Z prachu dobytčích stezek k dnešnímu cuttingu

Doba rozkvětu dobytkářství byla v letech 1880–1881 a vedla k rozšiřování rančů na severních územích Spojených států. Dobytek se stěhoval až do Wayomingu, Montany a Severní Dakoty. Nebyla to jen obyčejná práce, bylo to drama hodné hrdinského eposu. Po stezce se táhlo stádo o dvou a půl tisíci hlavách, o délce půl druhého kilometru. Na stádo dohlíželo kolem patnácti kovbojů, kteří se zalykali potem a prachem z nekonečné rozpálené stezky.

Hlad po mase

Města na východním pobřeží starého kontinentu hladověla po mase. Přes pět milionů kusů dobytka z Texasu se valilo po dobytčích stezkách a železnice spojovala západ s konzervárnami v Chicagu. Dobytčí stezky spojovaly ranče se železnicí. V roce 1866 vypukla v Texasu infekční horečka skotu. Ze strachu před šířením nákazy byly uzavřeny hranice na řece Missouri i stezky, které tudy vedly. Po alternativní Chisholmově stezce prošly v letech 1867–1871 přes dva miliony kusů dobytka ke Kansaské železnici. V 70. letech minulého století vedla Západní stezka přímo do Dodge City. Stezka Goodnightova – Lovingova byla pojmenována po dvou rančerech. Založili ji v roce 1866 jako přístupovou cestu pro zlatokopecké tábory v Coloradu. Brzy se cesta začala používat pro přesuny dobytka na ranče ve Wayomingu a Montaně. Bylo to texaské dlouhorohé plemeno dobytka (dnes tvz. Texas – Longhorn, s rozpětím rohů až 1,5 m). Jsou to potomci Iberského skotu, dovezení Španěly. Až do americké občanské války byli ponecháni bez plemenářského dohledu. Kovbojové věděli, že dlouhorožci jsou zvířata opravdu divoká, náladová, útočná a nebezpečná.
K jejich zvládnutí bylo zapotřebí rychlých a obratných koní, u kterých se zvláště cenil „cow sense“. Tito koně se označovali jako „odřezávači“, jejich úkolem bylo ze stáda odehnat určený kus dobytčete, aby se s ním mohlo dále manipulovat, případně ho ošetřit nebo naočkovat. Později mezi sebou začali kovbojové soupeřit, který z jejich koní je nejlepší a z toho vznikly první soutěže v „odřezávání“. Začala se tvořit první pravidla, aby bylo hodnocení objektivní. Cutting spolu s reiningem je dnes považován za jednu z těch nejtěžších disciplin westernového ježdění. Je to rychlá a vzrušující práce, při které má jezdec pouhé 2,5 minuty na to, aby si správně zvolil svůj kus dobytka, oddělil jej od stáda, zahnal do středu arény a zabránil mu v návratu k ostatním zvířatům znehybněním. Sbor rozhodčích sleduje nejenom výkon jezdce,ale také koně. Důraz je kladen na chuť a ochotu k práci a na míru samostatnosti čtyřnohého partnera. Jakmile je dobytek oddělen od stáda, jezdec už nesmí.používat k vedení koně otěže a musí nechat koně samostatně pracovat. Jezdec má povoleno udělovat jen pomůcky nohama a je na koni, aby zvolený kus stále sledoval, odhadoval jeho reakce a vlastním tělem bránil zvířeti v pohybu rychlým cvalem, obraty a zastavením. Je však nutné mít na paměti, že cutting není určen začínajícím jezdcům. Kdo se učí cuttingu, musí již bezpečně ovládat základy jízdy na koni. Musí zvládnout koně, který se pohybuje vysokou rychlostí, prudce zastavuje a obrací se na místě. Jezdecký začátečník ohrožuje svoje zdraví a kazí svého koně.

Cutting ve Spojených sátech

Cutting je ve Spojených sátech velmi oblíbenou disciplínou, která už dnes pronikla i do zemí střední Evropy, Austrálie a dokonce i do Izraele. Je to disciplína určená ženám i mužům. I když při představě kovboje se nám vybaví muž v sedle, ženy jsou dnes mužům rovnocennými partnerkami. Od roku 1980 již 22 žen získalo v šampionátech vrcholná ocenění The National Cutting Horse Association (NCHA), která byla založena již v roce 1946. Tato organizace, co do počtu koní a jezdců, se nemůže srovnávat s chovatelskou organizací plemene American Quarter Horse (AQHA), ale umožňuje svým členům a zájemcům o tento druh sportu účast v celé řadě soutěží – od soutěží pro mládež a začínající cuttingové jezdce, až po soutěžní klání mezi profesionály. Bezesporu největším kláním je světový šampionát mladých cuttingových koní (NATIONAL CHA WORLD CHAPIONSHIP CUTTING HORSE FUTURITY). Kdo by nebyl zvědavý na nadějné mladé koně, kteří mohou být sportovním i chovatelským přínosem do budoucna. Z chovatelského hlediska má stejný význam i SUPER STAKES pro 4 leté koně, jejichž otcové byli předem zapsáni do hodnocení. Nejlepší z plemeníků tak opět mohou soupeřit o první příčky prostřednictvím potomků. Z dalších velkých zkoušek si jmenujme DERBY a CLASSICAL CHALLENGE. Soutěže se liší podle věku přihlášených koní.

Nejvhodnější plemeno pro cutting

Každý kůň má v sobě určitou schopnost práce s dobytkem, včetně plnokrevníků nebo arabských koní a řada špičkových jezdců také používá různá plemena koní. Nelze však popřít, že ideálním je kůň plemene Quarter Horse, který má pro tuto disciplínu nejvhodnější tělesnou stavbu, instinkt pro práci s dobytkem a je pro cutting šlechtěn po řadu generací. Vhodní jsou koně menšího vzrůstu a s kohoutkovou výškou do 150 cm. Větší koně se pohybují pomaleji a méně obratně. Důležitá je dobře osvalená záď a kratší končetiny. Řada profesionálů preferuje koně bez bílých „punčošek“.

