Sdílet:
Něco málo o tréninku … (1. část)
Trail – obecné rady podle australského trenéra Davida Norburyho a americké trenérky Cynthie Cantleberry. Tak se mi zdá, že jezdecké závody ve we...
Trail
– obecné rady podle australského trenéra Davida Norburyho a americké trenérky Cynthie Cantleberry.
Tak se mi zdá, že jezdecké závody ve westernovém stylu se u nás v ČR a sousedních státech těší stále větší známosti a oblibě. Trochu mne ale mrzí, že se nejčastěji učí, mluví a píše hlavně o reiningu, přestože disciplín, které prověří přiježděnost koně je mnohem více. Proto jsem nemohla odolat a zkusila jsem vyhledat pár informací a sestavit sérii článků, kde se budeme zabývat tréninkem užitečným pro trail, western pleasure či western riding.
Při předvedení trailové úlohy máme možnost ukázat divákům a hlavně rozhodčímu, do jaké míry jsme schopni ovládat koně. Trail vypadá na pohled velice jednoduše, protože pokud jej zajedeme korektně, může být pro nás opravdu snadný, tak jako může být snadný třeba i reining, western riding nebo pleasure. Čím jednodušeji disciplína vypadá, tím více máme sklon říkat si: „To zvládnu hravě, je to jednoduché,“ ovšem jen do té doby, dokud nezačneme pořádně trénovat a dané disciplíně rozumět.
Soutěžní disciplína Trail je zkouškou poslušnosti koně, který s jezdcem na zádech musí překonat různé druhy překážek a provádět cviky, které jsou součástí úlohy. Trailové překážky se postupem času vyvíjely až do dnešní podoby, kdy se s přírodními překážkami setkáváme v soutěžích jen málokdy. Klade se ale větší důraz na to, aby kůň nejen překonal překážku tak, jak se požaduje, ale aby také zřetelně a ochotně následoval pobídky jezdce. Nemělo by být patrné žádné zpoždění nebo odpor koně, nebo dokonce nervozita a neovladatelnost. Celý trail by měl proběhnout pokud možno v dopředném, uvolněném tempu. Trail se rovněž hodnotí trochu jinak, než ostatní westernové disciplíny. Je hodnoceno celkové předvedení koně se zvláštním důrazem na chování koně a ochotu následovat pobídky jezdce a hlavně je hodnoceno to, jak kůň přistupuje k překážkám. Rozhodčí rádi vidí, když je kůň co nejjemněji vyladěn na pobídky jezdcových holení a naopak neradi vidí přílišné použití ostruh při provedení úlohy.
Pravidla pro trailové úlohy obecně zvýhodňují koně, kteří pracují čistě na překážkách a mají styl a iniciativu, ovšem koně nebo jezdce, kteří přehánějí požadavky úlohy, mohou rozhodčí postihovat nižším bodovým hodnocením. Např. při úloze klusem přes kavalety by kůň neměl zvedat nohy více, než je nutné k čistému překonání překážky, sed jezdce by tímto neměl být ovlivněn.
Trailová úloha by měla být zveřejněna vždy minimálně hodinu před zahájením soutěže. Je složena nejméně ze šesti překážek, mezi nimiž se jezdec pohybuje krokem, pomalým klusem (jog) a pomalým cvalem (lope). Tři překážky jsou předepsané a zbývající tři se volí z možností povolených pravidly.
Předepsané překážky
Branka – otevřít, projít a zavřít
V úloze může být rozlišeno, zda máme použít k otevření branky levou nebo pravou ruku a nebo je to libovolné. V každém případě, když jednou položíme ruku na branku, nesmíme branku pustit, dokud neprojdeme skrz a nezavřeme. Změna ruky při překonávání branky nebo upuštění branky bude mít za následek penalizaci.
Překonávají se minimálně čtyři latě v řadě za sebou, které by měly být bezpečné pro koně a jezdce a měly by být rozumně rozmístěny v trailové úloze. Mohou být v jedné přímce, do zatáčky, cik-cak a mohou být i přizvednuty.
