Na výstavě

Výstavní kondice
Chcete-li svého psa předvést na výstavě, musí být v tzv. výstavní kondici. Ale co to vlastně je ta výstavní kondice? Znamená to, že pes nesmí být ani tlustý, ani hubený, u většiny plemen se požaduje dobré osvalení a velmi důležitá je kvalita srsti. Právě srst je často příčinou hodnocení psa: „není ve výstavní kondici“. Srst musí být samozřejmě čistá, lesklá a perfektně rozčesaná či vykartáčovaná (pokud standard neurčuje jinak), ve správné „hustotě“, u některých plemen musí být upravena do patřičného „střihu“ trimováním nebo stříháním. Období výměny srsti (línání) je doslova noční můrou majitelů dlouhosrstých, ale i některých krátkosrstých plemen.
Psa můžete před samotným vstupem do výstavního kruhu hřebenem (kartáčem) mírně „opravit“, ale začít s radikální úpravou srsti na výstavě je nemyslitelné, dokonce i zakázané. Na konkrétní výstavu je nutné psa připravovat několik dnů či týdnů (někdy i měsíců) předem, a to se netýká pouze srsti.

Základní informace – jak se pes „předvádí“
Většina plemen se na výstavě předvádí na tzv. „výstavním vodítku“. To může být buď látkové – připomínající „tkaničku“, a to v jakékoliv barvě (záleží na vkusu majitele psa) nebo kožené, případně řetízkové. Jedná se o vodítko spojené v obojek, velmi snadno se psovi nasazuje a jednoduchým stáhnutím se upraví na patřičnou šíři kolem krku.
Takové vodítko není zpravidla příliš drahé. Každopádně je to vodítko určené k předvádění na výstavách, tedy kromě tréninku a samotného vystavování by nemělo být používáno. V žádném případě takové vodítko nenasaďte vašemu psovi poprvé až v kruhu na výstavě. Je „jiné“, tenounké (čím větší pes, tím širší, přesto stále k velikosti psa tenké), jinak se s ním manipuluje a pes jej také vnímá „jinak“.

Aby se pes na výstavě „dobře cítil“, snažte se vyhledávat již ve štěněčím věku výstavě podobná prostředí. Tedy ruch, spoustu lidí (ulice, náměstí), nádražní haly a jiné velké místnosti, různé povrchy (lino, dlažba…). Psa je důležité zvykat jak na běhání v kruhu bez psů, tak především s nimi, klidně stát, nechat na sebe sahat, ukazovat zuby, skus atd.
Některé psy je nutno „stavět“ do výstavního postoje – např. přidržet výše hlavu a ocas, „urovnat“ končetiny… . Jiná plemena se na „zavolání“ či za pomoci různých motivačních předmětů (hračky, pamlsky) staví do výstavního postoje sama a nevyžadují žádné specifické „úpravy“ k podtržení dokonalosti stavby těla.
Každý vystavovatel by měl vědět, jak má výstavní postoj plemene, které na výstavě předvádí, vypadat. S tím nejlépe poradí chovatel nebo klub sdružující dané plemeno. Nebo můžete výstavní postoj na výstavě, nejlépe ve třídě vítězů či šampiónů, jednoduše předem „okoukat“. Některá plemena mají mít pánevní končetiny z profilu v zákrytu, jiná končetinu, která je blíže k rozhodčímu mírně posunutou vzad, než-li končetinu druhou. Některá plemena mají mít končetiny jakoby více natáhnuty vzad, jiná přirozeně „pod sebou“. Také držení hlavy a dokonce i uší bývá různé. U některého plemene je zapotřebí, aby uši zůstaly v klidu a nepůsobily rušivě – příliš vysoko nasazeny (např. Baset), u jiných plemen je nutné psa dostat do maximální pozornosti, aby uši zvedli, stočili kupředu a dali co nejblíže k sobě (např. belgický ovčák). Mnohé triky okoukáte od konkurence, jiné naberete zkušenostmi. Zkrátka vystavování, stejně jako výcvik, je věda.

