprava krmení

V prvé řadě jsem vyřadil z krmení veškerá olejnatá semena a pochutiny. Z objemu veškerého krmiva by měla slunečnice (na barvě nezáleží, ale u mne ptáci preferují drobnozrné odrůdy) tvořit maximálně 10 % z krmné dávky. Ostatní krmiva, která jsou energeticky hodně bohatá, jsou podávána nepravidelně a v omezeném množství. Výjimku dělám u těchto krmiv v zimním období, kdy jsou ptáci vystaveni nízkým teplotám, a kdy je nutno zajistit těmto ptákům dostatečný přísun energie. 
Omezení podílu olejnatých krmiv jsem nahradil v krmné dávce v letních měsících podáváním nedozrálých semen kulturních a plevelných rostlin, jako např. odkvetlými úbory Smetánky lékařské (oblíbený je i kořen), různými druhy jílků, kostřav a později též úbory Penízku rolního, Kokošky pastuší tobolky, Ježatky kuří nohy a jiných. Z kulturních rostlin mají moji ptáci v oblibě nedozrálé laty ovsa, klasy pšenice, prosa, čiroku, kukuřici a slunečnici. Další možnosti, jak nahradit olejnatá semena v krmné dávce, je podávání ovoce a zeleniny. Z těch méně obvyklých uvedu např. okrasné dýně, které jsou po překrojení velice oblíbeným krmením – ptáci konzumují dužinu i semena. Rovněž plody okurek, paprik (i pálivých) a rajčat poslouží v létě ke zpestření jídelníčku. Z vlastní zkušenosti vím, že když ptákům předložíte tak bohatě prostřený stůl, ani si nevšimnou nabízeného suchého zrní. Z podzimní úrody, kterou nám matka příroda nabízí, zkrmuji plody černého bezu, hlohu, jeřabiny, omezeně i bukvice. Některé plody také suším, mrazím a zavařuji na zimu. V zimním období je možné ze zásob vyvažovat krmnou dávku, ale lze využít i nakličování semen – u mě si papoušci kouřoví oblíbili zejména pšenici a boby mungo.
Po takto změněném jídelníčku jsem plný očekávání vyhlížel jaro a začátek nové chovné sezóny. První náznaky toku přišly u papoušků koncem dubna. Samice byla mimořádně aktivní a honila samce po voliéře. Ten ji v přestávkách občas nakrmil, ale páření jsem nepozoroval. Už jsem nad nimi lámal hůl a vyhrožoval jim, že je prodám, když mi jedno ráno sdělila manželka, že je viděla, jak se páří. Jsem ten typ, který slovům příliš nevěří, zvlášť, když jsem se před voliérou něco naseděl, napozoroval a pořád nic.

Odchov

Počátkem května samice zasedla na snůšku a já ji nechal čtrnáct dní, než jsem se rozhodl prověřit, co je v budce. K mému velkému překvapení jsem tam objevil čtyři vajíčka, z toho tři byla oplodněná. Měl jsem radost jak malý kluk a opatrně chodil kolem ptáků po špičkách a podstrojoval jim. Zhruba po třech týdnech po snesení prvního vajíčka se dalo předpokládat líhnutí mláďat a já začal podávat snad veškeré dostupné krmení. Jak dny ubíhaly, zvyšovala se spotřeba krmiva i míchanice, kterou připravuji klasickým způsobem. Někdy podávám místo vajíčka tvaroh. Po deseti dnech jsem provedl první kontrolu budky a zjistil jsem tři vylíhlá mláďata vzorně nakrmená. V té době samice zcela ztratila plachost a z budky nevylétala ani při kontrole. Zpočátku se o krmení staral jen samec, který krmil samici ve vletovém otvoru budky. Později, když byla mláďata starší, starali se o ně oba rodiče. Mladí ptáci opustili budku pět týdnů po vylíhnutí a byli ponecháni společně s rodiči, kteří je ještě asi pět týdnů dokrmovali. I po této době jsem mladé ponechal společně ve voliéře, kde žili bez náznaku jakékoliv agrese mezi sebou.

Závěrem bych chtěl všechny chovatele povzbudit v tom, aby se nevzdávali po prvním neúspěchu, hledali nedostatky především u sebe a nevinili ptáky z neúspěchu. Vždyť, dejme si ruku na srdce, kolikrát se člověk až diví, v čem a kde jsou ptáci chováni a v jakých podmínkách dokonce odchovávají mladé. Myslím, že každý máme co vylepšovat, tak proč s tím nezačít právě před touto chovnou sezónou.