Překážky pro couvání
Couvání mezi nebo kolem nejméně 3 značek. Couvání do L, V, U, Z, rovně nebo podobného tvaru. Překážky by měly být rozmístěny minimálně 70 cm od sebe, jsou-li přizvednuty (ne více než 60 cm) musí být od sebe minimálně 75 cm. Překážky, které jsou považovány za nebezpečné nesmí být použity, např. pneumatiky, zvířata, lidé, skoky, houpací můstky, otevřený plamen, suchý led, dělbuchy, sesednutí a obejití koně apod.
Ideální trailový kůň
Nejdůležitější je, aby měl trailový kůň dobrou povahu, což je nakonec základem asi pro všechny koně, kteří se chtějí účastnit jakékoli westernové soutěžní disciplíny. Přiježděnost je důležitá, ovšem povaha je základem všeho. Kůň by měl být uvolněný, neměl by přehnaně reagovat na pobídky, zejména při ustupování. Lepší je možná koník, který je trošku línější – koník, který půjde jen tak rychle, jak budeme chtít a bude vždy čekat na naši pobídku, aniž by předvídal každý pohyb. Trailoví koně by měli být důvěřiví a ochotní pracovat sami uvnitř jízdárny, zatímco ostatní koně jsou mimo tento prostor. Máme-li koně, který se děsí samoty v soutěžní aréně, netrestejme jej, ale snažme se jej naopak uklidnit a uvolnit. Čím více jej budeme „dusit“, tím více tento problém zhoršíme.
Je-li to tak možné říci, není sebrání a špičková přiježděnost v trailu tak úplně rozhodující. Bude-li ale rozhodčí muset zvolit mezi dvěma stejnými výkony, přiježděnější kůň pravděpodobně vyhraje. Menší koně se v trailu lépe předvádějí než velcí, protože překážky jsou navrženy pro standartní velikost koně. Menší kůň pak může projít úlohu snadněji.
Dobrou volbou, co se týká pohlaví koně, je valach, pak klisna a v poslední řadě hřebec. Ten by měl být předváděn pouze vlastním trenérem nebo zkušeným jezdcem. Lidé, kteří začínají, by se ale rozhodně měli poohlédnout raději po valachu nebo klisně. Preference ohledně plemene u trailu nehrají až takovou roli. Dobří mohou být i arabští koně nebo teplokrevníci a kříženci. Ale zdá se, že dnes jsou již obecně preferovaná tzv. westernová plemena – quarteři, appaloosy a paintové.
Trénink
Tak jako u všech soutěží, abychom byli úspěšní v trailu, musíme mít koně ohebného, to znamená, že se musí umět dobře a uvolněně pohybovat jak dopředu, tak v ustupování. Základem pro laterální pohyb a ohebnost je právě ustupování. Prvním krokem při výcviku je naučit koně uhýbat směrem od holeně, která pobízí.
Při nácviku ustupování využijeme stěnu jízdárny nebo její hrazení a držíme koně otočeného zádí ke stěně, čímž zabráníme tomu, aby kůň od pobídky odcouval. Abychom zabráníli koni utéct dopředu, můžeme jej přidržet. Chceme-li ustupovat doprava, použijeme pobídku levou holení, cvičení poprve zkusíme z rohu tak, jak je zobrazeno na nákresu.
