Přivezli jsme si štěňátko

Vzhledem k tomu, že se na nás obrací řada lidí, kteří si mají domů přivézt nové štěňátko a opravdu si nevědí rady, co a jak a shání informace, dovolujeme si zde otisknout našich pár praktických rad, které přidáváme ke každému štěňátku. Je to psáno na štěně berňáčka, takže majitelé štěňátek jiných, hlavně menších plemen si přizpůsobí pro vlastní potřeby. Přejeme všem jen ty nejkrásnější chvilky s novým členem rodiny.

OČI
Kontrolovat, zda nečervenají. Pokud by se vyskytl nějaký problém (štěňata rádi hrabou, téměř se popelí), raději nechat prohlédnout veterinárním lékařem a zakapat. Cca ve 3–4 měsících nechat veterinářem prohlédnout třetí víčko, zda se tam nevytvořil zánět (taková jemná krupička) a event. nechat ošetřit. Zákrok není náročný. Při používání kapek zase nepřehánět.

UŠI
Pravidelně kontrolovat čistotu. Čistit specielní vodičkou, která je k dostání u veterináře. Čištění (pokud se pes nepohybuje v extrémě prašném prostředí) stačí 1× za 2 až 3 týdny, vatičkou na malíčku. Nepoužívat špejle, čistící tyčinky apod. Pokud by se vyskytl nějaký problém, objevil se nepříjemně páchnoucí výtok, opět navštívit veterináře. Četnost čištění opět nepřehánět.
Malé štěňátko zásadně nehladíme směrem od čela přes klenbu hlavy a na temeno, abychom jim nedeformovali ouška. Hladím buď od krčku dál na hřbet, nebo drbeme a hladíme na náprsence nebo drbeme za ouškama, ale zezadu (směrem od hřbetu), abychom jakoby stavěli.
Nezapomeňte štěněti vyčistit ouška před svodem mladých. Tam se prohlížejí, ať je nemají špinavá.

SRST
Zhruba od 4. měsíce věku, když je pěkné počasí a štěně pak bude mít možnost se projít (nesmí mokré být někde hned zavřeno, aby se nezapařilo), je možné zkusit, jestli bude mít chuť do přírodní vody (rybník, řeka – ale pokud možno čisté vody). Vyčesáváme pravidelně, ale v době, kdy pes nelíná, není nutné tak často, protože jejich srst má tzv. samočistící schopnost. Večer se vyválí někde v blátě a ráno je pejsek téměř čistý. V době línání vyčesávat častěji, cca 3× týdně. Štěně ani dospělého psa nemá cenu česat denně. Srsti to moc neprospívá.

PROHLÍŽENÍ ZOUBKŮ A VARLÁTEK
Již od malého štěňátka zvykáme na prohlížení zoubků. S jediným povelem ZUBY – prohlížíme následovně. Nejprve dáme psovi čelisti k sobě, aby bylo možné prohlédnout skus. Ohrneme štěňátku pysky po stranách za čenichem (nikdy nezvedáme přímo čenich, psa bychom dusili a on pak je nervózní). Takže dvěma prsty, z obou stran mordy, vyhrneme pysky tak, aby byl vidět skus předních zubů. Pak, ještě při sevřených čelistech, se prohlížejí zuby z obou stran, takže se vyhrnují pysky na pravé a následně na levé straně. Nakonec následuje tzv. „krokodýlek“, kdy se psovi otevře tlama do široka, aby byly vidět i zadní stoličky. Když štěně učíme prohlížení zubů, vždy je dobré mít u sebe někoho mimo rodinu (zezačátku to může být příbuzný, kamarád, dědeček apod., později se snažíme o totéž s cizími lidmi). Štěně pak musí brát prohlížení zubů jako samozřejmost a na svodu mladých to bude bez problémů. U pejsků – kluků, se ještě prohlížejí varlátka. Pejska si postavíte bokem k sobě, lehce podržíte za vzdálenější slabinu, přidržíte mu hlavičku a požádáte známéno, aby mu zezadu prohlédl varlátka. Nejlepší postup je ten, že dotyčný pejska nejprve pohladí po hřbetě, může i vícekrát a následně sjede rukou pod ocas a sáhne na varlátka. To pro naučení prohlížení varlátek stačí.

