Nejčastější vadou postoje v karpech bývá valgózní postoj (tzv. „X-postoj“) a varózní postoj (tzv. „O-postoj“). Může je provázet různě výrazná rotace spěnky. Tyto postoje se obvykle objeví v prvních týdnech života zdravě narozených hříbat.
Příčinou je nerovnoměrný růst kostí končetin – důvody tohoto nerovnoměrného růstu ještě nejsou zcela objasněné, ale pravděpodobně se na něm podílí i
– genetické předpoklady,
– slabost kolateráních (bočních) vazů karpu,
– trauma,
– porucha prokrvení rostoucích kostí apod.
– U poníků bývá valgózní postoj následkem přítomnosti vyvinuté loketní kosti.
Tyto vady postoje v karpu mohou hříběti způsobovat problémy při pohybu a mohou se dále zhoršovat.
Pro přesnější zjištění příčiny této vady postoje, rozsahu a typu změn je třeba provést rentgenové vyšetření této části končetiny.
Možností léčby je několik. V každém případě je třeba situaci řešit zhruba do 15 měsíců věku koně, protože potom se uzavřou růstové chrupavky na dolním konci vřetenní kosti.
1. Neoperativní metody – zahrnují přiložení pevného fixačního obvazu od kopyta až po loketní kloub. V mírných případech může stačit klid hříběte.
2. Operativní metody – spočívají buď ve zpomalení růstu kosti na „delší“ straně končetiny nebo naopak urychlení růstu na „kratší“ straně končetiny protnutím okostice.
Nejčastějším původcem virových onemocnění mozku a míchy jsou v našich podmínkách herpesviry 1 (viz patřičná kapitola), přestože napadají nervovou tkáň jen výjimečně. Dalšími nemocemi jsou vzteklina a bornaská choroba, které jsou vyvolané alfaviry z čeledi Flaviviridae.
Vzteklina probíhá i u koní akutně a smrtelně. Kůň se nakazí pokousáním nakaženým zvířetem, brzy ho rány začnou intenzivně svědit. Dochází dále k nervovým poruchám, koně jsou neklidní, bázliví, mohou mít ataxii nebo jsou apatičtí až zmatení. Agresivita je vzácná. Vzteklina se neléčí a lze proti ní koně preventivně chránit vakcínou.
Bornaská choroba se objevuje obvykle v některých spolkových zemích SRN. Její nebezpečí tkví mimo jiné i v možné infekci lidí. Nakažení koně mají zpočátku horečku, nutkavě močí, mají koliku, odmítají potravu, později mohou vykazovat charakteristické příznaky poruch mozku a míchy (ataxie, apatie, nutkavé pohyby, tlačení proti zdi, padání apod.), ale v některých případech mohou být i bez nervových příznaků. Je důležité správně tuto infekci diagnostikovat, protože podle příznaků se může podobat jiným, méně závažným nemocem, které lze léčit.
Protože cestování koní za oceán se i v našich podmínkách stává stále běžnější, je třeba znát tzv. americké encefalomyelitidy, které jsou vyvolané alfaviry z čeledi Togaviridae. Tyto viry jsou přenášené klíšťaty nebo hmyzem (komáři). Jedná se o zoonózy (mohou se tedy nakazit i lidé).
Známe tři americké encefalomyelitidy:
1. Východní encefalomyelitida koní = EEE
Nemoc se vyskytuje především ve východních státech USA a Kanady, na Karibských ostrovech i ve Střední a Jižní Americe. Virus přežívá v ptácích a z nich se prostřednictvím komárů přenáší na lidi, koně aj. V koních se už tento virus obvykle nemnoží, proto koně nejsou pro lidi velkým nebezpečím.
Infekce se u koní projevuje velmi nespecificky – horečkou, později poruchami mozku a míchy (např. poruchy chování, apatie, ataxie), koně vypadají, jako by neviděli, špatně se pohybují až ulehnou a nemohou vstát. Obvykle hynou do 2–3 dnů. U koní, kteří nemoc přežijí, zůstávají trvalé neurologické poruchy.
Specifická léčba neexistuje, lze se pokusit o ošetření edému mozku a koni poskytovat kvalitní péči z hlediska zásobení tekutinami a živinami, vyprazdňování apod. Proti EEE existují vakcíny, důležitý je také boj proti hmyzu.
2. Západní encefalomyelitida koní = WEE
Vyskytuje se především v západních státech USA. Její příznaky, prevence i léčba jsou velmi podobné EEE. WEE mívá u koní mírnější průběh, ale naopak nebezpečí nakažení lidí je zde větší (nikoli však od koní, ale od jiných rezervoárů – např. ptáků).
3. Venezuelská encefalomyelitida koní = VEE
Je nejnebezpečnější z těchto tří infekcí. Jako rezervoár viru slouží i kůň, v němž se virus pomnoží a může nakazit lidi. Podobá se oběma předešlým infekcím, probíhá však silněji a rychleji, koně uhynou často dříve, než se u nich objeví nervové příznaky. Tato infekce se z hlediska nebezpečí pro lidi u koní neléčí, nemocná zvířata se ihned likvidují.
Samozřejmě existují další virové infekce mozku i míchy, které jsou však v našich podmínkách velmi vzácné.
Virová onemocnění dýchacích cest
Dýchací cesty koní napadá celá řada virů. O chřipce koní a herpesvirové infekci si můžete přečíst v odpovídajících kapitolách. Mezi další poměrně běžné virové infekce dýchacích cest patří:
Rhinovirová infekce
Jedná se o velmi rozšířenou infekci a uvádí se, že se už s tímto virem (který má několik typů) setkalo 90 % čtyřletých a starších koní. Je to charakteristická infekce mladých koní, kteří po odstavu přišli do stáda nebo se dostali do tréninku.
