Psovodi a psi záchranných brigád

Dne 8. září 1972 založil v Hlučíně pan Oldřich Dvorok (1941–2000) II. ČESKOSLOVENSKOU BRIGÁDU ZÁCHRANNÝCH PSŮ. Dnes tato brigáda spadá pod celorepublikový svaz záchranných brigád kynologů.

Svaz záchranných brigád kynologů České republiky

Svaz záchranných brigád kynologů České republiky vznikl v roce 1990 jako občanské sdružení a je členem Českomoravské kynologické unie. Pokrývá svou činností celou republiku. Koordinuje činnost jednotlivých brigád a díky tomu jsou členové, mající dostatečné atestace, schopni zasáhnout velice rychle po celé České republice a v případě potřeby též v podstatě kdekoli na světě. Jsou schopni zasáhnout při přírodní katastrofě, ale též při katastrofách způsobených lidským faktorem, výbuchem látky, při hledání pohřešovaných osob ztracených v lese, či zasypaných v sutinách zřícených objektů. Psovodi záchranných brigád se účastní také velkých misí v Íránu, Alžíru, Turecku. Rovněž pomáhali při záplavách v Čechách, v Troubkách na Severní Moravě i v Jižních Čechách. Jejich záběr je široký, jejich kvality vysoké. Mají obrovskou chuť pracovat, pomáhat a tomuto svému koníčku jsou schopni zaprodat celý svůj život. Ráda bych to nazvala posláním nebo povoláním, ale vzhledem k nesporným faktům, které se týkají financování, nemohu to nazvat jinak, než-li koníčkem. Byť dostávají dotace od ministerstva vnitra, musí být tyto dotace použity pouze na dovybavení psovodů, kteří mají atest ministerstva vnitra. Jedná se například o koupi bot, přileb a nomexových obleků, jejichž pořizovací cena je v řádu tisíců korun. Z těchto peněz nelze hradit výcvik, chov, zkoušky a vybavení ostatních a začínajících. Nejedná se o nijak zanedbatelné částky. Výcvik a výchova pejska stojí mnoho peněz a majitel pejska si vše musí hradit zcela sám. Byť jsou tato fakta nesporným záporem, je zcela jasné, že ti, kteří výcviku prodali duši, dělají svou práci dobře a s nasazením.
Při výcviku kladou důraz nejen na samotné vyhledávání, ale též na terén, ve kterém vyhledávání cvičí. Připravují psy v podmínkách, které se musí co nejvíce podobat možné katastrofě. Cvičí i v zamořeném prostředí, v cementárnách, v sutinách domů. Cvičí chůzi po nepříjemném materiálu, jako je pletivo, plech, igelit. Snaží se tímto naučit psa opatrnosti a minimalizovat tak pozdější možné úrazy. Tomuto náročnému výcviku pak odpovídá kvalita atestovaných jedinců, kteří mohou zasahovat v praxi. Ovšem i přes kvalitní výcvik není výjimkou pořezání tlapek. I otravy se přihodí. Při zásahu v Troubkách svým zdravím zaplatila fenka Ula, která dostala těžký zápal plic, měla rozleptané tlapy a řeznou ránu. Těmto úrazům a nehodám nelze bohužel zabránit. I toto je riziko spojené s výcvikem. Může se stát cokoli, může dojít k nevratnému poškození zdraví pejska i pána.

Členů neubývá

Ač jsou při práci jistá rizika, členů neubývá. Naopak. Je stále více nadšenců, kteří jsou ochotní tomuto podřídit mnohé. A na další členy se brigády jen těší. Členem se může stát každý člověk, který dovršil 18 let věku. Existují rizika a každý nese to své sám. Co se týče plemen k výcviku, nejsou stanovené žádné požadavky. Může to být voříšek, stejně tak jako interšampión. Může to být štěně, rovněž ale i starší pes. Stačí jen chtít.
K tomu, aby byl pejsek schopen a mohl zasahovat při katastrofách, vede cesta klikatá. Psi musí složit mnoho zkoušek, absolvovat atestace, a pak teprve jsou práce schopni. Na zásah se dostanou pouze psi s atestem ministerstva vnitra, na základě zkoušky pohotovostní jednotky nebo s atesty IRO. V České republice je asi 12 psů a psovodů, kteří mají potřebnou kvalifikaci Ministerstva vnitra, absolvovali všechna vyšetření, očkování a proto mohou být zařazeni do jednotky připravené na mezinárodní výjezd. Z tohoto množství jsou tři border kolie a dva labradoři na Severní Moravě. První psi na severní Moravě s atestem ministerstva byli až v roce 2003 a zkoušku pohotovostní jednotky umožňující práci v rámci ČR měl jeden pes v roce 2001.
Výjezdy mimo republiku a vše týkající se zásahu, koordinuje a financuje ministerstvo vnitra. Pokud dojde ke katastrofě a náš stát se bude podílet na pomoci při vyhledávání osob a obětí, zasedne krizový štáb, který sestaví skupinu. Ta by měla do 4 hodin opustit republiku. Výjezd je maximálně na 7 dní. Po této době již není reálná šance nalézti někoho živého, ale především jsou psi velice unaveni. Pokud je po této době nutné zasahovat dále – či v případě následné katastrofy – přijede na místo nová skupina.V jedné skupině bývají 4 psovodi, přičemž klíčem k výběru jednotlivců je mimo jiné také dostupnost kynologa.