První okamžiky po příjezdu na výstavu
Jakmile dorazíte na místo konání, lidé se rozdělují do dvou skupin. Vystavovatelé se svými psíky jdou k přejímce (obvykle zaplacením výstavního poplatku máte vstup pro 1 osobu zdarma) a zbytek rodiny, kamarádi – tedy diváci si musí u pokladny koupit lístek a projít hlavním vchodem. Přejímka psů probíhá zpravidla rychle, většinou jde pouze o prohlídku očkovacího průkazu, případně i zběžnou prohlídku psíka. Přesto je vhodnější dostavit se na výstaviště s předstihem, aby jste se vyhnuli možným frontám.
Následně vyhledejte tzv. výstavní kancelář (jen zřídka je těsně u přejímky). Zde obdržíte zdarma katalog, katalogové číslo (to někdy bývá předáno až u kruhu) a často i reklamní letáčky a sponzorské dary. Nyní bude zapotřebí najít kruh, ve kterém budete svého psa vystavovat a případně si najít nejvhodnější místo na „usazení“, protože se u kruhu zdržíte pravděpodobně více než jednu hodinu. Mimochodem: nezapomínejte na venčení psíka, jeho pohodlí a přístup k vodě.

Jste-li na výstavě různých plemen (tedy jedná-li se o výstavu oblastní, krajskou, národní či mezinárodní) a zejména patří-li váš pejsek k méně početným plemenům, v jednom kruhu se pravděpodobně vystřídá více plemen. Na tabuli (u každého kruhu) by mělo být orientačně zapsáno, v jakém pořadí budou jednotlivá plemena posuzována. I když je to výjimkou, může se stát, že pořadí jednotlivých plemen bude opačné. Tedy vyčkejte začátku posuzování, ať se ujistíte, jak se rozhodčí rozhodl. Potom, s přihlédnutím k tomu do jaké třídy jste psa přihlásili a kolik psů je tedy před vámi, můžete zhruba odhadnout, kdy přijdete na řadu.
Katalogové číslo (většinou se jedná o samolepící folii či papír) si připevněte na dobře viditelné místo pro rozhodčího – na vaši levou paži, hruď či stehno (podle typu, případně barvy oblečení).
V kruhu uvidíte rozhodčího, zapisovatelku, která zapisuje posudek psa, případně ocenění, dle diktování rozhodčího – posuzovatele a vedoucího kruhu, který řídí dění uvnitř kruhu. Jakmile uslyšíte vyvolání vašeho čísla, vstupte s psíkem do kruhu. Zejména na menších výstavách se při vstupu do kruhu odevzdává „výkonostní knížka“ či průkaz původu, zkrátka ta část průkazu původu, kde se zapisuje výsledek. Pokud jste před výstavou dostali předtištěný posudkový list, odevzdejte ho při vstupu do kruhu taktéž. Při vejití do kruhu je nutné se hned seřadit podle čísel – dle pokynů vedoucího kruhu. A nyní již začne samotné posuzování.

A co se děje v kruhu?
Společné běhání s ostatními psy ve třídě – pokaždé proti směru hodinových ručiček, se psem u levé nohy, tedy pes je vždy směrem do kruhu, prohlídka skusu a zubů, prohmatání tělesných proporcí, podrobné posouzení jednotlivých psů ve statice (tedy ve výstavním postoji), a vše několikrát prolínané předváděním v pohybu všech psů nebo jednotlivců, dle přání rozhodčího – posuzovatele.
Malí psi se většinou pro posouzení zvedají na stůl, kde má rozhodčí větší svobodu při jeho prohlížení. Malí psi by tedy měli být zvyklí na zvedání na stůl, kde by měli stát (nikoliv sedět nebo ležet) a nechat se nejen prohmatat rozhodčím, ale také za pomoci vystavovatele, případně i bez jeho pomoci, ukázat zuby. U psů – samců rozhodčí také kontroluje sestouplost varlat. Velcí a střední psi vše výše jmenované absolvují na zemi.