Kůň může nejprve zareagovat protitlakem, pokud se tlačí směrem doleva místo doprava, můžeme jej zkusit postavit do rohu, pak už nemá jinou možnost, než ustupovat správně. V první fázi tréninku nemusíme příliš pracovat na pozici hlavy, nejde-li kůň proti udidlu a nehází hlavou. Koník, který dělá tyto cviky poprvé se učí a proto se nedá vyloučit případný protitlak, nebude-li koník jasně rozumět našim pobídkám. Čím více se v této ranné výcvikové fázi budeme snažit snižovat hlavu, tím více problémů si chystáme do budoucna. Nejprve jako pomůcku použijeme stálý, postupně se zvyšující tlak holeně, neodpoví-li kůň ustoupením, tak můžeme zesílit tlak ve formě rytmického „klepání“. Nejprve jemně, postupně zesilujeme, dokud neustoupí, neodpoví-li ani tehdy, můžeme jemně použít ostruhu. Koni by mělo být vždy jasné, že je příjemnější vyhovět na jemnou pobídku holeně, než na strohé dloubnutí ostruhou. Je-li kůň již dobře obeznámen s ustupováním, měl by se pohybovat s rovným tělem. Ale v této ranné fázi celkem nezáleží na tom, jde-li prvně předek nebo záď. Přirozeně bychom koně nejprve měli požádat pouze o jeden krok, dobře provedený na obě strany. Příště zkusíme dva kroky na každou stranu a po pár výcvikových hodinách už bude schopen ustoupit šest nebo sedm kroků stranou. Nezapomeňme vyžadovat ustupování na obě strany rovnoměrně, aby nedošlo k tomu, že kůň pak bude na jednu stranu lepší a na druhou horší. Jakmile naučíme koně ustupovat, pokračujeme se vším ostatním. Učíme koně, aby stál předkem a zádí se otáčel (obraty kolem předku). Vepředu si koně přidržíme a holení poněkud více vzadu jej pobídneme. Stejně tak musíme být později schopni přidržet pevně záď a otáčet koně předkem kolem zádi (obraty kolem zádi). Holeně řídí záď a ruce by měly řídit předek a ramena koně. Ve trailových úlohách musíme být schopni ovládat obojí nezávisle na sobě.
(pokračování příště)
– obecné rady podle australského trenéra Davida Norburyho a americké trenérky Cynthie Cantleberry.
Tak se mi zdá, že jezdecké závody ve westernovém stylu se u nás v ČR a sousedních státech těší stále větší známosti a oblibě. Trochu mne ale mrzí, že se nejčastěji učí, mluví a píše hlavně o reiningu, přestože disciplín, které prověří přiježděnost koně je mnohem více. Proto jsem nemohla odolat a zkusila jsem vyhledat pár informací a sestavit sérii článků, kde se budeme zabývat tréninkem užitečným pro trail, western pleasure či western riding.
Při předvedení trailové úlohy máme možnost ukázat divákům a hlavně rozhodčímu, do jaké míry jsme schopni ovládat koně. Trail vypadá na pohled velice jednoduše, protože pokud jej zajedeme korektně, může být pro nás opravdu snadný, tak jako může být snadný třeba i reining, western riding nebo pleasure. Čím jednodušeji disciplína vypadá, tím více máme sklon říkat si: „To zvládnu hravě, je to jednoduché,“ ovšem jen do té doby, dokud nezačneme pořádně trénovat a dané disciplíně rozumět.
Soutěžní disciplína Trail je zkouškou poslušnosti koně, který s jezdcem na zádech musí překonat různé druhy překážek a provádět cviky, které jsou součástí úlohy. Trailové překážky se postupem času vyvíjely až do dnešní podoby, kdy se s přírodními překážkami setkáváme v soutěžích jen málokdy. Klade se ale větší důraz na to, aby kůň nejen překonal překážku tak, jak se požaduje, ale aby také zřetelně a ochotně následoval pobídky jezdce. Nemělo by být patrné žádné zpoždění nebo odpor koně, nebo dokonce nervozita a neovladatelnost. Celý trail by měl proběhnout pokud možno v dopředném, uvolněném tempu. Trail se rovněž hodnotí trochu jinak, než ostatní westernové disciplíny. Je hodnoceno celkové předvedení koně se zvláštním důrazem na chování koně a ochotu následovat pobídky jezdce a hlavně je hodnoceno to, jak kůň přistupuje k překážkám. Rozhodčí rádi vidí, když je kůň co nejjemněji vyladěn na pobídky jezdcových holení a naopak neradi vidí přílišné použití ostruh při provedení úlohy.
