Křeček zlatý jako krmný hlodavec

Křečka zlatého zná jako domácího mazlíčka snad každý, avšak díky svým dobrým reprodukčním vlastnostem, nenáročností chovu, slabému zápachu oproti myším a sympatickému vzhledu, je to i ideální krmný hlodavec pro chovatele v bytech. Proč jsem zmínil sympatický vzhled? Je to proto, že ve většině žen, ať jsou to matky, přítelkyně apod., nevzbuzuje pohled na kulaťoučkého milého křečka takovou vlnu odporu jako třeba na myši či potkany. Křečky jsem začal chovat jako častý zdroj holátek pro dospělé sklípkany a veleštíry a část mladých jsem odprodával do zverimexů.

Křeček zlatý

Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) žije v přírodě v pouštích na pomezí Turecka a Sýrie. Objeven byl v roce 1839 G. Waterhousem, ale za proniknutí do chovů celého světa vděčíme až prof. Aharonimu. Tento profesor hebrejské university v Jeruzalémě nalezl samici s osmi mláďaty poblíž města Aleppo. Převoz sice přežili pouze samec a dvě samice, ale údajně všichni dnes chovaní křečci jsou jejich potomky. Křeček byl nejprve využíván v laboratořích jako pokusné zvíře, odtud se dostal do zájmových chovů. Dnes se chová kromě divoce zbarvených jedinců i v různých barevných varietách s různou délkou srsti.
Křeček je nenáročný chovanec. Jako ubikaci volíme klec, prázdné akvárium nebo speciální chovné boxy pro hlodavce. Chov v kleci moc nedoporučuji, protože křeček hlavně v noci leze po mřížích, okusuje je, je hlučný a podestýlka je všude, jen ne v kleci. Já je chovám ve vyřazených akváriích přikrytých víkem ze silnějšího pletiva. Jako podestýlka jsou nejlepší hoblovačky, drobné piliny nejsou vhodné, protože jsou prašné. Podestýlku dle potřeby obměňujeme za novou. Piliny v rohu, kam chodí křeček vykonávat potřebu, odstraňujeme častěji, zabrání se tak nepříjemnému zápachu. Ubikaci je třeba dobře zajistit proti útěku. Křeček má velkou sílu, dokáže zvednout i zatížené víko nebo ho prokouše, je-li z měkkého materiálu. Odchyt uprchlíka je někdy nesnadný úkol. Může napáchat škody na nábytku nebo šňůrách elektrických spotřebičů.
Křečka krmíme různými směsmi zrnin a semen. Lze jej také krmit pouze speciálními granulemi pro hlodavce. K tomuto základu přidáváme různé trávy, byliny, ovoce, zeleninu a suchý chléb (ten by měl mít neustále k dispozici, protože si o něj brousí hlodáky). Dále mají rádi živočišnou stravu – různé druhy masa, larvy potemníků, cvrčky apod. U březích samic je tento masitý příkrm zvláště vhodný. Křeček má mít neustále k dispozici vodu. Nejlepší jsou různé napáječky, protože si v nich vodu neznečistí, tak jako v misce. Křečkův život je krátký. Plodnost ztrácí po roce a půl a ve dvou letech umírá.
Rozmnožování je zcela bezproblémové. Březost trvá jen 15 až 16 dní. Samice může mít až 14 mladých. Sama má přitom jen 8 bradavek a tak si většinou počet mláďat „upraví“ na toto číslo. Nechtěné potomky nejprve vyhodí z hnízda a pak sežere. Tato holátka můžeme zkrmit. Samici můžeme odebrat většinu mladých, ale nikdy neodebíráme všechna, necháme jich alespoň 3 na vychování. Odeberou-li se všechna, samice strádá a své další vrhy požírá sama. Mláďata se rodí holá a slepá. Růst a vývoj je rychlý. Od 2. dne se začíná tvořit pigment. 6. den se začínají slabě osrsťovat a ochutnávají pevnou stravu. 12. den mají otevřené oči, lezou a požírají krmení. 20. den jsou úplně samostatní a můžeme je odstavit. Samici lze po odstavu mladých znovu zapustit.
Chceme-li nejlépe využít křečkovu reprodukční schopnost, máme dvě možnosti, jak jej chovat. První je samostatný chov samice a samce. Samce připouštíme k samici na pár dní a pak je zase oddělíme. Výhodou je, že máme přehled o datu budoucího porodu. Nevýhodou je, že samice někdy reaguje na samce nepřátelsky, další je, že máme dvě chovná zařízení (pro samce a samici). Máme-li více samic, vystačíme jen s jedním samcem.
Další možností je chov v páru. Můj známý takto chová úspěšně několik párů. Samice vychovává mladé a již během odchovu je zapuštěna. Zkracuje se tak interval mezi jednotlivými vrhy. Podmínkou tohoto chovu je, aby pár spolu maximálně harmonizoval. Samec mláďata neohrožuje. Nevýhodou obou způsobů je, že se samice častou březostí vyčerpává a zkracuje se tím její život. V chovu ji necháváme maximálně rok. Plodnost ztrácí obvykle už po 5. vrhu. Ke zkrmování terarijním živočichům se křeček hodí ve všech věkových kategoriích. Holata přijímají různí bezobratlí – štíři, sklípkani a kudlanky. Před jejich zkrmováním kudlankám nebo velkým štírům, kteří nedisponují účinným jedem (Pandinus, Heterometrus), je etičtější předem je usmrtit (kudlanky kořist požírají zaživa, taktéž i velcí štíři). Holátka jsou vhodná i pro malé hady, ještěry, vodní želvy, ale i pro ropuchy, rosnice, velké ocasaté obojživelníky (žebrovníky, axolotly) apod. Jednou jsem předložil holátko samičce želvy čtyřprsté (Agrionemys horsfieldi) a ta jej celé sežrala. Dospělci nebo odrostlá mláďata jsou vhodná pro různé druhy hadů, větších ještěrů, krokodýlů apod.

Myši

Myši (Mus musculus) a potkani (Rattus norvegicus) jsou tradičními krmnými hlodavci. Jejich nevýhodou však je silnější zápach a proto se nehodí všem. Ke krmení velkých hroznýšovitých hadů se používá také morče nebo králík (to ale není hlodavec). Křečík džungarský (Phodopus sungorus) je stejně jako křeček zlatý chován spíše jako mazlíček, avšak ke krmení se hodí stejně. Oproti křečkovi zlatému má horší rozmnožovací schopnost s určitou sezónností. Doba březosti se pohybuje okolo 20 dní. Ve vrhu má až 10 mladých, ale většinou 4 až 6. Jeho chov je podobný jako zlatého křečka, na rozdíl od něho je odolnější vůči chladu. Je také společenštější a proto ho můžeme chovat i ve skupinách.
Křeček zlatý, přes všechny své vlastnosti, které z něj dělají ideálního krmného hlodavce, vždy zůstane hlavně domácím mazlíčkem. Je to milý a pěkný společník a péče o něj není složitá, proto se o něj dokáží starat i děti.

Literatura:
Kaluža J.: ZOO v domácnosti, SZN, Praha 1971
Smrčková L., Smrček M.: Začínáme se zvířaty, SZN, Praha 1990
Vergner J., Vergnerová O.: Chov terarijních zvířat, SZN, Praha 1986