Mimo běhání v kruhu si rozhodčí prohlédne jednotlivé psy v pohybu „zepředu i zezadu“, tedy požádá vystavovatele, aby běžel „tam a zpět“, spíše ojediněle si vyžádá předvedení psa „v trojúhelníku“ či dle „písmene T“. Jen tak si totiž může prohlédnout každého psa ze všech stran a co nejobjektivněji zhodnotit.
Běh – předvedení za pohybu má být v tzv. „rychlém klusu“. Jen rychlý klus (rychlost běhu je nutné přizpůsobit velikosti plemene) může ukázat jinak skryté kvality psa. Naopak špatně předvedený pes může být odsunut daleko od prvního místa, i když by si „v jiném předvedení“ titul zasloužil. Pes si nesmí rozpustile poskakovat, cválat, ani klusat „z nohy na nohu“.
Během posuzování „za pohybu“ většina rozhodčích pořadí několikrát „popřehazuje“, a tak i seřadí jedince podle kvalit. Přesto tento postup není vždy pravidlem. Jsou také rozhodčí, kteří si celou třídu rozdělí na „výborné“, „velmi dobré“, a „dobré“. Při posuzování každého jedince samostatně rozhodčí diktuje podrobný posudek psa, včetně jeho kvalit a nedostatků. Po posouzení všech a ještě oběhnutí několika kol, rozhodčí udělí pořadí prvních čtyř. Pokud jsou ve třídě se známkou „výborný“ méně než čtyři jedinci, vybírá rozhodčí pro následující místa i ze skupiny „velmi dobrých“.

Než odejdete z kruhu, dostanete stužku v barvě odpovídající známkovanému hodnocení, posudek, který správný rozhodčí během posuzování přednese před diváky nahlas a své rozhodnutí proč je pořadí takové a ne jiné jasně zdůvodní. Na některých výstavách se výsledek do průkazu původu a na diplom zapisuje hned v kruhu, na jiných ve výstavní kanceláři. Ať je ocenění vašeho psa jakékoliv, máte právo odmítnout jeho zapsání do průkazu původu.
Je na místě majiteli vítězného psa pogratulovat k vítězství, i když s výrokem rozhodčího nejste plně ztotožněni. Gratulace by měla proběhnout zejména mezi majiteli prvních čtyř psů. Pokud dostanete na svého psa známku „výbornou“, buďte šťastni. Ani známka „velmi dobrá“ není k zahození. Každopádně na jedné výstavě můžete vyhrát, na jiné ne a zase naopak. Proto nezoufejte při prvním nezdaru. Nikde není psáno, že na další výstavě, u jiného, a nebo třeba i u stejného rozhodčího, nedopadnete lépe.
Snažte se být klidní a ohleduplní a výrok rozhodčího, ať je jakýkoliv nekomentujte. Výstava je společenská událost a soutěžní klání, a tak je nutné k tomu přistupovat.

Vyhodnocení
Nejlepší jedinci z každé třídy, (kromě „třídy dorostu“ a třídy „mimo konkurenci“ – pokud je zřízena), pokračují do další soutěže, která probíhá po posouzení všech jednotlivců daného plemene. Podle typu výstavy následuje soutěž o nejkrásnější fenu a nejkrásnějšího psa. U některých typů výstav tato soutěž není a po posouzení všech jedinců následuje přímo soutěž o „Vítěze plemene“, tedy zadání ocenění BOB. Protože průběh a přidělování titulů se různí dle typu výstavy, je to zejména pro začínajícího vystavovatele velmi nepřehledné. V tom případě je nejlepší naslouchat, jestliže jste se umístnili na prvních místech, zda opět nebude voláno katalogové číslo vašeho psa.
Pokud se jedná o výstavu různých plemen, po posouzení všech psů následují nejrůznější soutěže, kterých se účastní nejlepší jedinci všech zúčastněných plemen. Například soutěž o „nejlepšího psa skupiny FCI“ (většinou mimo výstavy krajské a oblastní), označováno BIG (někdy uváděno také BOG). Vrcholem výstavy je titul „Nejlepší pes výstavního dne“, který se píše zkratkou BIS. Jedná-li se o výstavu více jak jednodenní, poslední výstavní den se sejdou vítězové všech výstavních dnů a je vybrán „Nejlepší pes výstavy“.
Tituly BOB, BIG (BOG) a BIS jsou udělovány bez ohledu na pohlaví. Ještě je nutné dodat, že žádný titul nemůže být nárokován. Tedy se může stát, že pes oceněný „výborný 1“, nemusí dostat žádný titul.
V závěrečných soutěžích se také setkáte např. se soutěží „nejhezčí pár psů“. Je to soutěž, kde může vystavovatel předvést psa a fenu ve svém majetku – musí se jednat o stejné plemeno, různého pohlaví, kteří byli na výstavě posouzeni (není-li v propozicích uvedeno jinak). Velmi zajímavou podívanou skýtá soutěž „nejhezčí chovatelská skupina“. V této soutěži představují chovatelské stanice vyrovnanost svých odchovů, minimálně od dvou různých matek či otců, ale bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví chovatele či jiných osob. Chovatelskou skupinu musí tvořit minimálně 3 jedinci pocházející z jedné chovatelské stanice. Předvádět je může libovolný počet osob, avšak velmi poutavé je předvádění psů jednou osobou. Opět všichni účastnící soutěže „nejhezčí chovatelská skupina“, musí být na výstavě předvedeni.
Můžete se také setkat s dalšími soutěžemi, jako např. „nejlepší mladý pes“, „nejlepší veterán“ (přístupná jen pro psy starší 9 let), „nejlepší plemeník“, soutěž „Junior Handling“ – neboli „nejlepší mladý vystavovatel“ (soutěž je rozdělena do více skupin, dle věku vystavovatelů, nejmladší dítě však musí mít min. 9 let), „Dítě a pes“ (často bez omezení věku).
Výstavy oblastní a krajské
Na výstavách oblastních a krajských se zadávají tituly „Oblastní vítěz“ a „Krajský vítěz“. V drtivé většině jsou oblastní výstavy rozděleny zvlášť pro lovecká plemena, německé ovčáky a „ostatní“. Než se budete snažit přihlásit svého psa na krajskou či oblastní výstavu, nejdříve si zjistěte, zda na ní bude posuzováno i vaše plemeno.