• Jezdec by měl sedět uvolněně a pohodlně, ani ne příliš napjatě a narovnaně, ani shrbeně, s kulatými zády.
Pravidla pro trailové úlohy obecně zvýhodňují koně, kteří pracují čistě na překážkách a mají styl a iniciativu, ovšem koně nebo jezdce, kteří přehánějí požadavky úlohy, mohou rozhodčí postihovat nižším bodovým hodnocením. Např. při úloze klusem přes kavalety by kůň neměl zvedat nohy více, než je nutné k čistému překonání překážky, sed jezdce by tímto neměl být ovlivněn.
Trailová úloha by měla být zveřejněna vždy minimálně hodinu před zahájením soutěže. Je složena nejméně ze šesti překážek, mezi nimiž se jezdec pohybuje krokem, pomalým klusem (jog) a pomalým cvalem (lope). Tři překážky jsou předepsané a zbývající tři se volí z možností povolených pravidly.
Předepsané překážky
Branka – otevřít, projít a zavřít
V úloze může být rozlišeno, zda máme použít k otevření branky levou nebo pravou ruku a nebo je to libovolné. V každém případě, když jednou položíme ruku na branku, nesmíme branku pustit, dokud neprojdeme skrz a nezavřeme. Změna ruky při překonávání branky nebo upuštění branky bude mít za následek penalizaci.
• Trailový sed – Lokty by měly zůstat u těla a ruce by měly být nad kohoutkem koně. Noha by měla být uvolněně svisle za podbřišníkem s chodidlem pevně ve třmeni a paty by neměly být přehnaně tlačeny dolů. Byl-li trénink korektní, nebudeme tolik potřebovat pobídky ostruhami, ale pokud přeci, pouze na malý moment otočíme kolečko proti koni.
Překonávají se minimálně čtyři latě v řadě za sebou, které by měly být bezpečné pro koně a jezdce a měly by být rozumně rozmístěny v trailové úloze. Mohou být v jedné přímce, do zatáčky, cik-cak a mohou být i přizvednuty.
Překážky pro couvání
Couvání mezi nebo kolem nejméně 3 značek. Couvání do L, V, U, Z, rovně nebo podobného tvaru. Překážky by měly být rozmístěny minimálně 70 cm od sebe, jsou-li přizvednuty (ne více než 60 cm) musí být od sebe minimálně 75 cm. Překážky, které jsou považovány za nebezpečné nesmí být použity, např. pneumatiky, zvířata, lidé, skoky, houpací můstky, otevřený plamen, suchý led, dělbuchy, sesednutí a obejití koně apod.
Ideální trailový kůň
Nejdůležitější je, aby měl trailový kůň dobrou povahu, což je nakonec základem asi pro všechny koně, kteří se chtějí účastnit jakékoli westernové soutěžní disciplíny. Přiježděnost je důležitá, ovšem povaha je základem všeho. Kůň by měl být uvolněný, neměl by přehnaně reagovat na pobídky, zejména při ustupování. Lepší je možná koník, který je trošku línější – koník, který půjde jen tak rychle, jak budeme chtít a bude vždy čekat na naši pobídku, aniž by předvídal každý pohyb. Trailoví koně by měli být důvěřiví a ochotní pracovat sami uvnitř jízdárny, zatímco ostatní koně jsou mimo tento prostor. Máme-li koně, který se děsí samoty v soutěžní aréně, netrestejme jej, ale snažme se jej naopak uklidnit a uvolnit. Čím více jej budeme „dusit“, tím více tento problém zhoršíme.
Je-li to tak možné říci, není sebrání a špičková přiježděnost v trailu tak úplně rozhodující. Bude-li ale rozhodčí muset zvolit mezi dvěma stejnými výkony, přiježděnější kůň pravděpodobně vyhraje. Menší koně se v trailu lépe předvádějí než velcí, protože překážky jsou navrženy pro standartní velikost koně. Menší kůň pak může projít úlohu snadněji.