Ovšem nejen atestace psa je cestou k záchranářské práci. Testem, přesněji testy, musí projít též psovod. Jedná se o tyto:
• odbornou způsobilost – praktické a teoretické zkoušky,
• zdravotní způsobilost – včetně zátěžových testů, psychotestů a očkování.

Zkouška pohotovostní jednotky zahrnuje
Prohledání dvou terénů – jeden ve dne a jeden v noci. Hledají se dvě živé osoby, jedna v úrovňovém krytu a jedna dva až tři metry nad zemí. K tomu se vyhledávají dva vzorky mrtvého pachu, jeden 20 až 30 cm pod úrovní terénu a druhý ve výšce do 2 metrů. Není pevně stanoveno kolik vzorků pachu či kolik osob má být v tom či onom terénu. Tudíž může nastat situace, že kupříkladu v terénu ve dne nemusí být ani jeden vzorek a ani jeden člověk, z toho pak plyne, že vše bude v terénu druhém. Nebo v prvním může být jeden vzorek a obě osoby a v druhém terénu už pak je jen jedna osoba k vyhledání. Kombinace je libovolná. Aby pes mohl vykonat tuto zkoušku, musí mít splněnu ZZP 2 a vytrvalostní zkoušku 2. stupně.

Atesty

Atest ministerstva vnitra zahrnuje
Denní prohledávání dvou terénů.
Noční prohledávání dvou terénů.

Psovod nikdy neví, v jakém terénu kolik lidí hledá. Ví jen, že maximálně může najít 4 osoby, ale skutečný počet může být jiný. Dokonce v terénu nemusí být ani jeden figurant. Po terénu (sutinách) se pohybují záchranáři a práce je doprovázena rušivými podněty. Hoří zde ohně, používají se motorové pily, jsou nastartovány elektrocentrály. Zde se nevyhledává mrtvý pach. Aby mohl pes atest vykonat, musí mít splněny zkoušky ZZP 2, ZTV.

Atest IRO
Provádí se podle mezinárodního zkušebního řádu. Na tyto atesty vysílá psovody hlavní výcvikář svazu a pes musí mít splněny zkoušky druhého stupně podle mezinárodního zkušebního řádu.

Atesty může skládat pes bez omezení věku. Není zde dána ani spodní, ani horní hranice. Záleží pouze a jen na schopnosti psa zkoušky vykonat a na podmínkách, které jsou nezbytné pro připuštění k těmto atestům.
Ovšem existují jistá pravidla, při jejichž nedodržení může být a bude pes od atestu vyloučen.
Jedná se například o
– napadení figuranta či osob zúčastněných,
– nenalezení ukrytého figuranta,
– překročení časového limitu,
– na atestech MV pes může maximálně jednou figuranta falešně vyštěkat,
– při samotném vyprošťovaní nalezeného figuranta, psovod psa odloží, pes nesmí nijak do samotné vyprošťovací akce zasahovat. Musí ležet klidně na místě, kde byl ponechán a to až do doby znovupřivolání psovodem