Výstavy mezinárodní, národní, speciální a klubové
Výstavy jsou pořádány celoročně (většinou od ledna do listopadu), neboť se plně využívá krytých hal a sálů. Každopádně výstavní sezóna je nejhustější na jaře a na podzim. Mezinárodní a národní výstavy jsou plánovány 2 roky dopředu a mají „chráněné“ datum (nekryjí se s jinou větší akcí), jsou dobře rozvrženy, aby na sebe plynule navazovaly a jsou pořádány ve všech koutech naší země. Jmenujme jen zástupce těch největších: Brno, Praha, České Budějovice, Litoměřice, Mladá Boleslav, Ostrava.
Na výstavě mezinárodní jsou udělovány tituly CAJC, r. CAJC, CAC, r. CAC a CACIB, r. CACIB, BOB, BIG, BIS. Na výstavách národních, klubových a speciálních jsou zpravidla zadávány tituly CAJC, r. CAJC, CAC a r. CAC. Na některých se také můžete dočkat ocenění „Národní vítěz“, „Klubový vítěz“ a „Vítěz speciální výstavy“. (Vždy pro nejlepšího psa i fenu jednotlivých plemen). Titul „Klubový vítěz“ nemůže obdržet pes, který sice výstavu vyhrál, ale jehož majitel není členem klubu. Jaká ocenění jsou na té které výstavě přidělována se dočtete v propozicích.

Světová a Evropská výstava
Na světové i evropské výstavě se zadávají stejné tituly jako na nejrůznějších mezinárodních výstavách, avšak jsou zde i další tituly – na evropské výstavě „Evropský vítěz“ a na světové výstavě „Světový vítěz“. Koná se každoročně, pokaždé v jiné zemi, kterou zastřešuje Mezinárodní kynologická federace FCI. Evropská výstava je obdoba „světové“ s tím rozdílem, že je pořádána pouze v evropských zemích.