Dobrou volbou, co se týká pohlaví koně, je valach, pak klisna a v poslední řadě hřebec. Ten by měl být předváděn pouze vlastním trenérem nebo zkušeným jezdcem. Lidé, kteří začínají, by se ale rozhodně měli poohlédnout raději po valachu nebo klisně. Preference ohledně plemene u trailu nehrají až takovou roli. Dobří mohou být i arabští koně nebo teplokrevníci a kříženci. Ale zdá se, že dnes jsou již obecně preferovaná tzv. westernová plemena – quarteři, appaloosy a paintové.
Trénink
Tak jako u všech soutěží, abychom byli úspěšní v trailu, musíme mít koně ohebného, to znamená, že se musí umět dobře a uvolněně pohybovat jak dopředu, tak v ustupování. Základem pro laterální pohyb a ohebnost je právě ustupování. Prvním krokem při výcviku je naučit koně uhýbat směrem od holeně, která pobízí.
Při nácviku ustupování využijeme stěnu jízdárny nebo její hrazení a držíme koně otočeného zádí ke stěně, čímž zabráníme tomu, aby kůň od pobídky odcouval. Abychom zabráníli koni utéct dopředu, můžeme jej přidržet. Chceme-li ustupovat doprava, použijeme pobídku levou holení, cvičení poprve zkusíme z rohu tak, jak je zobrazeno na nákresu.
Kůň může nejprve zareagovat protitlakem, pokud se tlačí směrem doleva místo doprava, můžeme jej zkusit postavit do rohu, pak už nemá jinou možnost, než ustupovat správně. V první fázi tréninku nemusíme příliš pracovat na pozici hlavy, nejde-li kůň proti udidlu a nehází hlavou. Koník, který dělá tyto cviky poprvé se učí a proto se nedá vyloučit případný protitlak, nebude-li koník jasně rozumět našim pobídkám. Čím více se v této ranné výcvikové fázi budeme snažit snižovat hlavu, tím více problémů si chystáme do budoucna. Nejprve jako pomůcku použijeme stálý, postupně se zvyšující tlak holeně, neodpoví-li kůň ustoupením, tak můžeme zesílit tlak ve formě rytmického „klepání“. Nejprve jemně, postupně zesilujeme, dokud neustoupí, neodpoví-li ani tehdy, můžeme jemně použít ostruhu. Koni by mělo být vždy jasné, že je příjemnější vyhovět na jemnou pobídku holeně, než na strohé dloubnutí ostruhou. Je-li kůň již dobře obeznámen s ustupováním, měl by se pohybovat s rovným tělem. Ale v této ranné fázi celkem nezáleží na tom, jde-li prvně předek nebo záď. Přirozeně bychom koně nejprve měli požádat pouze o jeden krok, dobře provedený na obě strany. Příště zkusíme dva kroky na každou stranu a po pár výcvikových hodinách už bude schopen ustoupit šest nebo sedm kroků stranou. Nezapomeňme vyžadovat ustupování na obě strany rovnoměrně, aby nedošlo k tomu, že kůň pak bude na jednu stranu lepší a na druhou horší. Jakmile naučíme koně ustupovat, pokračujeme se vším ostatním. Učíme koně, aby stál předkem a zádí se otáčel (obraty kolem předku). Vepředu si koně přidržíme a holení poněkud více vzadu jej pobídneme. Stejně tak musíme být později schopni přidržet pevně záď a otáčet koně předkem kolem zádi (obraty kolem zádi). Holeně řídí záď a ruce by měly řídit předek a ramena koně. Ve trailových úlohách musíme být schopni ovládat obojí nezávisle na sobě.
(pokračování příště)
Autor textu: Martina Mašková
Autor fotografií zdroj: Martina Mašková