Na atesty ministerstva vnitra se může pes přihlásit pouze třikrát. Tudíž 2× může být neúspěšný. Pokud bude vyloučen potřetí, nemá více možnost si atest udělat.
Při plnění atestu je samozřejmě důležitá připravenost a způsobilost psa, ale obrovskou úlohu zde hraje též psovod. Na něm vlastně záleží, jak bude chování svého psa „překládat“ komisi. Zasáhnout může, pokud si myslí, že pes nic nenašel, může pejska odvolat, ale v případě, že místo označí jako místo bez nálezu a nález tam je, je to jen jeho vina. Když pes má snahu hledat, všichni rozhodčí vidí že stále hledá a přestože je zřejmé, že pokud by nebyl pes odvolám psovodem, nález by našel a ohlásil, je konečné slovo psovoda. Výsledek je v jeho rukou. Je velice nutná dokonalá spolupráce psovoda a psa, aby psovod svého psa chápal, rozuměl mu a hlavně mu věřil. Věřil jeho dovednostem, jeho bystrosti a chytrosti, jeho čichu a schopnostem. Pokud tato spolupráce nebude dokonalá, může být pes sebelepší a nemohou nikdy dosáhnout špičkové kvality. A aby dokonalá byla, nestačí cvičit jednou týdně, jak výcviky oficiálně probíhají. V podstatě se musí cvičit denně. Cvičí se na každé vycházce, v každém možném terénu, s kdejakým možným figurantem. Pes se musí stále v práci podporovat, upevňovat jeho postoj a pilovat kvality.
Spousty informací mi poskytl pan Ladislav Kletenský, který je předsedou záchranné brigády Moravskoslezského kraje. Měla jsem možnost se setkat s ním i jeho paní. Jejich zapálení do práce se psy je obrovské. On sám je jedním ze třech členů, kteří mají atest umožňující plné nasazení kdekoli ve světě, a to atest Ministerstva vnitra ve specializaci „sutiny“. Jeho pýchou je labradorka Cora, přesněji Cora Canis Rescue, která je na své úspěchy dosti mladá. Má teprve čtyři roky a přesto dosáhla vynikajících výsledků. A to nejen na poli pracovním. Je úspěšná i na výstavách, kde dosáhla CAC rovněž ve velice mladém věku. Cvičit začala od sedmi měsíců a od 27. 10. 2002 do 28. 8. 2003 byla schopna úspěšně složit mnoho zkoušek. ZZZ, ZZP 1, ZZP 2, ZTV, zkoušku vodních prací a noční speciál. Je schopna jinak vyštěkat dítě a jinak dospělého živého člověka. Pokud najde dítě, poodejde od místa nálezu a vyštěkává. Pokud dospělou osobu, štěká přímo k místu nálezu. Pokud objeví mrtvý pach, hrabe. Je úžasná. Navíc je to přítulná mazlivá fenka, která se snese se vším živým. Dokonce i s hadem! Ovšem k tomu, aby úžasnou byla, musí být její pán nadšený pro věc kterou dělá. A pan Kletenský rozhodně je. Byl společně se svou ženou ochoten mi přiblížit záchranářské psy, cvičení i úskalí a hovořili o nich s takovou chutí, která se opravdu často nevidí. Cvičit psa může kde kdo, ale žít pro to jen člověk, který tomu obětuje život a duši. Cora je bezesporu raritou v tom svém, ale rarit má záchranná brigáda ještě více.
U záchranářů cvičí plemena, dalo by se říci netradiční, jako erdelteriér, dobrman, rotvajler, kokršpaněl, švýcarský bílý ovčák i další. K tomuto účelu je téměř zrozený německý ovčák, různí retrívři... . U kokršpaněla se chci ještě zastavit. Jedná se o psa Bena, který se narodil v roce 1993 a je patrně nejstarší pes se záchranářským výcvikem. A že nemá málo zkoušek posuďte sami – ZZZ, ZZP 1, ZZP 2, ZZP 3, ZTV, RH–E, RH–FLA, RH–TA. Jak vidno, cvičit se dá s jakýmkoli pejskem, v jakémkoli věku. Dokonce ani různorodý výcvik není překážkou. Záchranářský pes může být zároveň skvělým služebním psem. Psi totiž dokáží rozpoznat zcela bezpečně, co je v tu danou chvíli jejich prací a na to ostatní nemyslí. Pracují přesně tak, jak musí. Byť jsou tito psi velice hodní a naprosto poslušní, stále mají někteří lidé předsudky. Prostě podle nich je dobrman zlý a kokr hloupý. Málokdo se dokáže dívat na psa, jako na jedince. Málokdo chápe, že není pes jako pes. A proto, pomůže-li tento článek i jen několika málo lidem k poznání, jak skvělá věc to je, pak nebyl zbytečný.

Děkuji panu L. Kletenskému za jeho obdivuhodné vyprávění a děkuji lidem, kteří se věnují výcviku těchto psů. Dělají správnou věc.
Pokud i vy máte chuť se zapojit a nemáte ambice na výcvik, jakékoliv sponzorské dary budou pro brigádu pokladem. Pokud chcete a můžete pomoci, spojte se Záchrannou brigádou Moravskoslezkého kraje a pomoc či sponzorství nabídněte – web.telecom.cz/info.zachranari.cz, Kletenský Ladislav, 17. listopadu 21 Kopřivnice, l.kletensky@iol.cz, info.zachranari@quick.cz.