Výcvik jezdců a koní

Nováčci v cuttingu by se měli učit na zkušeném koni, který ví, jak má daný cvik správně provést. Američtí trenéři doporučují takového koně nejdříve pronajmout, a až jednoho dne jezdec zjistí, že je lepší než jeho kůň, potom si koupit vlastního koně s vyšší výkonností. Je škoda ihned investovat do špičkového soutěžního koně. Není ani dobré si dlouho držet školního cuttingového koně. Všichni začátečníci chybují a koně brzy přijdou na to, jak svého nezkušeného jezdce ošidit a začnou pracovat nedbale.
Koně pro cutting se začínají trénovat ihned po obsednutí. Výhodou je, když se mladý kůň může učit od staršího zkušeného koně, bohužel takové zvíře nebývá k dispozici často. Většina špičkových koní je celý život specializována pouze na cutting, někteří však dokáží dosahovat vynikajících výsledků i v jiných disciplínách.
Pro výcvik koně i jezdce je nutné nalézt vhodného trenéra, jehož výcvikové metody vyhovují danému jedinci. V USA je situace poněkud jednodušší. Při výběru trenéra se stačí obrátit na národní chovatelskou nebo jezdeckou organizaci, i tisk a televize přináší dostatek informací. Je dobré vědět, kolik soutěží dotyčný trenér vyhrál a kolik měl úspěšných žáků. Ne každý dokáže s úspěchem trénovat každého koně. Musí to být člověk, který ví, jak moc práce dotyčný kůň snese, je schopen se přizpůsobit každému zvířeti a udělat si na něj dostatek času. Příliš rychlý a náročný trenér by neměl pracovat s vysoce citlivými koňmi, ale může se osvědčit u koní, kteří potřebují energické zacházení. Většinou trenér, který se chlubí, jak rychle dosahuje ve své stáji pokroků, je špatný trenér a je lepší se mu vyhnout. Trenéra, který pracuje pouze kvůli zisku, poznáte podle jeho koní. Zvířata nesou na bocích známky od ostruh a v očích mají strach. Tak nesmí žádný cuttingový kůň vypadat.
Rovněž stáj, kde trenér pracuje, ledacos napoví. Dobrá cuttingová stáj by měla mít čtvercovou ohradu, kruhovou ohradu, prostor pro rychlou cvalovou práci a dostatečný počet dobytka. To není legrace. Pracujete-li v měsíci s patnácti až dvaceti koňmi, musíte mít k dispozici stádo o sto kusech dobytčat, které se musí každý měsíc obměňovat. Koně ve stáji musí být dobře krmeni, ošetřováni a mít dostatek času k odpočinku. Stáje musí být čisté, v pěkném, udržovaném prostředí.
Jednotlivé lekce cuttingu závisí na schopnostech žáků a jejich potřebách, liší se i podle způsobu výuky jednotlivých trenérů. Vždycky se však začíná s rozehříváním koně v kroku, klusu a cvalu na kruhu, v jehož středu stojí trenér a uděluje rady jednotlivým jezdům. Zvládnutí správného sedu a techniky jízdy je velmi důležité pro zvýšení celkové souhry mezi jezdcem a koněm. Pro vlastní trénink by měl být kůň řádně odpočinutý. Je nutné s ním začít pracovat pomalu a uvážlivě. Žádný kůň nečeká, že na něj sednete a hned po něm budete vyžadovat rychlý cval. Je tím velmi nepříjemně zaskočen, spíše očekával, že ho nejdříve opracujete v pomalejším tempu a chodech.
Začínající jezdci pracují jen s jedním kusem v ohradě, ti zkušenější již mívají k dispozici 8–15 kusů. Neustále je nutné učit koně, aby sledoval zvolené zvíře, předvídal jeho reakce, uměl je znehybnit svým tělem a hnát požadovaným směrem. Jezdec se musí naučit předvídat chování dobytka a zaujmout nejsprávnější pozici pro vlastní oddělení zvířete od stáda. Navede-li jezdec koně do správné pozice, kůň pochopí co dále dělat a pracuje již sám.

Trpělivost a sebekázeň

Jezdci také neustále pracují na zdokonalení svého sedu. Důležité je, aby kůň nebyl jezdcem rušen. Sedí hluboko v sedle s uvolněnými koleny a tělo jezdce stále jde s pohybem koně. Čím lepší sed, tím lepší komunikace. Někteří trenéři dávají přednost aktivnímu sedu. Pokud jezdec pobízí koně k pohybu dopředu, posunuje těžiště mírně dopředu, chce-li zastavit sedne si hluboko do sedla v záklonu s prošlápnutými patami.
Důležitá je trpělivost a sebekázeň. Příliš dychtivý jezdec spíše koni překáží a braní mu ve správné činnosti. K nejčastějším chybám jezdců patří snaha naklánět se do stran, když je třeba s koněm odbočit doleva nebo doprava. Další chybou je, když jezdec správně předpovídá reakci skotu a reaguje pohybem dříve než kůň. Kůň je tím velmi zmaten a každý zkušený jezdec ví, že i když odhadl situaci dobře, musí vždy počkat, až jak zareaguje kůň a teprve potom ho působením holení usměrnit. Vývoj partnerského vztahu koně a jezdce a stálé zdokonalování zručnosti obou těchto partnerů, jsou nezbytnými předpoklady pro úspěšné provádění cuttingu. Chce to trpělivost, houževnatost a úspěch se dostaví.