Řízený vodní inkubátor pro plazy
Inkubátor je ve své podstatě umělá odchovna nakladených vajíček. Většina hadů a ještěrů najdou v přírodě pro svou snůšku vhodné místo, které dokáže...
Inkubátor je ve své podstatě umělá odchovna nakladených vajíček. Většina hadů a ještěrů najdou v přírodě pro svou snůšku vhodné místo, které dokáže udržet podmínky pro vývoj zárodku ve vajíčku. Pomocí tepla a vysoké vzdušné vlhkosti se zárodky ve vajíčku mohou zdárně vyvíjet. Teplo a vlhko v přírodním „inkubátoru“ dokáže zajistit třeba proces hnití organických látek. Jen co takové místo najdou a vykladená vajíčka zamaskují, přestanou se o ně zajímat. Výjimkou jsou ale krajty. Ty se po nakladení o svá vajíčka i nadále starají a zahřívají je v závitcích těla. Je to takový živý inkubátor, který dokáže s podporou vnějších zdrojů regulovat teplotu a vlhkost.
Pokud chováme vejcorodá (oviparní) terarijní zvířata doma, budeme v budoucnu určitě inkubátor potřebovat. Proto bych rád zde popsal mé zkušenosti se stavbou středního řízeného vodního inkubátoru.
Zjednodušeně se vodní inkubátor vždy skládá z dvou nádrží, z nichž jedna je asi o třetinu menší, topení a nějakého víka na větší z nádrží. To jsou první věci, které musíme sehnat. Nejjednodušší je koupě dvou akvárií, akvarijního topítka (75–200 W) a nějakého krytu na větší akvárium (plastová nebo skleněná deska). Předem je dobré počítat s tím, že vrchní víko by mělo být usazeno na větší nádrži pod úhlem a to z důvodu stékání sražené vody na spodu víka (foto 1). V tomto případě se musí víko zapustit, aby stékající kapky nemohly opouštět nádrž. Na fotografii je na klasické akvárium vyroben nástavec z plastu (PP). Je možnost nechat si větší akvárium přímo se sklonem. U PP (Polypropylen) je výhodou to, že do něj můžete udělat větrací otvory, které v případě nutnosti můžete uzavřít. U celoskleněného modelu budete muset víko na jedné straně občas podložit tak, aby vznikla 2–4 mm mezera. Pokud zůstanete u možnosti víka bez náklonu, musíte počítat s tím, že při inkubaci budeme muset vkládat pod víko bavlněné dětské pleny a často je měnit (asi 3–5 krát týdně). V žádném případě nesmíte dovolit, aby se vysrážená voda dostávala na vajíčka.
Do velkého akvária vložíme menší a posadíme ho na nějaký podstavec tak, aby bylo dno menšího asi 10 cm ode dna většího akvária. Je možné použít cihlu, plastový podstavec atd. Musí se jednat o materiál, který se nebude ve vodě časem rozkládat. Akvarijní topítko umístíme horizontálně na dno. Na velké akvárium si poznačte maximální a minimální hladinu (max = 10 cm, min = 6–7 cm). Menší akvárium bude sloužit jako uložiště vajíček. Je možné v něm udělat přepážky pro případ více snůšek.
Teď můžeme nalít do našeho inkubátoru převařenou vodu. Do vody je dobré umístit teploměr, abychom měli pořád přehled o teplotě vody. Další teploměr musíme umístit do malého akvária. U tohoto teploměru by bylo lepší, aby měl čidlo v prostoru u vajíček a ukazatel teploty mimo inkubátor.
Akvarijní topítko zapneme do sítě s nastaveným termostatem (je součástí topítka) na 31–32 °C. Bude to pár hodin trvat, než se teplota ustálí. Pokud bude teplota velká, ubereme na termostatu a naopak, bude-li malá přidáme. Já používám v inkubátoru ještě vytápění vzduchu a tím dokážu řídit i vzdušnou vlhkost. Pokud máte častější snůšky od více druhů, tak se vám určitě řízení vlhkosti hodí. Když se rozhodnete i pro tuto variantu, tak vám stačí nějaká topná rohož (topný kabel zapletený v síťovině) nebo topná deska a termostat s venkovním čidlem (RT2). Při nastavování je potřeba mít trochu trpělivosti a používat vlhkoměr. Všechna nastavení je potřeba si pečlivě poznamenat.
Takto postavený inkubátor má dost velké úniky tepla a je potřeba ho nějak zateplit. Nejsnadnější a nejlevnější způsob je použití polystyrénových desek, které po nařezání řezačkou na koberce přilepíme na zadní a boční stěny silikonem. Já zakrývám i přední stěnu, která je odnímatelná (zajištěná jen sponkou). Přeji mnoho úspěchů při inkubaci i v chovech.