VÝCHOVA A VÝCVIK
S výchovou začít okamžitě. Hned začít zvykat na malý obojek, od 2. měsíce je možné pořídit dvouřadý polostahovák. Hned pomalu nenásilně učit chůzi u nohy, aby se pejsek nenaučil „táhnout“. Při tendenci „táhnout“ netahat zpátky, ale vždy jen silněji škubnout spolu s povelem „k noze“. Jako první vždy učit přivolání, aby vám pejsek přišel za jakýchkoli okolností. Na začátku jsou štěňátka zvyklá na volání: „kuci, kuci“, milým jemným skoro zpívavým hlasem, stejným hlasem je nutné učit přivolání. VŽDYCKY, KDYŽ PEJSEK PŘIJDE, VELMI SILNĚ A BLÁZNIVĚ POCHVÁLIT – „TAK BYL HODNÝ, TO JE PAŠÁK, ŠIKOVNÝ“. I když přijde až třeba po 11. zavolání, nikdy nekárat a na pejska se nezlobit. On nerozumí tomu, že měl přijít hned a pak si spojí v hlavě: PŘÍCHOD = POKÁRÁNÍ. Veškeré volací povely milým, zpěvavým hlasem. Příkazové povely, jako sedni, lehni, později stůj apod. přísnějším hlasem. Psi velmi reagují na intonaci hlasu. Od třetího měsíce (po očkování) začít docházet na kynologické cvičiště. Nemusí to být proto, aby se pejsek za každou cenu naučil perfektní poslušnost a pak skládal zkoušky, ale je to součást SOCIALIZACE. Je nutné, aby se štěně seznamovalo s ostatními (jemu cizími) psy i lidmi. Nechat ho pohladit apod. Následně se pak může začít s výcvikem. Nejméně do 1 až 3 roku věku nikdy psa necvičit v jednom kuse déle jak 10 minut. Pak třeba na hodinu přerušit a pak se může zase chvilku. Není to proto, že by pejsek byl tak rychle unaven, ale proto, aby ho výcvik bavil a dělal ho s velkou radostí.
Pokud to jen trochu jde, snažíme se štěňátko venčit „navolno“, bez vodítka, a na vodítko pak jen průběžně připínat. Pokud ho budeme venčit jenom a pouze na vodítku, nebude schopné při puštění na volno se k vám rozumně vrátit a bude „lítat jak blázen“, aby si to užilo. Také je dobré občas se štěňátku schovat. Malé štěně má sledovací pud (tj. od maličku štěňátka sledují mámu všude, kam se hne) a tuto úlohu vlastně přebíráte vy. Tudíž je naprosto nejjednodušší začít od malinkého štěňátka bez vodítka. Veškerá práce s výchovou a výcvikem pak bude pro vás mnohem snažší.

VETERINÁRNÍ PÉČE
Od začátku si najít dobrého veterináře. Poptat se po okolí, majitelů psů nebo majitelů různých chovatelských stanic, kde znají dobrého veterináře, případně i jich několik vystřídat. Nejlepší veterinář je takový, který je schopen a ochoten, když bude mít pes závažné problémy (autonehoda, těžký porod u feny apod.) vstát třeba o půlnoci a přijet k vám nebo vás čekat v ordinaci. Štěňátka jsou pravidelně odčervovaná a mají základní očkování (viz očkovací průkaz). Další kombinované očkování doporučujeme ve 3 měsících. Očkování proti vzteklině pak na doporučení veterináře – očkuje se od 3. do 6. měsíce. Doporučujeme taktéž očkování proti borelióze a co nejdříve ošetřit štěňátko proti klíšťatům a blechám. Domluvit se s veterinářem, jaký prostředek doporučuje

KRMENÍ A PAMLSKY
Pro pár prvních dnů dostane pejsek s sebou krmení, kterým byl krmen doposud. Nadále doporučujeme štěněcí krmení. Od 4. měsíce věku pak doporučujeme přejít na kompletní krmivo pro štěňata velkých a obřích plemen. V současné době je na našem trhu velký výběr. Nám se osvědčilo krmení od firmy Happy Dog. Granule většinou zalíváme čistou vodou a nebo krmíme i suché (kvůli zoubkům). PODÁVÁME IHNED PO ZALITÍ, nenecháváme rozmočit. Štěňata na to nejsou zvyklá a není to dobré kvůli zubům.
Občas můžeme dát nějaký pamlsek, ale VELMI OPATRNĚ. VŮBEC nedávat ke kompletnímu krmivu mléčné výrobky, mohlo by dojít k odvápnění psa (jeho tělo by se odnaučilo vstřebávat vápník z potravy). Nepřidávat žádné vitamíny nebo minerály, jedině čistou želatinu nebo přípravky na klouby, např. ALAVIS. I těchto přípravků je na trhu dost. Jako pamlsek je možno pár piškotů za den (ne celý pytlík), nebo vitamínovou tyčinku apod. Tyčinku opět rozdělit, a dát třeba na 3×, ale ne více jak jednu denně. Piškoty, jako odměny za provedení určitého povelu podávat předem rozdělené na čtvrtky. To bohatě stačí.
Další výborný pamlsek (odměna). Nakrájíte si několik krajíčků chleba na drobné kostičky a ty pak necháme uschnout (nad teplem). Tvrdé kousky chleba štěňatům velmi chutnají a jsou pro ně naprosto neškodné, ještě si přičišťují zoubky.