Co je to CAJC, CAC, CACIB…
CAJC = čekatelství šampionátu mladých. Je zadáván pouze ve třídě mladých psovi i feně, kteří obdrží známku „výborný 1“ t.j. „V1“, na výstavách národních, mezinárodních, klubových a speciálních. Titul Český junior šampión – (zkratka JCh.) získá ten pes, či fena, kteří získali 3× CAJC nebo 2× CAJC a 1× CAC do věku 24 měsíců a od minimálně dvou různých rozhodčích. Ti, kteří se umístí na místě druhém, bývají zpravidla rozhodčím navrženi na titul „reserve CAJC“, (někdy užíváno „res. CAJC“, „r. CAJC“ nebo či reservní CAJC“), který má váhu pouze v případě, že pes, který obdržel titul „CAJC“ je již držitelem titulu „Junior šampión“.
CAC = čekatelství šampionátu ČR. Uděluje se psům i fenám ve třídě mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů (šampiónů). CAC může obdržet pouze pes se známkou V1. Titul Šampión krásy – (zkratka Ch) může získat pes či fena, který získal min. 4× CAC (pro lovecká a vybraná pracovní plemena min. 2×CAC) v období min. 2 výstavních sezón a od 2 různých rozhodčích. Minimálně z toho dvě ocenění CAC na mezinárodní výstavě v ČR. Ti, kteří se umístí na místě druhém, bývají zpravidla rozhodčím navrženi na titul „reserve CAC“, (někdy užíváno „res. CAS“, „r. CAC“, či reservní CAC“), který má váhu pouze v případě, že pes, jenž obdržel titul „CAC“ je již držitelem titulu „Šampión“.
Jedná se o certifikáty – ocenění, na které nemá nikdo nárok, pokud se pro toto ocenění nerozhodne rozhodčí. Navíc rozhodčí je přímo povinen je udělit pouze špičkovému jedinci. Jak již bylo napsáno, stává se, že pes, který obdržel známku „V1“ nedostal titul „CAC“, (v tom případě ani pes V2 nemůže dostat reserve titul), i když se jedná o výstavu, kde se tyto tituly zadávají. (V různých zemích mají různé obměny zkratek – např. v Polsku je to CWC).
CACIB = čekatelství mezinárodního šampionátu, je udělován psovi i feně pouze na mezinárodní výstavě z konkurence jedinců stejného plemene, kteří získali ocenění CAC či CAJC.
Podmínky pro udělení titulu Mezinárodní šampión krásy – (zkratka ICh. t.j. Interchampion). jsou dvojí. Pro plemena, která jsou u FCI vedena jako psi pracovní a plemena ostatní. Např. psi a feny plemen pracovních musí při titulu ICh získat 2× CACIB ve dvou různých zemí a od 2 různých rozhodčích, za dobu delší než jeden rok. Jedinec ucházející se o tento titul musí mít složeny zkoušky požadovaného typu.
Každý stát má „své“ podmínky, pravidla a nároky pro získání „svého“ šampionátu, stejně jako rozdělení do tříd či požadavků na předvádění apod. Pokud se tedy chystáte vystavovat také v zahraničí, je dobré nabrat zkušenosti nejdříve v naší zemi a potom si zjistit pravidla v zemi, do které se chystáte.

Upřesnění – nakolik je která známka „dobrá“
Ocenění „výborný“ (zkratka V) – tuto známku může obdržet pouze jedinec, který se velmi přibližuje ideálu plemen, (jak ho popisuje standard) a je předveden ve výborné kondici. Jeho povaha musí být absolutně vyrovnaná. Převaha jeho kvalit musí vyvážit jeho drobné nedostatky. Musí taktéž vykazovat typické vlastnosti plemene. Takový pes obdrží na výstavě modrou stužku.
Ocenění „velmi dobrý“ (zkratka VD) – tato známka je přiznána takovému jedinci, který má typické vlastnosti svého plemene, je v dobré kondici, ale není prost drobných vad. Toto ocenění může dostat velmi dobrý zástupce svého plemene. Takové hodnocení není možné považovat za „špatné“! Na výstavě obdrží červenou stužku.
Ocenění „dobrá“ (zkratka „D“) – takto hodnocený pes sice vykazuje znaky svého plemene, ale má poměrně hrubé vady. Hodnocení – stužka zelená.
Ocenění „dostatečná“ (většinou vypisována celým slovem) – i takto oceněný jedinec musí vykazovat znaky svého plemen, avšak má tolik hrubých a nepřehlédnutelných vad, že jej prostě není možné hodnotit lépe. Takový jedinec obdrží stužku fialovou.
Ocenění „nedostatečná“ (většinou se vypisuje celý slovem) – tuto známkou dostanou všichni jedinci, u nichž rozhodčí objeví vadu, která je přímo určena jako vada vylučující. Takto oceněni (resp. vyloučeni) jsou jedinci, u nichž byl proveden chirurgický zákrok, který měl vést k zakrytí exteriérové vady nebo pes agresivní.
Ve třídě dorostu je hodnocení i stužkování jiné. Zde se zadávají pouze známky „velmi nadějný“ – zkratka „VN“ (stužka žlutá) a „nadějný“ – zkratka „N“ (stužka bílá).

Svět výstav je pro začínajícího vystavovatele převelice složitý a těžký na pochopení. Přesto jakmile se v tom člověk začne orientovat, ví co může kde čekat a ví co se psem dělat a má alespoň průměrně úspěšného psa, zpravidla do kolotoče výstav spadne a výstav se účastní rád a často.