Koně se nakazí přímým kontaktem nebo kapénkovou infekcí. Virus se množí ve sliznici nosní dutiny a hltanu a možná i hrtanu, vylučuje se i močí.
Infikovaní koně nemusejí mít nijak výrazné příznaky: mívají zvýšenou teplotu, hlenovitý výtok z nosu, mohou kašlat. Někdy mohou být postižené i jejich průdušky. Charakteristický je u nich folikulární zánět hrtanu.
Nebezpečí této infekce spočívá v tom, že po mírných příznacích se kůň sice spontánně uzdraví, přesto však ještě dlouho není jeho dýchací trakt zcela zhojený. Pokud začne pracovat příliš brzy, hrozí nebezpečí chronických problémů s dýchacími orgány (např. COPD).
Přesnou diagnózu lze zjistit sérologickým a virologickým vyšetřením. Pokud kůň touto infekcí onemocní, je třeba hlídat, aby na infekci nenavázala bakteriální komplikace, aby se infekce nerozšířila do plic a aby nebylo postižení hrtanu příliš závažné. Protože koně, u nichž rhinovirová infekce proběhla, jsou vůči danému typu rhinovira imunní, není takové lehké promoření stáda mladých koní nežádoucí. Z tohoto důvodu není ani nutné vyrábět rhinovirovou vakcínu.
Reovirová infekce
Reoviry způsobují záněty horních cest dýchacích, jehož příznaky jsou podobné rhinovirovým infekcím. U hříbat mohou tyto viry způsobit i zánět střev a poruchy mozku. Pro přesnou diagnostiku je i zde třeba provést sérologické a nebo virologické vyšetření. Některé vakcíny proti chřipce nebo RPK obsahují i reoviry.
Infekce virem parainfluenzy
Jedná se o vzácné virové onemocnění dýchacích cest u koní, které se projevuje velmi nespecificky – teplotami, nechutenstvím, ztíženým dýcháním a hlenovitým až hnisavým výtokem z nosu, zánětem spojivek, zvětšením mízních uzlin. Onemocnění se obvykle vyléčí spontánně, je však i zde třeba dodržovat dostatečně dlouho rekonvalescenci.
Adenovirová infekce
Tento virus poškozuje dýchací cesty především u koní s imunitní nedostatečností (mladá hříbata arabských koní imunideficientních linií), u nichž může mít adenovirová infekce až smrtelné následky. Jinak tyto infekce probíhají velmi mírně.
Volná stěna (obr. 2) je štěrbina mezi rohovým chodidlem a rohovou stěnou kopyta v oblasti bílé čáry.
Příčinou je drobivá, suchá rohovina bílé čáry, která vzniká například jako důsledek
– nevhodného podkování (úzká podkova),
– dlouhého nosného okraje plochého nepodkovaného kopyta,
– patologického růstu rohoviny u schváceného kopyta.
Do vzniklé dutiny se dostanou nečistoty a drobné kamínky, které mohou tlačit na kopytní škáru a způsobí její zánět (pododermatitida). Kůň kulhá, na tlak kopytními kleštěmi reaguje bolestivě.
Dokud kůň nekulhá, je třeba bílou čáru vyčistit a duté místo vyplnit (např. zamáznout dřevitým dehtem, vycpat koudelí) a kopyto se doporučuje okovat širokou podkovou. Pokud už vznikla pododermatitida, je třeba zavolat veterináře, který zvolí odpovídající léčbu.
Dutá stěna (obr. 3) se podobá volné stěně, ke vzniku štěrbiny však dochází výš. Dochází k oddělování rohové ochranné vrstvy kopytní stěny od lístkové rohoviny.
Příčinou tohoto stavu je většinou pododermatitida stěnové škáry následkem
– zakování,
– schvácení nebo
– jiných zánětlivých procesů.
V době, kdy je dutá stěna diagnostikovaná, už kůň obvykle nekulhá. Kulhání se však může vrátit, pokud se do dutiny dostane špína, kamínky apod. a působením tlaku na škáru vznikne nová pododermatitida.
Dutina ve stěně musí odrůst a být nahrazená neporušenou rourkovou rohovinou. To trvá dlouho. Zatím se snese krycí rohová vrstva kopyta nad dutinou, defekt se vyplní tmelem a kopyto se okove na širší podkovu.
Mezi nejčastější vrozené srdeční vady patří defekt komorové přepážky, vzácnější jsou například anomálie srdečních chlopní, výdutě sinus valsalvus, přetrvávající foramen ovale nebo otevřený ductus arteriosus Botalli.
Defekt komorové přepážky způsobuje propojení obou srdečních komor.
Příznaky závisí na velikosti otvoru, který v přepážce vznikl. Dochází totiž ke zkratovému objemu, kdy se mísí okysličená a neokysličená krev, následkem toho se může vyvinout cyanóza (zmodrání) sliznic a srdeční nedostatečnost. Je-li otvor menší než 2,5 cm, není to velká zátěž a kůň s ní může žít po mnoho let. Rozsáhlejší defekt je však příčinou zvýšení krevního tlaku, následkem toho dochází k většímu prokrvení plic.
Velmi často tuto vadu provází i vady jiné, například přesunutí srdečnice na pravou stranu, poruchy velkých tepen, zbytnění srdce.
V případě velkého defektu mají postižená hříbata
– problémy s dýcháním,
– rychle se unaví při pití,
– nemohou dlouho stát,
– jsou cyanotická.
– Hynou během prvních 6 měsíců na selhání srdce.
Veterinář tuto vadu zjistí podle srdečních šelestů, na základě EKG, rentgenu či ultrazvukového vyšetření srdce i na základě měření krevního tlaku, nasycení krve kyslíkem a parciálního tlaku kyslíku.