Máte doma 5-6měsíční mládě papouška, které doposud ručně dokrmujete? Žebrá pokaždé, když vás vidí? Chcete ho naučit, aby začal žrát sám? Krmte ho a věnujte mu dostatek pozornosti.Pokud chcete docílit toho, aby přestal žebrat tím, že si ho přestanete všímat, stane se z ptačího mláděte velmi nejistý pták. Nebude z něho dobrý domácí kamarád.
Hlavním účelem krmení je výživa. Kromě ní se však při tom také vyvíjí pocit jistoty a nezávislosti. Papouščí mláďata, která zažila silný pocit hladu a ochuzení, nevyrostou v sebejisté, nezávislé dospělé jedince. I ze zkušenosti chovatelů je známo, že často krmená mláďata lze odstavit dříve než ta, která jsou ochuzována o ruční krmení, což jim nedodá odvahu k osamostatnění. Odstavení není záležitost, která se stane přes noc, kdy by byl pták jeden den závislý na ručním krmení a druhý den by byl schopen se živit zcela sám. Potravní nezávislost je dlouhodobý postupný proces.
V přírodě se mladí učí živit se následováním rodičů na místa s potravou. Naučit se být potravně nezávislý trvá velmi dlouho a velký význam při tom má napodobování rodičů. Mladý pták pozorně sleduje rodiče a ostatní členy hejna a učí se, co a jak jíst. Také se seznamuje se sociálními zvyky hejna. Malý kakadu molucký je závislý na rodičích do 5 nebo dokonce až 10 měsíců věku. Po celou tu dobu potřebuje být krmen a opatrován. Příležitostně je mládě krmeno i v době, kdy se již živí samo. Takové krmení má u mláďat podpořit pocit jistoty. Mladý papoušek, u něhož vzbudíte úzkost a nejistotu, vyroste v závislého dospělého jedince.
Mylná informace přestat věnovat mláděti přílišnou pozornost při odstavování ze strachu, že se zkazí, nemá ve světě sociálně žijících papoušků žádné opodstatnění. V přírodě rodiče mláďatům jen zřídkakdy odepřou krmení. Mladým papouškům se dostává rodičovské péče a nutriční podpory až do věku úplné samostatnosti.
Přestože nemůžeme být s malým papouškem nepřetržitě, měli bychom mu věnovat alespoň tolik času, kolik je možné. To je jediný způsob, jak vychovat nezávislého ptačího společníka. Papouška nezkazí příliš mnoho pozornosti, ale způsob, jakým se mu věnujeme. Mazlení není jediný způsob pozornosti, kterou mládě potřebuje. I kdyby papouščí rodiče strávili mazlením s mláďaty 24 hodin denně, určitě by se tato mláďata nevyvinula v samostatné dospělé ptáky. Od určitého okamžiku se mláďata začnou pohybovat po prostoru hnízdní dutiny, projeví se u nich zvědavost a smysl pro objevování. Rodiče je v tom začnou podporovat, učit je a vést k samostatnosti. Za čas si mláďata dodají odvahy, vylétnou z hnízda a začnou si shánět potravu. Přestože většina chování je instinktivní, určité dovednosti se musí mladí jedinci nejprve naučit. Např. létání je instinktivní, ale vzlétání, kormidlování a přistávání se vyvíjejí pozorováním rodičovských instruktorů. Ve správný čas se mladý pták stane dostatečně dovedný a odváží se jít svou vlastní cestou bez potřeby rodičovské ochrany.
Hýčkání a mazlení jsou pro mláďata papoušků nezbytné, ale musí být v rovnováze s praktickým působením, aby byl papoušek připraven na to být bezstarostným a nezávislým lidským přítelem. Vedení k nezávislosti zahrnuje mnoho způsobů zabavení papouška, je třeba mu ukázat, jak a s čím si lze hrát. Několik příkladů:
1. Koulejte malý míček a nechte papouška, ať ho honí.
2. Učte papouška zlepšovat si rovnováhu šplháním po ručníku.
3. Nechte papouška přelézat vám z ruky na ruku.
Čím více u něho vypěstujete smysl pro samostatnost a zvědavost, tím více bude schopen se sám zabavit a nebude závislý na veškeré zábavě na vás. Nebude-li se umět sám zabavit, bude se nudit. Bude-li se nudit, mohou se u něho objevit zlozvyky (např. škubání peří, stereotypní pohyby), které ho jen těžko budete odnaučovat. Je třeba obezřetnosti nad názorem, že by se měl malý papoušek ve věku odstavení přestat krmit a ze strachu, že bude zkažený, mu přestat věnovat pozornost. Vytváří to ptáka se špatným charakterem. Proces vývoje by měl směřovat k vystavění vzájemné důvěry a ne k jejímu zničení.