Moravský bělohlávek

Moravský bělohlávek je jedním z naších nejstarších národních plemen a jeho výskyt lze, na základě dostupné literatury, datovat před rok 1850. Dříve byl nazýván hanáckým lysákem volavým a jeho původ lze hledat v centrální části Moravy a to v okolí hanáckých měst Kroměříž, Kojetín, Olomouc, Prostějov a Přerov. Jedná se o půvabného voláče, nikoli nepodobného slezskému voláči lysému či slovenskému voláči. Na rozdíl od nich je však vlastníkem špičaté chocholky a z neznalosti může být zaměněn i s německým bělohlavým durynským voláčem. Náš bělohlávek se liší odlišnou kresbou hlavy – má ji bílou od koutků zobáku přes spodní okraj obočnice a bílá barva končí těsně před špičatou chocholkou, která je však vždy barevná.

Moravský bělohlávek patří délkou asi 400 mm, středně dlouhýma nohama, souladné tělesné stavby se širokými prsy a hruškovitým voletem mezi střední voláče a k jeho charakteristickým vlastnostem patří dobrá plodnost, starostlivost při výchově holoubat, dobré letové vlastnosti i při nafouklém voleti a velká shánčlivost za předpokladu, že je chován „na volno“. Pokud jsou k tomu vedeni, dokáží i aktivně polařit. Nejsou to jen holubi rovinaté Hané, ale daří se jim i ve výše položených oblastech, což máme ověřeno dlouholetým volným chovem černé variety v ašském výběžku ve výšce 700 m nad mořem. Holubi zde chovaní aktivně polařili především v travnatých plochách a jejich obočnice byly tmavě červené.

Tento voláč se vyskytuje ve značném počtu uznaných i neuznaných variet. Kromě základních barev, a to modré, černé, červené a žluté se chová v mezibarvě stříbřité, žlutě plavé, červeně plavé, štěpí se např. i na isabely. Mohou být bělopruzí, černopruzí, bělohrotí i tygři. Velmi líbiví jsou kapratí modří, červení, žlutí, stříbřití i skřivánčí. Možnosti však nejsou uzavřeny a ti odborně zdatnější chovatelé šlechtí i nové variety, např: šupkaté. Pravděpodobně nejdokonalejší barvou je barva modrá s výrazným zeleným leskem volete. V současnosti se podařilo jednotlivým chovatelům bělohlávků rozšířit krevní zásobu moravského bělohlávka přístřikem krve příbuzných plemen, což je při současném požadavku na moderní typ voláče na vyšších nohou a vzpřímenější postavy nutné.

Přestože jde o plemeno velmi staré a jeho užitkové i okrasné vlastnosti jsou ověřené, počet aktivních chovatelů je velmi nízký. Odvážím se tvrdit, že je menší než počet uznaných či neuznaných variet. Poslední chovatelé se roztroušeně nacházejí především na Hané, dva větší chovy jsou v okolí Loun, dva chovy na severní Moravě a asi tři na Vysočině. Myslím si, že je to škoda, protože nemáme mnoho národních plemen, která dokáží víc než pobývat ve voliéře a jejíž jedinou činností, kromě zajištění reprodukce, je pasivně přijímat potravu. Přitom chov moravského bělohlávka není vůbec náročný. Naši předkové se s ním nemazlili, jeho exteriér neprošlechtili exteriérovými zvláštnostmi a požadovali od něj především užitkovost, danou dobrou plodností, krmivostí a polařením. Moravští bělohlávci jsou příkladní rodičové a spolehlivé chůvy. Pokud si budete chtít v budníku prohlídnout vejce či holoubata, s největší pravděpodobností je rodič v hnízdě neopustí a bude je velmi důrazně bránit. Můj pár červeně kapratý mi opakovaně vykrmil tři podsazená mláďata, a to při opětovném zahnízdění holubice. Velmi temperamentní moravský bělohlávek se zcela spokojí s průměrným zacházením a je vhodný pro začínající chovatele. Mě letos černí bělohlávci zahnízdili z nedostatku prostoru ve spárovací kleci, kterou nahradil kotec uzavřené králíkárny. Zde úspěšně odchovali holoubata, a to je přitom neustále vyrušovaly mé předškolní slečinky – neteřinky, běžný rodinný provoz a 3 metry vzdálený pes. Moravské bělohlávky lze chovat i s jinými plemeny holubů přiměřené velikosti. Já je chovám ve společnosti moravských pštrosů a českých voláčů sivých, ale hlavní slovo v holubníku mají bělohlávci.

Každý z nás chovatelů uspokojuje své chovatelské záliby chovem toho „svého“ plemene. Chováme a šlechtíme holuby z celého světa, máme svá chovatelská vítězství i prohry a přitom zapomínáme na to, co nám odkázali naši pradědové, kteří k vytvoření osvědčeného plemene nepotřebovali PC, speciální programy, univerzitní znalost genetiky, ale jen to své nadšení. Já jsem začal chovat moravské bělohlávky jen z důvodu nemožnosti jejich spatření na chovatelských výstavách a budeme s kolegou rádi, pokud se nám zájemci, či současní chovatelé bělohlávků ozvou.