Novinky ze světa koček

Převážná většina chovatelů koček v české republice je organizovaná v jednotlivých organizacích Sdružení chovatelů koček, které je součástí Českého svazu chovatelů. Tento je členem mezinárodní felinologické organizace (FIFe). Každoročně je poslední týden v květnu pořádáno generální zasedání této organizace. Letos bylo ve Švédsku, v Malmoe.

O tom, že české kočky a jejich chovatelé jsou na významné mezinárodní úrovni svědčí to, že máme české zastoupení ve dvou komisích (veterinární a disciplinární) a generální sekretář FIFe je také od nás (shodou okolností všichni tři z Brna).

• bezocasá kočka manx

Na generálním zasedání byly projednávány návrhy jednotlivých členských zemí týkající se různých oblastí „kočičího života“, přijímání nových členských zemí, výstav koček, zdravotní problematiky, diagnostiky geneticky podmíněných onemocnění. Největším letošním přínosem bylo uznání dvou nových plemen, a to cymric a seychellois.

• kočka cymric

Cymric (možno číst kumrik, kymrik, synmrik, cymrik) je polodlouhosrstá bezocasá kočka manx. Je středně velká, tělo má solidní a kompaktní, hrudník široký, hřbet pevný, krátký a kompaktní, zadeček zaoblený. Nohy jsou svalnaté, pevné, tlapky okrouhlé. Hrudní končetiny jsou oproti pánevním končetinám kratší. Neznamená to, že kočka skáče jako králík, jak je často mylně uváděno u koček plemene manx, ale pohybuje se stejně jako všechny ostatní kočky.

• kočka cymric

Kočka má přiměřeně velkou a spíše kulatou hlavu, která působí baculatým dojmem. Tváře jsou nápadné, nos středně dlouhý bez výrazného prohnutí. Uši jsou středně velké, široké v nasazení a jemně se zužují k vrcholu. Jsou posazeny vysoko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté v barvě odpovídající barvě srsti (oranžové, zelené, modré).

Bezocasá kočka má v místě, kde normálně odstupuje ocas, prohlubinku. Ocas absolutně chybí ( rumpy). Pokud v místě odstupu je zřetelné ukončení páteřních obratlů, označuje se jako rumpy riser. Stumpy se označuje kočka, která má ocas ne delší než tři centimetry, většinou je pokroucený se zálomky. Rodí se také kočky s normálním nedeformovaným ocasem (longie).

• sejšelská kočka, foto: Thea Friškovec

Srst cymrika je středně dlouhá, dvojitá, podsada měkká a hustá. Na dotyk je srst jemná, hedvábná, přesto plná, velmi dobře pokrývající celé tělo. Jsou uznávány všechny barevné variety i s bílými skvrnami.

Odchovat koťata od obou bezocasých rodičů nelze, protože bezocasost je letální faktor a po tomto spojení se žádní potomci nevyvinou. Jeden rodič může být zcela bezocasý, druhý musí být alespoň rumpy riser nebo stumpy. Z takového spojení se vyvinou zdravá koťata, která mohou mít různé ocásky nebo být zcela bez ocasu. Vše je podle Mendlových zákonů.

Sejšelská kočka je vlastně Siamská kočka s bílými skvrnami. Je to štíhlá, ale svalnatá kočka na vysokých štíhlých končetinách, s klínovitou hlavou, rovným profilem, pevnou bradou. Uši má velké, široké v základně, otevřené, hluboce posazené. Oči mandlového tvaru, sytě modré, ocas dlouhý a štíhlý, samozřejmě zcela rovný. K typickému siamskému vybarvení, tj. tmavší zbarvení obličeje, uší, končetin a ocasu oproti tělu přibyly bílé skvrny typu harlekýn, van, bikolor, mited nebo nedefinované.

• norská lesní vybarvení amber = jantarová

Tyto kočky se nesmí křížit se siamskými kočkami. Může se stát, že ze spojení sejšelských rodičů se narodí kotě s čistě siamským vybarvením. Taková kočka je chována s určitým chovatelským cílem (jako siamská) a v průkazu původu musí být po osm generací uváděno, že předek byl plemene seychellois (běžně se v průkazu původu uvádí pouze čtyři generace). Sejšelské kočky jsou krátkosrsté i dlouhoststé.

Norské lesní kočky byly do loňského roku uznávány pouze v přírodním zbarvení od černé přes modrou, želvovinovou, červenou, krémovou atd. až po bílou, s různými kresbami, případně i s bílými skvrnami. Nyní byly na semináři pro posuzovatele předvedeny kočky ve vybarvení amber, to je jantarové, které bylo uznáno v loňském roce. Tak jako přírodní jantar má nekonečnou škálu barevných odstínů, tak i tyto kočky. Přece to ale není ani krémová, ani červená, ani čokoládově hnědá.

• norská lesní jantarová s kresbou

I u koček není všechno jednoduché, bez zajímavostí a bez pokroku. Chov koček podléhá módě, po vlně obliby dlouhosrstých perských koček byly středem zájmu zavalité Britské krátkosrsté kočky, obzvláště v modré barvě. Nyní je začínají dohánět polodlouhosrsté kočky, zvláště velké mainské mývalí, sibiřské a norské lesní.

Zajímavých plemen koček je mnohem víc, jak se můžete přesvědčit na četných výstavách.