Velká plemena mají většinou obrovskou tendenci k tloustnutí a proto je nutné u štěňat dávat na toto obrovský pozor, aby nedošlo k POŠKOZENÍ KLOUBŮ. Odvážit si doporučenou denní dávku, tu si pak rozdělit zpočátku na tři dávky, později na dvě a dodržovat dávkování. Pouze v případě, že by štěně bylo extremně hubeňoučké, tak přidat nebo pokud by hodně tloustlo, urychleně ubrat. Každé štěně má jiný metabolismus (spalování – je to stejné, jako u lidí) a proto je také třeba sledovat a dávku upravit.

Zažívací problémy – dosti často se u štěňátek (obzvláště, když si je přivezete domů), vyskytuje řidší stolice, někdy i průjem. Většinou se to po pár dnech srovná, jedná se o reakci na změnu prostředí, změnu používané vody a další. Pro začátek je možno k pití a na zalívání granulí používat např. balenou vodu (neperlivou Dobrou vodu apod.), pokud u vás tekoucí voda není zrovna kvalitní.
Pokud by problémy s průjmem přetrvávaly a nebyly by patrné jiné změny (nechutenství, skleslost, teplota atd.), je možno nasadit na den dva dietu – slabý vlažný černý čaj místo krmení a následně podávat rýži s libovým kuřecím masem). Většinou se pak stolice upraví. Příčin průjmových onemocnění u štěňátek může být řada a stejně je nejlépe co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře.
Stejně tak může průjem provázet dobu po očkování nebo odčervování štěňátka.

VENČENÍ A POBYT NA VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍCH
S velmi malým štěňátkem je nejlépe chodit do míst, kde není velký pohyb cizích psů. Tzn. není vhodné venčit na místech, kam chodí např. půlka města. Pro začátek doporučujeme venčit třeba jen na zahradě. Štěňátko pak třeba vzít autem na návštěvu k příbuzným nebo známých (nutnost socializace). Poměrně brzy můžete se štěňátkem na kynologické cvičiště, protože v prostorách cvičiště, kde se psi cvičí a např. štěňátka vypouští ke hrám, se psi normálně nevenčí, takže by tento prostor měl být mnohem „čistější“ než veřejná prostranství. Navíc na cvičiště chodí psi sledovaní po veterinární stránce a určitě očkovaní.

Nezatěžovat – štěňátko musíte zatěžovat velmi pomalu a postupně přidávat. Např. nemůžete s malým štěňátkem na dlouhé tůry. Zezačátku na procházku jenom opravdu pár desítek metrů, pak pár stovek metrů. Ke kolu nikdy, na delší tůry až po rentgenech kyčlí a loktů (abyste věděli, jaký je jejich stav a podle toho se mohli zařídit), tj. po 12–15 měsíci věku (podle chov. řádu u jednotl. plemen). Při těžších stupních dysplazie je možné se psem provozovat také činnost, ale pravidelně a ne dlouho. Vynikající je plavání.
Pokud vám štěně hrabe, buďte rádi, posiluje tak přední končetiny, hrudník a lokty. Pro jeho vývoj je třeba oželet třeba i část zahrady.

OSTATNÍ
Péči zbytečně nepřehánět. Držet se dvou hesel: „MÉNĚ JE NĚKDY VÍCE“ A „VŠEHO MOC ŠKODÍ“.
Konkrétně. Pokud se pejsek alespoň trochu pohybuje na tvrdých površích (beton, chodník, štěrk, kačírek apod.) není třeba stříhat drápky. Toto pouze, kdyby mu opravdu přerůstaly. Stejně tak není VŮBEC NUTNÉ preventivně vymačkávat anální žlázky (provádí veterinární lékař), pouze, kdyby byly nějaké problémy (zánět apod.). Není nutné vystříhávat chloupky mezi polštářky na packách. Opět jenom v případě, kdyby byly nějak slepené (asfaltem apod.). Je to přirozená ochrana polštářků. Totéž pravidlo platí o pohybu, mazlení atd. Pokud by se začalo štěně projevovat jako rozmazlené dítě (obzvláště po půli roce, kdy jdou do puberty), načas trochu omezíme úzký styk s námi, abychom mu byli vzácnější. Ono si pak více váží naší péče a pozornosti a bude poslušnější.

Tento výčet různých rad je opravdu jenom velmi stručný a informativní. Pokud si nebudete s něčím vědět rady nebo se budete chtít na cokoliv zeptat (i na něco, o čem se zde nepíše) kontaktujte chovatele nebo se obraťte na veterinárního lékaře.